Článek
Pojďme přímo k tomu nejaktuálnějšímu zápasu. Váš tým hrál se Slavií, která aktuálně vede soutěž. Jak jste vy vnímal tento zápas?
Pro nás to byl velmi náročný zápas. Slavia je známá tím, že hraje velmi fyzický náročný fotbal, a přestože dlouho trval remízový stav, tak na konci se jejich kvalita projevila a myslím si, že vyhráli zaslouženě.
O Slavii se už i řada světových trenérů vyjádřila, že mají jeden z nejlepších týmů, co se týče kondice. Sdílíte i vy tento názor?
Určitě ano. Takové fyzické pojetí hry, jaké má Slavia, jsem ještě nikdy neviděl. To, v jakém tempu momentálně hrají a jak se celkově prezentují, to je evropská kvalita.
Slovensko a Česko mají tendenci se neustále srovnávat. Vy jste působili v obou soutěžích. Jaké rozdíly vnímáte vy, jako ty největší?
Právě co se týče té fyzické stránky, v tom je asi největší rozdíl. Česká liga je fyzicky mnohem náročnější. Je tam spousta těžkých soubojů a běhání. Také česká soutěž je mnohem zkušenější než ta slovenská. Mnoho hráčů, kteří mají vyšší věk, pořád hrají nejvyšší soutěž pravidelně a je to právě díky jejich zkušenostem. Z našeho klubu je to například Jiří Fleišman. Na Slovensko se někteří zkušenější hráči vrátili do nejvyšší soutěže, ale stále je větší trend v tom, že mnoho mužstev hraje s mladým kádrem. Takže i po této stránce je mezi soutěžemi velký rozdíl.
Vnímáte své aktuální působiště v Karviné jako zahraničí? Je jasné, že se nenacházíte doma, ale je vůbec znatelné, že jste v zahraničí?
Ani nemám pocit, že jsem v zahraničí. Cítím, že jsem blízko domova v kvalitní soutěži. Vnímám to všechno pozitivně, navíc to domů nemám daleko. To že Češi a Slováci jsou si mentálně i jazykem blízcí je výhoda. Proto i pro nás Slováky je poměrně jednoduché, se v české lize aklimatizovat.
Pomáhá i přítomnost slovenských spoluhráčů v týmu?
Určitě ano. Když jsem přišel, bylo v týmu Slováků ještě víc, ale i teď jsme tam čtyři. Navíc nedávno k nám přibyl Kristián Vallo.
Svůj první soutěžní zápas za Karvinou jste odehrál proti pražské Spartě. Byl to pro vás „křest ohněm“, když jste do soutěže přišel?
Byl to zápas v minulé sezóně. Navíc v době, kdy Sparta měla vynikající fazonu a kvalitu. Pro nás to byl velký střet s velkou kvalitou. Zápas jsme sice prohráli, ale pamatuji si, že i my jsme tam měli velké šance. Musím však říci, že titul loni získali zaslouženě.
V uplynulé sezóně se Karviná musela zachránit až přes baráž, nyní se nachází ve středu tabulky. Cítíte, že tato sezóna by mohla být ještě lepší než ta předchozí?
Momentálně tomu vše nasvědčuje. Myslím si, že i naše herní pojetí je mnohem kvalitnější než v minulé sezóně a přináší i body. Momentálně nás však čekají nároční soupeři, takže i tam se ještě víc ukáže, jak na tom jsme.
Přesuňme se k zahraničí, které Vám už nemusí být tak blízké jako to v Česku. Jak hodnotíte zpětně své působení v Belgii?
Pro mě to byla velká zkušenost, ačkoli ten druhý půlrok byl z mého pohledu trpký, protože jsem nehrával. Určitě však toho nelituji. Kdybych měl dnes stejnou situaci, určitě bych tu nabídku přijal znovu. Byla to velká zkušenost a mohl jsem si zahrát proti světovým hráčům. Vzpomínám si, že jsem hrál proti hráčům, jako byl Victor Boniface. Ten je aktuálně hvězdou Leverkusenu. Nebo i Antonio Nusa, který aktuálně působí v Lipsku. To, že jsem si mohl zahrát proti takovým fotbalistům, byla fantastická zkušenost.
Vzpomínal jste na trpký poslední půlrok. V některém rozhovoru jste prozradil, že jste nemohl hrát ani za B-tým. Jak jste dokázal zvládnout tuto situaci?
Bylo to velmi náročné. I zpětně to hodnotím tak, že to dopadlo takovýmto způsobem. Ztratil jsem půl roku, už tak krátkého fotbalového života. Možná se mohlo udělat víc pro to, aby to takhle nedopadlo, ale to se nepodařilo. Ale i mě to naučilo to, že je třeba jednat trochu rychleji a ještě víc si stát za svým. Dovolím si tvrdit, že i to období, kdy jsem nemohl hrát, mě lidsky posílilo. I spolu s manželkou jsme tuto situaci v zahraničí zvládli a byla to velká škola.
V době, kdy jste přestupoval do Belgie, jste už měl odehrané nějaké zápasy za slovenskou reprezentaci. Je návrat do reprezentace jeden z vašich cílů, nebo se na to momentálně nesoustředíte?
