Derby vítěze nepoznalo. Sparta slabou Slavii nedorazila

Slavia dostala o dva dny volna navíc, Sparta oproti tomu snazšího soupeře, takže mohla pošetřit síly těch nejlepších. Na začátku utkání tak byly šance obou celků poměrně vyrovnané. Pohled na tabulku tomu také napovídal. Sparta první s náskokem jednoho bodu právě před sešívanými.

Jak už jsme si ale u derby zvykli, šlo o válku. Fotbal jde během derby stranou a oba celky se snaží nejen na hřišti, ale také na sociálních sítích zastrašit svého soupeře. Spartě to šlape. Do Konferenční ligy prošla přes tři předkola, v lize zvládla zápas s Plzní i na Baníku. Slavia oproti tomu padla na Interu po mizerném výkonu 0:3. Menším favoritem tak byli domácí. Zápas opět (jako každé derby) nabídl především řadu kontroverzních momentů.

Prvním překvapením bylo, jakým způsobem k zápasu přistoupili sešívaní. Tým, který se léta prezentoval tzv. totálním fotbalem, vběhl na hřiště s jediným účelem. Bořit hru soupeře. Prvních patnáct minut se mu to nedařilo a Sparta svého soupeře zmáčkla. Neuznaná branka Rrahmaniho po těsném ofsajdu však spustila u sešívaných ještě větší touhu ničit. Místo pohledných útočných akcí jsme tak mohli vidět celou řadu zákroků za hranicí fair play.

Sparťané zareagovali okamžitě. Přepnuli na destruktivní mód a fauly začali soupeři vracet. Poté, co se šťastnou střelou prosadil Vasil Kušej, vše ještě vygradovala. Dalších třicet minut jsme vlastně fotbal neviděli. Faul za faulem, přerušení za přerušením, prostě typické derby. Do hry se vloudilo příliš mnoho nepřesností z obou stran a jednu takovou potrestal Albion Rrahmani. Ten počkal na puntíku na odkop Vlčka, který následně uklidil k jeho oblíbené pravé tyči. Do šaten se tedy šlo za stavu 1:1. Bohužel pro fanoušky jsme už další branku neviděli.

Hra Slavie v posledních zápasech není na úrovni, na které byla před rokem. Na to, že se sešívaní pyšnili tím, že mají nejlepší sestavu za posledních deset let, skřípe jim to. Působí vyčpělým dojmem. Kádr je tak široký, že si trenér Trpišovský nemůže vybrat koho postavit, protože nikdo z hráčů neoplývá nějakou velkou fazónou. Ústup z totálního fotbalu je tak celkem očekávaný. Že ale Slavia vsadí v derby na totálně destruktivní fotbal, to jsem nečekal.

Rozhodčí to v derby nikdy nemají jednoduché. Téměř v každém takovém zápase dojde vyhroceným situacím a sudí se neubrání chybám. V derby jich předvedl rozhodčí Všetečka ale až moc. A to na obou stranách. VAR v nedělním zápase asi přestal fungovat po neuznané první brance Rrahmaniho, protože jinak si nejde vysvětlit některá rozhodnutí sudího a následné nezasáhnutí právě VAR.

První situace nastala v pokutovém území Slavie, která odklízela balón a velmi nešikovně si přitom počínal Cham. Nebo nešikovně, zajímalo by mě to má ten člověk v hlavě, když na hranici pokutového území úmyslně zasáhne balón rukou. Z televizních záběrů není patrné, zda dotek proběhl na hranici vápna nebo již mimo něj. Na co má ale v tu chvíli VAR kalibrovanou čáru, to je záhadou. Když dokáže srovnat těla dvou hráčů, myslím, že by si s porovnáním hranice velkého vápna a doteku balónu pomohla. Zásah VAR se však nekonal.

Další kontroverzní situací byl faul Patrika Vydry, který odehrál balón a potom prošlápl lýtko Ivana Schranze. V té době byl ale pod žlutou kartou. Za tyto zákroky se standardně uděluje rovnou karta červená. Na hřišti však neudělil ani druhou žlutou. Komise v pondělí potvrdí jeho chybu a pojede se dál. Ovšem to, že se jedná o ovlivnění zápasu, to už nikdo řešit nebude. Na to už jsme si v té naší lize zvykli. Dokážete si představit, jak dlouhá by byla sezóna, kde by se opakoval zápas, ve kterém došlo k ovlivnění jeho průběhu rozhodčím? To bychom každý zápas hráli třikrát.

Naopak správné rozhodnutí rozhodčího přišlo po hodině hry, kdy se ze hřiště poroučel smolař večera Tomáš Vlček. Ten nejprve nahrál na vyrovnávací gól Rrahmanimu a následně fauloval unikajícího Birmančeviče. Jakožto poslední hráč logicky obdržel červenou kartu a Sparta tak mohla využít půl hodinovou přesilovou hru. To se jí ale nepodařilo.

Obrana Slavie se posunula ještě hlouběji, než v první hodině zápasu a pro Spartu se stala neprostupnou. A to na hřiště přišel Lukáš Haraslín s Janem Kuchtou. S Haraslínem si skvěle poradil Moses, kterého neustále zdvojovali až ztrojovali spoluhráči. Příchod Kuchty však mnoho fanoušků nepotěšil. Jeho produktivita je doslova mizerná. Na vstřelení branky potřebuje deset pokusů. Stažení Rrahmaniho, který má naopak fazónu jako blázen, tak působilo dost kontraproduktivně.

Půl hodiny přesilovky Spartě nestačilo, aby zápas strhla na svou stranu. Ač v zápase byla jednoznačně lepším mužstvem, které chtělo hrát fotbal. Soupeř naopak přijel s taktikou bořit a to se mu dařilo. O taktikách obou soupeřů svědčí i statistiky utkání. Sparta vyprodukovala 18 střel, Slavia 23 faulů. Remíza, je tak vítězstvím pro sešívané, kteří zůstali Spartě na dostřel. Pokud se ale jejich výkon nezlepší, může vyklidit pole podobně, jako jej vyklízí Plzeň.

Autor textu: Petr Vikuk