Článek
A ona diskriminace spočívala v tom, když se své vousaté transgender soupeřce položila triviální otázku „Ty jsi muž?“
Transfobie nebo strach o zdraví?
Úplně si dokážu představit, jak se v tu chvilku někde na „eldžíbítýplusminuskrátodmocnina“ centrále rozsvítila duhová vlajka v červené oblasti a náměstkovi pro styk s fotbalovou agendou (nevím, jestli taková pozice existuje, ale vůbec bych se nedivil, kdyby taková duhová mafie měla náměstky na všechno. Včetně konečného řešení koblížkové otázky – protože je to ten koblih nebo ta kobliha?) vybuchl mozek. Jak si sakra sedmnáctiletá holka v ŽENSKÉM fotbale mohla dovolit se zeptat někoho s vousy, jestli je chlap? A to absolutně nic nemám proti ženám s vousy. Několik jich znám a jsou to moje nejoblíbenější tetičky a babičky.
Představte si tu absurditu, která musela zavládnout na jednání disciplinární komise. Mladá holka, fotbalistka, je pražena za to, že měla strach o své zdraví. Což je naprosto pochopitelné. Muž, který prošel pubertou, bude mít obrovskou fyzickou výhodu nad ženou. Ať už se identifikuje jako žena, křeslo nebo kostička lega. V kontaktním sportu (jakým fotbal jistě je) může takový běžný souboj vést k vážnému zranění. Nehledě na obrovskou výhodu v rychlosti, výbušnosti a výdrži mužů vůči ženám. Pokud (jako já) koukáte na ženský fotbal, tak mi jistě dáte za pravdu, že z hlediska soubojů a rychlosti hry je obrovský rozdíl oproti fotbalu mužskému.
Pohledem FA je všechno v pořádku. Tak určitě…
Podívejme se na to ale pohledem pravidel FA. V nich je uvedeno, že hráčky, které se narodily s mužským pohlavím a od svých 16 let se identifikují jako ženy, mohou nastupovat v ženských soutěžích. V pravidlech FA se praví, že: „upravila svou politiku týkající se transgender hráčů v souladu se svým závazkem podporovat fotbal pro všechny a pevně zastává názor, že genderová identita by neměla být překážkou účasti ve fotbale, který je řízen FA.“ Jsem jediný, komu to přijde směšné a smutné zároveň? Vždyť právě taková rozhodnutí naprosto ničí sport jako takový. Od roku 2013 je pak v Anglii povoleno, že transgender hráčky mohou hrát v ženské soutěži pokud prokážou sníženou hladinu testosteronu. Na druhou stranu – chlapec, který projde pubertou, svou pubertu neztratí kvůli nízké hladině testosteronu. Stane se z něj ufňukaná plačka, ale rozhodně se fyzicky nedostane na výkonnostní úroveň ženy. To podpořila Sportovní rada Spojeného království, která před pár lety označila mužskou pubertu jako nevratnou.
Možná si vzpomenete na můj starší článek, kde jsem psal o ženském týmu Arsenalu. Ten byl doslova pražen médii za to, že za ni nastupují jen hráčky bílé pleti. Ve zkratce se na to objevila snaha implementovat pravidla pro privilegování hráček jiných etnik do ženského fotbalu. Do jisté míry je to dost podobné jako umožnění transgeder hráčkám hrát v ženských soutěžích. Jde o protěžování určitých osob na úkor osob jiných. Když budou vedle sebe stát průměrná černoška a nadprůměrná běloška, klub zrovna bude „potřebovat plnit kvóty“, tak vezme černošku. Na úkor sportu. Chlapík, který je podprůměrný ve fotbale, mohl by hrát tak okresní přebor, se najednou začne líčit, mluvit fistulí a označí se za ženu, může najednou klidně hrát na první ligu. Díky svým fyzickým predispozicím předčí 99% žen.
Opravdu si dokážu představit tu absurdní budoucnost, kdy za pár (desítek) let budou v ženském fotbale nastupovat pouze transgender černošky s dendrofilní orientací. To by byl super námět na film od Netflixu, že ano?
Všechno je jen proti sportu. Nejen ve fotbale
Ženský fotbal zažívá v poslední době nebývalý boom. Já osobně jsem jeho velkým zastáncem a pokud mám čas, rád se na něj zajdu i podívat naživo. Veškerá snaha prosadit tento sport vůči masám a dostat fanoušky na stadiony se mi líbí. Avšak myslím, že pokud „někdo“ povolí, aby v týmech startovali transgender osoby, bude to na škodu. A vlastně ani nemusí jít přímo o trangender lidi, ale taky o ženy s vysokou hladinou testosteronu, tzv. hyperandrogenismem nebo intersex (variace pohlavních znaků) lidmi. To nám nakonec dokazuje i poměrně nedávná minulost.
