Článek
Italský novinář Fabrizio Romano způsobil zděšení v táboře sparťanských fanoušků zprávou, že Neapol chce Vitíka ulovit ještě v zimě, aby ji následně dementoval se slovy, že Martin Vitík ještě není připravený hrát zápasy Serie A. A s tím se dá plně souhlasit.
Málokdo se může divit tomu, že o služby Martina Vitíka je zájem. Jedná se o velmi perspektivního hráče. Je mladý, má to v hlavě srovnané a už ve svém věku ukazuje poměrně vysoké kvality jak do obrany, tak do rozehrávky. Romanova slova o jeho nepřipravenosti na italskou nejvyšší soutěž mohou na jednu stranu znít trochu urážlivě, ale na druhou stranu pozitivně. V Neapoli by dost možná zapadl na lavičku tak, jako jsme u řady českých fotbalistů v zahraničí zvyklí. Spartě přitom může pomoci k boji o další trofeje v jarní části sezóny. Navíc se na jaře může ještě více ostřílet a lépe se připravit na první zahraniční angažmá.
Neapol ukazuje, jak má fungovat skauting
Přístup Neapole jednoznačně dokládá jejich systematičnost při výběru posil a ukazuje, že skauting v nejlepších evropských ligách je na zcela jiné úrovni než u nás. Nejen italské, ale i německé, anglické, španělské, či francouzské týmy sledují hráče dlouhodobě a velice podrobně. Analyzují každý detail, každý dotek s míčem, každé postavení, každou reakci a následně si hráče vybírají dle toho, jak jim zapadají do konceptu jejich hry. A to je tím důvodem, proč dle slov Fabrizia Romana Vitík není připraven. Na Serii A rozhodně ne, to musíme uznat. Přeci jen přechod ze zápasů s Pardubicemi, Jabloncem či Zlínem na zápasy proti AC Milán, Juventusu či Interu nejsou něčím, co by fungovalo automaticky.
A teď drobná paralela s českým skautingem. Kdo v minulé sezóně slyšel o Marku Havlíkovi ze Slovácka? Naprosto průměrný hráč, který odehrál jen v lize 33 zápasů a v nich zaznamenal 1 branku a 7 asistencí. V letošní sezóně se mu daří nad poměry s 10 góly v 18 zápasech. Z toho ale 4 vstřelil pražské Bohemce. Jeden vydařený zápas z něj v české lize udělá hvězdu a už se spekuluje o zájmu Slavie, Plzně a Sparty. Naprosto stejná situace byla k vidění v minulé sezóně s Mojmírem Chytilem. Jedna povedená sezóna a přední české kluby už jej lanaří. A výsledek? 5 branek z 18 zápasů.
České týmy nemají zdaleka propracovaný systém skautingu tak jako zahraniční týmy z top evropských lig, a to se odráží v jejich špatných investicích. Většina českých klubů při nákupu nových hráčů kouká pouze na aktuální čísla, na aktuální formu a zcela opomíjí koncepční pohled, dlouhodobé výkony a psychické nastavení hráčů. To bohužel moc nepomáhá rozvoji fotbalu u nás.
Předčasný odchod nikomu nepomůže
Vraťme se ale k Martinu Vitíkovi. Ač tenhle kluk předvádí velmi sympatické výkony, je to pořád ještě hodně mladý fotbalista, který má budoucnost před sebou. To, že zůstane ve Spartě minimálně na jarní část sezóny, mu může maximálně prospět. Získá více herní praxe. Zkusí si, jaké je to hrát proti evropskému velikánovi z Istanbulu a lépe ho to připraví pro budoucí transfer do zahraničí. Možná mu to zvedne tržní hodnotu, i když ta je už teď na poměry českého fotbalu dosti vysoká. Rozhodně to ale zmenší pravděpodobnost budoucího neúspěchu.
Naši mladí fotbalisté chtějí co nejdříve do zahraničí. Co je na tom ale láká ve dvaceti letech? Vždyť v tomhle věku ještě ani pořádně nevyzkoušeli náš fotbal a už se chtějí hrnout do velkoklubů. Rozumím tomu, že pokud vám někdo nabídne desetkrát vyšší výplatu, než jakou máte teď, jdete. Ale v tom se potom trochu ztrácí ten duch sportu. Tyhle kluci s vidinou velkých peněz přijdou do klubu, který je na úplně jiné úrovni, a najednou jsou ztracení. Od dětství mají nějaké sportovní ideály, chtějí hrát proti nejlepším hráčům světa a poměřit se s nimi, ale místo toho svoje nadšení a touhu vymění za vyšší výplatu. Spokojí se s tím, že nebudou pravidelně hrát, že nebudou dělat to, co je od mala baví.
Pro příklady nemusíme chodit nijak daleko. Dnes nám za Plzeň nastupuje Matěj Vydra. Ten odcházel jako klenot českého fotbalu v roce 2010 jako 18 letý do Udinese. A jak potom vypadala jeho kariéra? Tři celkem vydařené sezóny v nižší anglické lize a jinak paběrkování, aby se následně vrátil do Čech a nastupoval za Plzeň. Dalším skvělým příkladem může být Ladislav Krejčí. Ten přestupoval do Bologni sice jako 24 letý, ale ani tak nebyl dostatečně vyzrálý na to, aby dokázal hrát italskou soutěž. Hráč, který v té době převyšoval kohokoliv v české lize, se naprosto ztratil v té italské a nakonec nebyl po návratu dobrý ani pro Spartu a skončil v Hradci.
Cesta nahoru je dlouhá a trnitá
Představa našich fotbalistů, že přijdou do top evropských týmů a udělají díru do světa, je vskutku naivní. Vždyť i když nastoupí dělník do výrobní firmy, nestane se z něj přímo ředitel. Cesta k vysokým cílům je dlouhá a trnitá a znamená mnoho postupných krůčků. Jasně, dělník na to, aby se stal ředitelem, má 40 let. U profesionálních fotbalistů je tahle doba zkrácená na 10, ale ani tak si nemůže nikdo myslet, že ze dne na den bude hvězdou.
Pro Marina Vitíka by bylo ideálním řešením setrvat ještě na jaře ve Spartě a následně zvolit cestu kvalitnější ligy, avšak ne některé té topové. Holandsko, Belgie nebo třeba Portugalsko by mohli být dobrou volbou. Po získání větší herní praxe s lepšími celky by mohla následovat cesta do Itálie či Anglie. V případě přímého přestupu do Série A by mohl dopadnout jako většina českých fotbalistů odcházejících s růžovými brýlemi a to nepřispívá ani k rozvoji českého fotbalu. Pokud totiž budou čeští hráči brát vysoké peníze v zahraničních ligách, kde nebudou pravidelně hrát, potom i naše reprezentace bude předvádět výkony, jaké předváděla v nedávno skončené kvalifikaci na EURO a úroveň našeho fotbalu bude neustále klesat.
To, že Martin Vitík nepřestupuje, tak hodnotím jeho veskrze pozitivní jak pro něj samotného, tak pro Spartu i český fotbal.
