Další bezkrevný poločas a Sparta upadá do hluboké krize

Ta je především v hlavách hráčů. Ti nedokáží najít touhu po vítězství. Chtějí vůbec za Spartu hrát? Vypadá to, že většina ne.

Zápas s Teplicemi podtrhl šíleným výkonem Peter Vindahl s Jaroslavem Zeleným. Zatímco první opět působil pouze v roli komparzisty, ten druhý chyboval u obou branek soupeře. Ač se po přestávce Sparta snažila zápas otočit, nezmohla se na víc, než na srovnání na konečných 2:2. Sparta tak místo náskoku v tabulce propadá níž a níž, a pokud se během následující reprezentační přestávky nezmobilizuje, hrozí jí stejný propadák jako v minulé sezóně.

Sparta do utkání nasadila asi to nejlepší, co má zrovna k dispozici. Zahajovací jedenáctka však odehrála poločas, ve kterém nebyl ani náznak emocí nebo touhy vyhrát. Chodící fotbal se nelíbil ani divákům na tribunách, kteří to dávali hlasitě vědět. Nic s tím nezmohl ani Lukáš Haraslín, jenž se po zranění vrátil do základní sestavy.

Sparta se dlouhodobě vyznačuje vysokým procentem držení míče. To se neslo i zápasem s Teplicemi. Problém je ale v tom, že držení míče je statistikou nic nevypovídající. Drtivá většina přihrávek letenských například probíhala na vlastní polovině mezi obránci. Vzniká tak iluze o dominanci, která ale není podložená kvalitním výkonem směrem do ofenzívy.

Kam se poděla kombinační hra, kterou se sparťané prezentovali na začátku sezóny? Sparta proti Teplicím hrála nepochopitelně na nákopy za obranu. Jejich kvalita byla až extrémně nízká a navíc z nich pramenily šance soupeře, který dlouhé nákopy jednoduše sbíral a naopak hrozil z protiútoků. Když už se Sparta chtěla pokusit o kombinaci, skončilo to chybou Zeleného po níž přišla standardní situace, ze které hosté srovnali.

Nejvýznamnější osobou zápasu byl bezesporu Peter Vindahl. Muž, který nemá v brance konkurenci, protože si Sparta prodala všechny další gólmany. Muž, na kterého nadává nejeden fanoušek letenských. A není se čemu divit. Jeho výkony ani zdaleka neodpovídají úrovni prvoligového gólmana a v Norimberku si musí mnout ruce, jak se takového hráče zbavili.

Proti Teplicím opět předvedl show, za kterou by se nemusel stydět kdejaký komik. Když pustil první branku, dalo se to pochopit. Vyplaval proti němu samotný hráč soupeře, který ho dokázal prostřelit z bezprostřední blízkosti. Co ale předvedl na konci první půle, to byla regulérní groteska.

Nejprve nezachytil centrovaný balón, na který si vyběhl a odrazil ho před sebe. Když se k dorážce dostal soupeř, nedokázal předvést jediný pohyb. Stál v bráně jako sněhulák, jediným štěstím letenských bylo to, že tepličtí trefili přímo prostor, ve kterém stál. Na to, že ho trefil balón, nedokázal ani zareagovat. Ve druhé půli ve svém vystoupení pokračoval. Za dvacet minut měli Teplice dvanáct úspěšných přihrávek. Dokázali se ale dostat do jednoho protiútoku a z něho střelou z nemožného úhlu opět propálili špatně postaveného gólmana Sparty.

Rozhodnutí Sparty o angažování a udržení si tohoto brankáře bolí a bude bolet ještě dlouho. Minimálně do doby, než si vedení dokáže přiznat, že udělalo chybu jako hrom.

Druhá půle už od Sparty byla o poznání lepší. Co to ale bylo platné, když další chybou nechali jít Teplice do vedení 2:1. Hlavním viníkem byl Zelený, který měl prsty i v první brance. Tentokrát nestíhal soupeře při jeho brejku a umožnil mu jít do zakončení. A s Vindahlem v brance je taková situace prakticky polovina gólu.

Letenští se snažili, ale opět dopláceli na problémy ve finální fázi hry. Nedokázali se dostávat do šancí, a když už se do nich dostali, nebyli schopni kvalitně zakončit. Nepomohl příchod Rrahnamaniho. Na víc než vyrovnání se hráči nezmohli.

K udržení remízového stavu se tepličtí doslova proleželi. Tak extrémně zdržujícího soupeře jsem dlouho neviděl. Každý dotek znamenal lehnout si na dvě minuty a nechat se ošetřit. Nějaké pravidlo o osmi vteřinách na rozehrávku pro gólmana bylo pro Teplice nicneříkající. Teplice se tak prozdržovali k bodu a Sparťané ke čtvrté ztrátě bodů z posledních pěti utkání.

Autor článku: Petr Vikuk