Momentálně se soustředím nejvíce na to, abych byl členem základní sestavy v Karviné, takže jdu na to postupně. Nejprve chci, abych hrával pravidelně a dobře. Pokud se podaří tohle, můžu se soustředit na další cíle. Momentálně to však mám tak, že chci co nejvíc hrát v Karviné a pak se soustředit na další věci.
Podle teoretických předpokladů by pro útočníka měl být věk kolem 30 let ideální. Vy máte momentálně 31, cítíte tedy, že teď by mohlo být vaše průlomové období?
Určitě ano. Útočníci zřejmě dospívají trochu později, protože potřebují mít nějaké zkušenosti k tomu, aby zachovali chladnou hlavu při zakončeních. Já věřím, že tyto vlastnosti mám a že ještě dokážu.
Už jste zmínil, že útočníci dozrávají později. Byl to i váš případ v Ružomberku, kde jste měl fantastickou sezónu?
Spíš to připisuji tomu, že se mi v Ružomberku začala vyhýbat zranění, které jsem měl na začátku své kariéry. Když mi zdraví sloužilo, přicházely dobré zápasy, ve kterých jsem dával spoustu gólů. To si myslím, že bylo nejdůležitější. I v Michalovcích, když jsem byl zdravý, dával jsem góly a dostával se do šancí. Na začátku kariéry to bohužel se zdravím nebylo ideální. Až později se to gólově zvedlo.
Sledujete během působení v Karviné i to, jak se daří vašim bývalým klubům?
Určitě to sleduji. Ať už Kortrijk, nebo Ružomberok. Kortrijk byla moje první zahraniční zkušenost, takže je to pro mě pořád velká věc. Jedním okem je tedy sleduji. Ružomberok zase sleduji skrze to, že tam mám spoustu bývalých spoluhráčů a kamarádů. Pokud mám čas, prohlédnu si i jejich zápasy.
Vnímali jste také to, jak jim v této sezóně těsně unikl postup do ligové fáze Konferenční ligy?
Ano. Aktivně jsem to sledoval a bylo mi velmi líto, jak to dopadlo. Jako fanoušek jsem vnímal, že v odvetě vedli 3:0, čímž vyrovnali celkové skóre, a navíc dostal soupeř červenou kartu, takže jsem věřil, že to kluci zvládnou. Takový postup by byl neuvěřitelný, stejně jako fakt, že by hráli hlavní fázi soutěže. Nakonec však všechno dopadlo úplně jinak, což mi bylo velmi líto i za bývalé spoluhráče a kamarády.
Zmínil jste, co vám dalo do života působení v Belgii. Co vám dal jako nejdůležitější slovenský fotbal, než jste odešel do zahraničí?
Odmalička jsem v prostředí slovenského fotbalu vyrůstal. Myslím si, že jsem se tam naučil všechno, co umím. Díky působení na Slovensku jsem se dostal i do reprezentace, což bývá pro hráče vrchol. Jsem slovenskému fotbalu vděčný za hodně, ale tohle je pro mě to nejhlavnější.
Průměrná návštěvnost v Česku a v Belgii je diametrálně odlišná od té slovenské. Ovlivňuje vaši přípravu na zápas, když víte, že se hraje proti slavnějšímu soupeři, kde bude zřejmě i plný stadion?
Neřekl bych, že se moje příprava liší na základě soupeře, proti kterému nastoupím. Samozřejmě na zápasy se slavným soupeřem, kde je i plný stadion, se člověk víc těší. Je to určitým způsobem i odměna za tu tvrdou práci. Také je to určitým způsobem zadostiučinění, když si člověk může zahrát před tolika lidmi a ukázat své schopnosti.
Vyjádřil jste se, že odchodu do zahraničí nelitujete. Pokud by se naskytla taková příležitost, chtěl byste si to znovu zkusit, nebo jste spokojený s tím, jak to je?
Jako člověk jsem se na to stále díval tak, že jsem se chtěl v Belgii prosadit. To se mi v úvodu i docela dařilo. Potom však přišlo rozhodnutí klubu, se kterým jsem já nemohl moc udělat. Jistě však nelituji, že jsem tam byl. Momentálně jsem v Karviné. Česká liga je dobrá soutěž, ale osobně bych chtěl víc hrát. Proto nezavírám dveře ani předtím, že bych to zkusil někde jinde v rámci Česka nebo klidně i v zahraničí.
Na mistrovství Evropy slovenská reprezentace odehrála první zápas proti Belgii a navíc vítězně. Byl to pro vás nějakým způsobem speciální zápas?
Pro mě to bylo poněkud specifické, protože jsem v obou zemích působil. Bylo to samozřejmě skvělé vítězství. Je trochu škoda, že jsem v té době nepůsobil v Belgii, protože bych si toto naše vítězství v kabině určitě užil.
Jak se liší vaše trávení volného času na základě toho, kde právě působíte?
Já jsem i teď i v Belgii trávil vždy volný čas se svojí rodinou. Aktuálně s manželkou a dvěma dětmi, v době působení v Belgii to bylo jen jedno. Takže pro mě je to velmi podobné. Veškerý svůj volný čas trávím doma s rodinou, pomáhám manželce s dětmi a snažím se být co nejvíce přítomen při tom, jak rostou. Takže se to moc neliší na základě toho, kde působím.
Autor rozhovoru: Róbert Hložka
