České fotbalistky čeká v Lize národů baráž o Ligu A. Co přinesla trenérka Klimková?

Hlavní cíl – vyhrát skupinu a postoupit tak přímo do Ligy A – se splnit nepodařilo. Češky skončily druhé a v říjnu je čeká baráž proti Rakousku. Už po třech srazech jsou však patrné změny a principy, které Klimková se svým realizačním týmem vnesla.

Ligu A, ve které spolu měří síly elitní evropské země, si české fotbalistky vyzkoušely už před rokem. Ve skupině se Španělskem, Dánskem a Belgií skončily poslední, a to i přes senzační domácí výhru 3:1 nad tehdejšími mistryněmi světa ze Španělska.

Po následné neúspěšné baráži o mistrovství Evropy s Portugalskem skončilo dlouholeté působení trenéra Karla Rady. V lednu tým převzala Jitka Klimková (více o ní jsme psali zde), která byla pro vedení svazu preferovanou variantou. Jejím prvním úkolem bylo vyhrát skupinu Ligy B a postoupit přímo do Ligy A, ze které vede papírově snadnější cesta ke kvalifikaci na mistrovství světa v Brazílii za dva roky. To se ale nezdařilo.

Češky v březnu vysoko porazily Chorvatsko i Albánii, ale klíčový byl dubnový dvojzápas s Ukrajinou. Na neutrální půdě v Polsku prohrály 0:1 a doma uhrály jen remízu 1:1. V závěru skupiny pak rozdrtily Chorvatsko 5:0 a zdolaly i Albánii 2:1, což už na pořadí ve skupině nic nezměnilo.

Druhé místo znamená baráž proti třetímu týmu z Ligy A – Rakousku. Pokud chtějí Češky mezi evropskou elitu, musí na podzim uspět.

Klimková po nástupu avizovala, že chce hrát atraktivní fotbal, který bude bavit hráčky i diváky. To je změna oproti pragmatickému přístupu Karla Rady, který kladl důraz na výsledky a taktickou připravenost. Jeho práci však není na místě nijak podceňovat a shazovat – tým pod jeho vedením remizoval například s USA, Anglií i Nizozemskem a porazil mistryně světa ze Španělska.

Sestavu Klimková zásadně neměnila. Opřela se o osu týmu z Radovy éry – krajní obránkyni Evu Bartoňovou, kapitánku Kláru Cahynovou, nejlepší českou hráčku posledních let Kateřinu Svitkovou nebo Michaelu Khýrovou. Změna v myšlení fotbalistek však byla patrná od prvního srazu.

Například v březnu Češky porazily domácí Chorvatsko 4:0, když daly tři góly během první půlhodiny. Albánii pak přehrály 5:1, i když zpočátku musely dotahovat. Dříve by se Lvice v takových zápasech dost možná spokojily s dvougólovým náskokem a utkání dohrály, protože by šlo hlavně o tři body. Tentokrát na nich ale bylo vidět, jak je fotbal baví, že si chtějí zahrát a přidat další góly.

Dubnové zápasy s Ukrajinou se ale ukázaly jako tvrdý návrat do reality. Češky se trápily proti zatažené obraně, když k jejímu zdolání chyběla větší kreativita. Prohra 0:1 z neutrálního hřiště v Polkowicích a následná domácí remíza 1:1 byly tvrdým ponaučením.

V červnu pak v Chomutově přejely Chorvatsko 5:0. V Albánii se opět trápily, navíc je oslabilo vyloučení stoperky Bendové a inkasovaný gól v nastavení první půle. Po změně stran však ukázaly svou lepší tvář. Soupeřky i v deseti mačkaly jako citrón a trefami Bartoňové z penalty a Khýrové přímo z rohu v posledních minutách otočily skóre. I když se v tomto utkání nedařilo ideálně, tým ukázal srdce a rval se obrat až do konce.

Byť je až druhé místo v tabulce skupiny za Ukrajinou určitým zklamáním, není na místě práci Klimkové zatím nijak kritizovat. Trenérce se již evidentně podařilo změnit nastavení hráček a vtisknout do hry pojetí ofenzivního a kombinačního fotbalu. Ne vše se dá ale stihnout nacvičit a natrénovat během tří reprezentačních srazů – zejména ofenzivní automatismy potřebují čas.

Ukázalo se, že nestačí být dominantní proti slabším soupeřům – a nebo těm, kteří si to s vámi chtějí rozdat. Je třeba se naučit efektivně prorážet i dobře organizované obrany. A právě v tom mohou být utkání s Ukrajinou cenným varováním i lekcí.

Jitka Klimková si při svém příchodu poskládala i zajímavý realizační tým. Jednu asistentku si přivedla z USA v osobě Keri Beth Sarverové. Z domácích kruhů pak vytáhla Jiřího Saňáka. Ten měl s ženským fotbalem v minulosti zkušenosti z dorosteneckých reprezentací. Více ale proslul v tom mužském jako dlouholetý asistent Václava Jílka v Olomouci i při působení ve Spartě. Naposledy pak vedl zkraje sezóny jako hlavní kouč Pardubice.

Saňák však dostal v průběhu jarní části ročníku laso od Martina Svědíka, který převzal v té době ve druhé lize o záchranu bojující Zbrojovku Brno. Tomuto vábení neodolal. Saňák ještě dokončil svou misi u ženské reprezentace během červnového srazu, ale teď už musejí Klimková s šéfkou úseku ženského fotbalu Miroslavou Fouskovou řešit jméno nového kolegy či kolegyně.

V netradičním termínu na konci června zamíří reprezentace do Švýcarska, kde odehraje přípravný zápas s místním nároďákem, pro který to bude generálka na domácí EURO. Pro Češky jde o náročnou akci uprostřed dovolených, takže se budou muset připravit fyzicky i mentálně.

V říjnu je pak čeká klíčová baráž proti Rakousku. Určitě silnější soupeř než než Ukrajina, ale zároveň se dá očekávat, že nebude hrát defenzivně. Vzhledem ke stylu obou týmů by tak mělo jít o otevřený fotbal.

Rakušanky ve své skupině Ligy A porazily dvakrát Skotsko, ale nestačily na Německo a Nizozemsko. Na závěr navíc doma od Němek dostaly výprask 0:6. Přesto mají v kádru kvalitní hráčky, zejména z německé Bundesligy. Hvězdami týmu jsou kapitánka Sara Zadrazilová z Bayernu Mnichov a brankářka Arsenalu Manuela Zinsbergerová.

Ať už baráž vyjde, či ne, následovat bude hlavní cíl cesty, kam by měla Klimková český ženský fotbal dostat. Na velký turnaj. A tím nejbližším je MS v Brazílii v roce 2027.

Autor textu: Martin Augustin

Zdroj statistických informací: Livesport