Článek
Tuto notu i do značné míry přiživují novináři a známé fotbalové podcasty.
Z osobního setkání s tímto člověkem jsem měl proto oprávněně strach. Pochopil jsem, že já jako novinář jdoucí na pozápasovou tiskovou konferenci budu v jeho očích úhlavním nepřítelem. To, co Rada předvedl, jsem ale ani ve snu nečekal…
Na pozápasové tiskovky chodím dvě sezóny. Nejsem proto v tomto ohledu léty ostřílený matador. Za tu dobu jsem se setkal a měl možnost vidět projev řady trenérů, ať už to byl Trpišovský, Priske, Friis, Koubek a mnoho dalších. Musím říct, že někdy jsou rozdíly ve formě i ochotě vyjadřování velmi výrazné. Třeba i v tom, jak je kdo ochotný zajít do detailu a odpovídat na dotazy novinářů. Někdy je to ukrutná nuda, na čemž mají podíl nejen trenéři, ale i dotazující se novináři. Jindy byste klidně seděli další půl hodinu, ale tiskový mluvčí už tlačí na čas.
Moje „poprvé“ s Petrem Radou
Poprvé jsem se trenérem Radou setkal na podzimní tiskové konferenci, kdy jeho Dukla po jediné střele na branku remízovala v Teplicích 1:1. Po zápase jsem proto s hrůzou v očích očekával, co přijde. Trenér se posadil a začal naprosto střízlivě hodnotit celý průběh zápasu. Jediné, na co si stěžoval, bylo bránění jeho vlastních svěřenců.
Na rozdíl od některých jeho kolegů z branže na něm opravdu vidíte, že je rád, když mu novinář klade dotazy, a rád také poměrně dlouze odpovídá. Je také rád za každého novináře, které se tiskové konference účastní. Nemáte z něho pocit, že by novináře považoval za otravný hmyz a tiskovku si chtěl rychle odbýt. A věřte mi, že i takové trenéry jsem zažil.
Největší šok přišel po konci tiskovky
Skončila tisková konference a trenér mířil zpět do šaten. Ještě před tím však stihl obejít všechny novináře a podat jim ruku. To se mi kromě jeho případu stalo za ty dva roky jednou. Co jsem však viděl poprvé, bylo, že trenér začal obcházet všechny přítomné v sále, ať to byli fotografové, členové PR týmu soupeře, hlasatel, děti přítomných. Zkrátka se osobně rozloučil s úplně každým.
Možná mi je mentálně 66 let jako trenérovi, ale mně je tenhle přístup staré školy nesmírně sympatický. Dodnes mám v hlavě obraz toho milého, usměvavého Petra Rady, jak se loučí. Měl dobrou náladu, protože uhrál bod z venku. Jak by to asi vypadalo po nepříznivém výsledku? To vám můžu říct úplně přesně.
Jak se Rada chová po špatném výsledku?
Druhé setkání přišlo v nadstavbové části v prvním zápase skupiny o udržení. Slovácko den předtím vyhrálo s Pardubicemi, takže aby Dukla mohla živit naději na umístění mimo baráž, potřebovala Na Stínadlech vyhrát. Už od 15. minuty vedla 2:1 a celý zápas směřoval ke třem bodům. V 89. minutě však gólem do šatny zařídil pro Teplice remízu Abdallah Gning. V tu chvíli jsem si začal představovat, že tohle musí s Radou nevyhnutelně zamávat.
Pozápasová tisková konference se však nesla v podobném duchu jako ta podzimní. Žádné stížnosti, výmluvy ani osobní útoky na novináře. Nic z toho se nekonalo. Naopak po zápase opět proběhlo osobní loučení s každým z přítomných.
Já vůbec nechci rozporovat, že má trenér Rada s některými novináři problém. Však i náš magazín nese název podle jeho legendární hlášky o třech žonglech, kterou směřoval právě na novináře Pavla Janegu. Tradiční jsou i jeho výbuchy během zápasů. Nemohu se ale zbavit dojmu, že je zrovna tento trenér až přespříliš démonizován, což si dle mého nezaslouží.
Rada sice není moderní, ale tým vždy dobře připraví
Dost se toho namluvilo a napsalo i o jeho trenérské neschopnosti. Jednoznačně nemůžeme rozporovat, že se jedná o trenéra ze staré školy. Nemám z jím vedených týmů na hřišti pocit, že by se tam objevovaly nejmodernější prvky fotbalu. Nemohu si ale nevšimnout, že z pohledu defenzívy týmy vedené Petrem Radou tradičně působí dobře a kompaktně. Nemá vůbec problém zalézt do hlubokého bloku a bránit jednogólové vedení pro soupeře až nechutným fotbalem. Nemá také absolutně problém rezignovat na moderní vysoký pressing. Počká si.
Dalším aspektem, který je potřeba vidět, je síla hráčské kabiny. Ať si o jeho metodách můžeme myslet cokoliv, já u hráčů pod jeho vedením nikdy neměl pocit, že by jeli na půl plynu, nebo že by ho špatnými výkony chtěli záměrně odstavit od kormidla. Kolik týmů v lize dneska vidíte běžně hrát tradiční rozestavení 4-4-2? Hlavně na podzim tohle Pražané hráli naprosto běžně a na jaře do tohoto rozestavení často v zápasech přecházeli. Pro mě jako diváka to je vítaná změna.
Ať si říká, kdo chce, co chce, mně trenér Rada bude v lize chybět. V Dukle ho nahradí David Holoubek, který je přesně ten mladý svěží vítr mezi trenéry. Pokud jste ale sledovali zápasy Mladé Boleslavi pod jeho vedením, asi jste si stihli všimnout, že to celé dost drhlo a defenzíva působila opravdu žalostně. Ty jednoduché principy, na kterých je hra Radova týmu založená, fungují nejlépe přesně ve chvíli, kdy se pohybujete u dna tabulky, když se nedaří a potřebujete umlátit každý bod. A pak už je to na individuálních kvalitách hráčů jako Hora, Čermák, Mikuš, Milla. Kdo Duklu na jaře sledoval, musí uznat, že pokud dáte trenéru Radovi trochu lepší hráčský materiál, umí z toho vyždímat maximum.
Rada na lavičku Sparty
Zaznamenal jsem příspěvek na X, kde si nepozorný čtenář mohl myslet, že trenér Rada míří na lavičku Sparty. Šokovaní Sparťané málem dostávali infarkt. Já chápu, že Sparta se chce posouvat dál a angažovat Radu není varianta.
Na druhou stranu bych dal snad ruku do ohně za to, že kdyby byl na jaře trenérem Sparty právě Rada, tak by ten tým na venek vyzařoval úplně jinou energii. Nebylo by to ve znamení úplné deprese a rozkladu, ale hráči by žrali trávu. Uvidíme, kam jeho trenérské kroky povedou. Osobně doufám, že ještě ve fotbale neřekl své poslední slovo.
Autor článku: Daniel Dolejší
