Článek
Sparta z něho vyšla jako poražený tým a tím se její šance na zasáhnutí do bojů o první místo posunuly do říše teorie a utopie. Slavia ji odskočila na rozdíl deseti bodů. Ve hře jich je stále ještě třicet, ale takovýto náskok se ještě nikomu v historii samostatné české ligy nepodařilo promarnit.
Slavia derby musela otáčet poté, co Patrik Vydra poslal Spartu do vedení v nastaveném čase první půle. Sešívaní vyrovnali zásluhou třetí penalty ve třetím ligovém zápase v řadě. Když už zápas směřoval k remízovému stavu, dvěma slepenými góly jej Slavie převážila na svou stranu a konečné skóre tak vyznělo 3:1 pro domácí. Letenští tak v jednom týdnu přišli o dvě možné trofeje a jejich poslední nadějí na jakýkoliv pohár, zůstává Konferenční liga.
Silnější být nemohla
Sparta nastoupila snad v nejsilnějším možném složení, které měl trenér Brian Priske k dispozici. Dle mnohých fanoušků bylo jedinou chybou základní jedenáctky nasazení Siverta Mannsverka, kde by raději viděli Irwinga. A není se čemu divit. Mannsverk je naprosto neviditelným hráčem, kterého na hřišti nezaregistrujete jinak, než při udělení žluté karty.
A stejně tomu bylo i v derby. Nikdo o něm nevěděl až do okamžiku, kdy zahrál v pokutovém území rukou a umožnil tak sešívaným srovnat krok. Rozhodující moment ale hledejme daleko dříve. Konkrétně už po půl hodině hry, kdy rozhodčí sáhl do kapsy a vyloučil Mercada, aby ho vzápětí po zkouknutí videa zase vrátil do hry. Mercado hrál do té doby velmi dobře a větral obranu soupeře. Po žluté kartě měl ale na kahánku a Priske se ho rozhodl stáhnout ze hřiště už o poločase.
Na jeho místo nastoupil Rrahmani a hra Sparty se rozpadla. Ta přitom první půli na hřišti soupeře odehrála velmi kvalitně. Možná až nad očekávání. První zásah do sestavy ji však rozhodil a druhá půle už byla zcela v rukou soupeře.
O titulu rozhodují lavičky
Každé další střídání navíc přispívalo ke stále se zhoršující hře hostujícího celku. Rrahmani, Kuol, Sonne, Martinec a Grimaldo absolutně nezachytili zápas a na hřišti byli doslova do počtu. Zvláštní pozornost si zaslouží především dva z nich. Albion Rrahmani a Jakub Martinec. V pozitivním slova smyslu však ani náhodou.
První jmenovaný se v posledních zápasech zdá jako velmi nepovedený vtip. Hráč přišel jako nejdražší přestup v historii Sparty a to, co předvádí, to je výsměch. Chybí mu jakýkoliv zápal, ale i technika. Nevyhrál snad jediný souboj, naopak ztratil tolik balónů, co nikdo. Fanouškům letenského týmu dochází s tímto hráčem trpělivost a nechápou co vede Briana Priskeho k jeho nasazování do zápasů. Jednoznačně se jedná o hráče, který by měl Letnou okamžitě opustit.
Jakub Martinec se na hřiště dostal až díky zranění Patrika Vydry. Ani zdaleka ale nedokázal naplnit to, proč do Sparty přicházel. A to vyztužit obranu. Během jeho pětiminutového vystoupení po příchodu na hřiště neuhlídal dvakrát Chorého, který přes něj dokázal asistovat a následně i skórovat. Když jsem pár měsíců zpět psal, že se jedná o nákup ze zoufalství, mnozí se smáli. Skutečně ale má tento hráč na to, hrát ve Spartě?
Jaký to rozdíl oproti střídajícím hráčům soupeře, že? A to si jedno střídání museli odpustit díky zranění Staňka. Spartě chybí kvalita na lavičce a to již několik sezón. Místo toho, aby nově nastupující hráči pomohli gradovat výkon svého týmu, uspí ho. Odchodem každého hráče základní sestavy se kvalita násobně snižuje a tohle je důvod toho, že Sparta nedokázala zlomit oslabenou Slavii v prvním derby, prohrála to druhé a horko těžko odolávala před dvěma týdny Plzni.
Zbraň, která mlčí
Občas připomíná neřízenou střelu. Nejproduktivnější hráč letenských a současně jejich kapitán dokáže podávat výkony jako z partesu. Proti silným soupeřům ale mizí jako pára nad hrncem. Dva týdny zpátky Lukáše Haraslína dokonale vymazali hráči Plzně. V neděli se to samé povedlo slávistickým obráncům.
Haraslín je skvělým hráčem. Proti silným soupeřům ale ztrácí. Není to ale jeho chybou. Chyba je na straně Briana Priskeho, který není schopný měnit taktiku a ke každému zápasu přistupuje zcela stejně. Ať hraje s Duklou, nebo se Slavií, nic se nemění. A to si silnější týmy dokáží načíst. Tím Haraslína opravdu vygumují ze hry a Sparta neví, co má hrát.
Poháry nejsou ztraceny
Titul se zdá být nedosažitelný. Ve hře je ale stále jistota pohárů pro příští sezónu. Sparta hýčká šestibodový náskok na třetí Plzeň a pokud se jí podaří stříbrnou příčku udržet, posune se minimálně do Evropské ligy. Šanci ale může mít i na Ligu mistrů, protože jako vicemistr by začínala ve třetím předkole nemistrovské části této soutěže. Z té je cesta do hlavní části extrémně složitá, ale jistota Evropské ligy je dostatečnou záplatou na druhé místo v Chance Lize.
Obě pražská S nám ukázala v posledních dvou sezónách, že Liga mistrů je mimo jejich možnosti. Místo konkurenceschopnosti se bavíme spíše o zesměšňování od evropských gigantů. Evropská liga je přeci jen zajímavější variantou pro top české kluby. Sparta ji má na dosah a vše má ve svých rukou. Cesta je ale ještě dlouhá a je jen na nich, zda probudí i zbytek týmu.
Autor textu: Petr Vikuk
Zdroj statistických informací: Livesport
