Co Spartě prozradily poslední zápasy?

Tyto zápasy totiž tým svlékly do naha a ukázaly, kde ho nejvíce tlačí bota. Chce-li se Sparta posouvat, má na čem pracovat.

Vynechejme z této úvahy zápas s Reds. Ten totiž ukázal pouze to, jak velká je propast mezi Fortuna ligou a Premier League. I přes opticky pozitivní výkon Pražanů, skóre mluví jasně, že zápas byl soubojem Davida s Goliášem. Asi nelze očekávat, že by kterýkoliv z českých týmů dosáhl rychlého vzestupu na úroveň anglických mančaftů. To ani, kdyby do Česka přitekly miliardy od ropných magnátů z Kataru. Pořád lze ale posouvat hranice a k tomu slouží souboje mezi nejlepšími.

Prvním z témat, na která se musí na Spartě zaměřit je jednoznačně disciplína. Tolik červených karet, co nasbíral letos tým z Letné, ho řadí na druhé místo v evropských soutěžích. Druhé místo zní dobře, ale pokud je to druhé místo v počtu červených karet za sezónu, potom se není čím chlubit. Hůře na tom je už jen španělské Getafe, které o jednu vede.

Kdyby červená karta znamenala jen konec v aktuálním zápase, tak prosím, ale pokud následuje další disciplinární trest, jako v podobě Angela Preciada, který bude týmu chybět tři zápasy, potom je to značné oslabení pro tým. Zvlášť když ten hráč je základním kamenem sestavy, ale o tom by nám mohl povykládat Ladislav Krejčí, který vyfasoval v zápase s Plzní už svou třetí červenou kartu v této sezóně.

Před každou sezónou slyšíme od klubů, jak chtějí hrát Ligu mistrů, Evropskou ligu, nebo alespoň Konferenční ligu. Jasně, chci si taky zahrát proti někomu jinému než Zlínu, Budějovicím nebo Karviné, ale musím na to mít dost hráčů. Je jasné, že kvůli těmto soutěžím na mě nepočkají ligové zápasy, a tak musím počítat s tím, že čím více zápasů odehraji, tím více hrozí, že se někdo zraní, že budou hráči unavenější, nebo že promluví karty atd. Na to, ale kluby ve Fortuna lize myslí jen pramálo.

Není se čemu divit. Potřebujete na lavičku kvalitu. Kvalitního hráče za pár korun nekoupíte, a když ano, vysvětlete mu, že se musí střídat a neztratit formu. Každý rok se kluby vytahují tím, kolik vydělali v evropských pohárech, ale když se podíváme na hodnotu jejich posil, vydělali si vlastně na tři až čtyři hráče, kteří jsou konkurenceschopní. Nebo šest až sedm podprůměrných hráčů na lavičku.

Sparta právě na šířku kádru v posledních zápasech doplácí. Zraní se Sorensen, vykartuje Krejčí a v tu chvíli nemá adekvátní náhradu do obrany. A tak můžeme pokračovat i v dalších řadách. Tým má výbornou základní jedenáctku, ale na lavičce minimum zkušeností a odhodlání pracovat pro tým naplno.

Fajn, budeme hrát poháry, musíme nakoupit hráče, abychom mohli rotovat sestavou, a budeme doufat, že to nějak ukopeme. V Evropě nasadíme to nejlepší, nějaký mix do ligy a do poháru jen ten zbytek. Tak asi vypadají úvahy českých týmů, které se do Evropy kvalifikují. No jo, ale myslel taky někdo na to, že ti co nebudou hrát v základu v Evropě, budou muset něco ukopat v lize nebo v poháru?

Zvlášť zápas s Plzní ukázal, jak „silná“ lavička Sparty je. O síle vlastně nejde mluvit vůbec. Kdykoliv nastoupí v základu Wiesner, fanoušci soupeře cítí šanci. Přidá-li se k němu Mejdr, pravděpodobnost porážky Sparty se blíží jistotě. Pošlete na hřiště Karabce a máte jistotu, že nepůjde do jediného souboje. Kvalita náhradníků je hlavním hybatelem na jazýčku vah mezi úspěchem a neúspěchem. Nemůžete uhrát celou sezónu s jedenácti kvalitními fotbalisty a dalšími dvaceti podprůměrnými. Ne nadarmo se říká, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. A Sparta jich má ve svém kádru více než dost.

Od příchodu Briana Priskeho Sparta praktikuje neměnící se systém 3-4-2-1 a tým není schopný se přizpůsobovat stylu hry soupeře. Ať prohráváte, nebo vedete, pořád hrajete ten stejný systém a jen v něm točíte hráče. Tu postavíte Birmančeviče napravo, tu zase nalevo. Jednou hraje Olatunji na hrotu, jednou zprava. Pořád ale ten stejný styl hry bez pružné reakce.

Při rotaci sestavy se osvědčila taktika posadit část nejlepších na lavičku a udělat z nich žolíky v druhém poločase, kdy jsou schopni otočit nepříznivý vývoj zápasu. Ale co dělat v okamžiku kdy to nejlepší máte na place od začátku a nemáte kvalitnější náhradu? Však jsme to viděli v posledním derby. Nejlepší jedenáctka na hřišti a trenér neměl čím oživit výkon týmu ve druhé půli.

Je pravdou, že tyhle zvěsti o Priskem šli před jeho nástupem do Sparty a dosud mu tento systém fungoval, ale postupně se ho soupeři naučí přečíst (divíme se, že se to zatím moc klubům nepovedlo) a bude zle. A přesně tohle nám ukázalo ligové derby.

Abychom ale nehledali jen negativa, poslední zápasy přinesly také pozitivní zjištění, a to především v oblasti fyzické připravenosti týmu. Když jsem o vánočních svátcích koukal na program Sparty v únoru a březnu, říkal jsem si, že tohle nemohou fyzicky ustát. To jakým fyzickým fondem ale hráči disponují je obdivuhodné. Nevím, zda za tím stála zimní příprava a fyzický dril Briana Priskeho a jeho týmu, ale za toto jim patří můj obdiv.

Druhou věcí, kterou bych opravdu ocenil, je sebevědomí hráčů na hřišti. Jasně, jít na plac proti Liverpoolu s tím, že si to s nimi rozdáme, to asi nebyla vhodně zvolená strategie, ale není to tak dávno, kdy Sparta nastupovala na hřiště proti Plzni nebo Slavii se svěšenými hlavami, sklopenýma ušima a stejně tak hřiště i opouštěla. Několik let se neuměla vyrovnat s tíhou těchto zápasů a její fanoušci jen bučeli, když opět prohráli v těžkém zápase. Dnes hráči nastupují do těchto mačů plní sebevědomí, odhodlání a nasazení.

Pokud se Sparta ze svých chyb poučí, potom se bude dále posouvat, ale abych se mohl poučit, je potřeba si chyby připustit, a tak je pouze na realizačním týmu, jak bude pracovat se svými slabými a silnými stránkami.