Příčina krize Sparty na sedm…. Vindahl

Jedno jméno ale ční nad ostatními. To jméno je fanoušky proklínaný Peter Vindahl. Muž, který přišel za jeden a půl milionu EUR z nizozemského Alkmaaru.

V Holandsku odehrál pouhou jednu sezónu, po které se stěhoval na hostování do Norimberku. V obou předchozích týmech podával podprůměrné výkony, kdy jeho procentuální úspěšnost zákroků nepřesáhla 68 %. V Norimberku dokonce zůstala hluboko pod touto úrovní. Pouhých 61,4 % úspěšnost přesto stačila na přesun do Sparty, která řešila situaci v brankovišti po odchodu Matěje Kováře.

Kdo byl zodpovědný za příchod tohoto gólmana na Letnou, by zasloužil za uši. Matěj Kovář nasadil vysokou laťku a zaujal jednou velmi významnou činností. Jako jeden z mála brankářů měl skvělou hru nohama. V brankovišti tak působil jako takové libero, které je schopné pomoci obráncům s rozehrávkou a otevírá tak možnost pro útočně naladěné spoluhráče.

Tento styl brankáře si na Spartě zamilovali. Po odchodu Kováře museli najít gólmana, který by oplýval stejnými dovednostmi, tedy kvalitní rozehrou. Volba tak padla na Petera Vindahla. Jestli má tenhle brankář nějaké silné stránky, hra nohama mezi ně rozhodně patří. Je schopný nejen kvalitní rozehrávky se stopery, ale také dobrých, a hlavně přesných výkopů na nabíhající spoluhráče.

Viděl ho ale někdo, předtím než podal nabídku Alkmaaru, chytat? Evidentně neviděl, nebo si byl tak jistý silou stoperů. Po odchodu Ladislava Krejčího ale jejich síla klesla na polovinu a původní myšlenka, že na brankáře nepůjde tolik střel, se rozplynula jako pára nad hrncem. A s ní i titulové ambice pražského celku.

Ve své první sezóně Peter Vindahl přispěl k zisku druhého sparťanského titulu v řadě. Nelze ale idealizovat jeho zásluhy na tomto úspěchu. Celou sezónu profitoval z jisté, stabilní, a především velmi silné obrany pod vedením Ladislava Krejčího. Ten působil jako tmelící článek jednotlivých členů stoperské trojice a svou přítomností dodával spoluhráčům sebevědomí i v těžkých zápasech. Pod jeho vedením obrana fungovala jako namazaný stroj a Vindahlovi tak stačilo pár zákroků k tomu, aby se podepsal pod ligový titul.

Po odchodu Ladislava Krejčího ale ztratila celá obranná hra Sparty na jistotě i kvalitě. Obránci neměli jednoznačného lídra. Nový kapitán v podobě Filipa Panáka nedokázal nahradit vliv Krejčího. Nestabilita a nižší kvalita obrany znamenaly jediné. Na gólmana půjde více střel. A právě zde se začala objevovat trhlina v plánech realizačního týmu.

Peter Vindahl, nemajíce před sebou kvalitní obranu, byl vystaven tlaku, který nezvládal. Prudký pokles statistik i formy tak byl jednou z příčin, proč se Sparta v minulé sezóně Chance Ligy umístila až na čtvrtém místě. Stejně tak je příčinou toho, proč se Sparta trápí i pod staronovým koučem Brianem Priskem. Opravdu může ale být vliv jediného hráče na tým tak velký? Ano, může.

Fotbal není pouze o technických kvalitách, ale stejně jako jakákoliv jiná kolektivní hra, je o psychické odolnosti. Hráči nastupující k úvodnímu hvizdu si v hlavě nesou myšlenky, co jejich vlastní spoluhráč vyvede, s čím si neporadí, jak je nepodrží, když to potřebují. Takové smýšlení potom působí na pokles celkového sebevědomí celého týmu. Ač motivovaní k výborným výkonům, jejich entusiasmus klesá s každým nejistým zákrokem brankáře.

Nejvíce trpí obrana. Ta už při nástupu na hrací plochu ví, že si nesmí dovolit udělat jedinou chybu. Nikdo jim ji totiž nepomůže vyřešit. Na obráncích je tak obrovský tlak, který slabší jedinci nemusí zvládat a tím vytváří chyby, které by za normálních okolností nedělali. To je jasnou ukázkou propadu formy Filipa Panáka. Jinak kvalitní obránce ztratil i poslední zbytky sebevědomí v důsledku nemožnosti spolehnout se na vlastního spoluhráče.

Nekvalitou gólmana však trpí i zbytek týmu. Z obrany se stres přenáší na zálohu. Obránci se nepouštějí do riskantnějších rozehrávek, a tak celá rozehra závisí právě na středu pole. Ten je přetěžovaný a právě nadmíra práce má vliv na podporu útočné fáze. V konečném důsledku útočníci nemají podporu, protože záložníci seskakují pro balón mezi stopery a celá hra je tak rozháraná, nepřesná a neefektivní.

Sparta se neprosto vykašlala na řešení situace v brankovišti v průběhu letního přestupního období. Místo aby přivedla kvalitního brankáře, který bude moci za Vindahla zaskočit v případě poklesu formy, poslala Heerkense do Ajaxu a Nalezinka do Českých Budějovic. Vojtěcha Vorla po návratu z hostování z Pardubic dokonce pustili úplně. Do ligové sezóny tak nastoupili s Peterem Vindahlem, Jakubem Surovčíkem, Danielem Kerlem a Pedrem Rodriguezem.

Vindahl tak být jedničkou vlastně musí. Surovčík má ligové zkušenosti pouze v dresu Jablonce a to v celkovém počtu tří zápasů. Ostatní jmenovaní ligový fotbal ještě ani neochutnali. Nabízí se tedy otázka. Opravdu klub velikosti Sparty nastoupí do sezóny bez náhradního gólmana? Ano, nastoupí. Nikdo nehledí na fakt, že se může brankář zranit nebo že může dojít k poklesu jeho formy. Bravo, kdo o tomhle přemýšlel, ten by zasloužil rychlý odchod.

Dvojkou je tak Jakub Surovčík. Hráč se třemi ligovými starty, který nastoupil například v pohárovém utkání na půdě Artisu Brno. Tam obrovskou chybou přispěl k brněnskému vyrovnání a Sparta se do posledních minut strachovala o postup do čtvrtfinále. Z pohledu Sparty se tak jedná o obrovské podcenění situace s gólmany, tragický skauting bez vizí budoucnosti a katastrofální vyhodnocování situací bez vyvození jakékoliv zodpovědnosti. A přitom právě toto může být příčinou rok a půl trvající krize pražského celku.

Autor článku: Petr Vikuk