Běžkyně Caster Semenyaová, která závodila v atletice na středních tratích a mimo jiné drží zlatou medaili z olympijských her v Rio de Janeiru. Ta byla svého času podezřívána i z toho, že je muž a musela podstoupit ponižující sex testy. Z opravdu nedávné doby jmenujme Imán Chalífovou, která zvítězila v ženském boxu na olympijských hrách v Paříži. Tam drtila jednu soupeřku za druhou a stala se asi nejkontroverznější sportovkyní mítinku. Kdo nějaký ze zápasů viděl, dá mi za pravdu – Chalífová měla obrovskou fyzickou převahu a mně osobně se dělalo zle z lidí, kteří jejím výkonům tleskali. Mě rodiče vždycky učili, že muž ženu ani květinou neuhodí.
Kam to všechno povede? Bude nějaký mezistupeň?
Je ale otázkou, kam všechny tyto snahy o transgender inkluzi povedou. Paradoxně totiž nelze zaujmout úplně jednoduchý a černo-bílý pohled. Ono jde totiž ve sportu o to, že neexistuje čistá hranice, kde končí ženský svět a začíná ten mužský. Pro příklad – Semenyaová získala svou zlatou v Riu na 800m za čas 1:55. Mužský finálový běh tehdy trval 1:42. Pro vrcholové mužské běžce by tedy nebyla soupeřkou. Stejně tak si troufnu tvrdit, že Chalífová by ve stejné váhové kategorii od mužského vrcholového oponenta dostala pekelně naloženo. Ve fotbale je pak jistě podobná situace. Nedokážu si totiž představit, že by transgender fotbalistky dobrovolně startovaly mezi ženami, kdyby dokázali držet krok se svými mužskými soupeři. A co mě k tomuto tvrzení vede? Peníze a sláva. Co si budeme, i když budete hrát za bohatý anglický klub, bude diametrální rozdíl ve vaší výplatě a slávě v tom, jestli hrajete mužskou nebo ženskou ligu.
Jaké by tedy bylo řešení? Zavedení nějakého mezistupně? Separátní kategorie pro lidi po změně pohlaví, s přirozeně jinými hladinami hormonů oproti běžné populaci nebo pro ty, kteří se jen cítí být někým jiným než jak se narodili? Ano, možná by to řešením bylo, ale nemyslím si, že by taková kategorie byla pro někoho výhrou. Těchto lidí je totiž stále ve sportu velmi málo (například v Anglii v ženském fotbalu nastupuje asi 70 transgender „sportovkyň“). A sledoval by někdo fotbalovou ligu, kde by reálně hrály možná 3-4 kluby?
Slovo na závěr
Buď jak buď, sportovní svět se takovými lidmi bude muset nějak popasovat. Úplně je distancovat a nedovolit jim sportovat je nemyslitelné. Stejně tak je ale nefér, aby člověk s fyzickou silou muže startoval v ženském sportu. Pro zajímavost si položme otázku – proč nikdy neřešíme opačný případ? Já osobně jsem nikdy neslyšel o případu, že by se transgender muž snažil prorazit například u akvabel, moderní gymnastice nebo jiném (spíše ženském) sportu. Jakým způsobem však tento problém vyřešit, to nedokážu říct. Na jednu stranu se mi hnusí, když původem muž nakládá ženě v boxerském ringu nebo na fotbalovém hřišti. Na druhou stranu by pravděpodobně on dostal stejně naloženo mezi muži.
Rád bych pak ještě podotkl, že určitě nemám nic zlého proti lidem, kteří se jinak identifikují. Jen mě zaráží, že mladá holka je trestána za to, že se bojí o své zdraví. Ona je žena, mladá, do jisté míry se ještě vyvíjí fyzicky i psychicky. A oprávněně se bojí o své zdraví z případného souboje s mužem. Je mi úplně jedno, jestli se člověk cítí jako muž, žena, želvička, židle nebo USB konektor. Do doby, než to začne omezovat někoho jiného. John Stuart Mill to shrnul krásně: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. A to je myslím hezká myšlenka na závěr.
Autor textu: Jiří Dostálek
Zdroje:
https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal/454780/ty-jsi-muz-za-otazku-prisel-trest-v-hlavni-roli-transgender-fotbalistka.html?utm_source=facebook.com&utm_medium=dynlink&utm_campaign=ty-jsi-muz-za-otazku-prisel-trest-v-hlavni-roli-transgender-fotbalistka
https://cedmohub.eu/cs/chalif-zustava-olympijskou-vitezkou/
https://www.respekt.cz/tydenik/2016/31/caster-semenya?srsltid=AfmBOoqDR-_A6vhmKGkYhPM5pT26zkIATFnFBwYIzDGgKXOcW0lqc0TL
