Hlavní obsah
Sport

Faul na Chorého podle komise rozhodčích nebyl. Prokletí jménem nekonzistentnost je opět tady

Foto: Adéla Stenzelová/Žongl

Hned ve třetí minutě utkání Slavie s Plzní strčil Dweh rukou ve vápně do Chorého. Žádný faul se ovšem nepískal, penalta se nekopala a podle KR je vše v pořádku. Proč se tedy jindy daleko menší doteky pískají? Nekonzistentnost výroků je opět tady.

Článek

Chorý to přihrál, ale faul tam byl

Jasně, nebudeme si nic nalhávat, Chorý to trochu přihrál. To už tak v dnešním fotbale prostě chodí, ať už s tím souhlasíme nebo ne. A Tomáš Chorý je i vzhledem ke své vysoké postavě na toto poměrně přeborník. Nic to ovšem nemění na tom, že Dweh se v danou chvíli zachoval proti pravidlům a rukou fotbalistu Slavie přistrčil. Na první pohled to musí vidět každý. Za mě jednoznačný faul, po němž měla následovat penalta.

Na řadu bohužel přichází oblíbené slovíčko obhajoby pro rozhodčí i komisi – intenzita. Tím se vlastně dá vysvětlit každý neodpískaný zákrok. Byla malá intenzita. Upřímně musím říct, že mi to ze záběrů tak zrovna nepřijde. Přistrčení tam bylo jednoznačně patrné a úmyslné. Chápu, že fotbal není balet. Ale strkání rukama je tedy odteď v pořádku?

Jak se pohledem měří taková intenzita?

Ostatně s tou intenzitou je to celkově problém. Jak to mohou podle videozáběrů členové komise změřit? Některé zákroky opravdu vypadají jako lehké, ale v dané rychlosti nebo prostě momentu jsou daleko horší. Určitě to nebyl žádný brutální faul. Chorý by ho zřejmě dokázal ustát. Ale jak velké by tedy dané postrčení muselo být, aby se pískal nedovolený zákrok?

Nehledě k tomu, že za podobné (někdy i daleko menší) zákroky jsme už v minulosti viděli penalty. To je prostě neoddiskutovatelný fakt. Obránce tedy musí útočníka vyloženě sestřelit, aby byl faul? Jak se potom má fanoušek v nějakých pravidlech vyznat, když pokaždé platí něco jiného? Zřejmě tedy v danou chvíli rozhodčí použil nějaký cit pro hru, kterou nechtěl „zabít“ hned v úvodu penaltou. Jindy ovšem jednají jako chladné stroje a stěžujeme si právě na jeho nedostatek.

Nekonzistentnost v hlavní roli

A to je právě onen největší problém. Když pokaždé platí něco jiného a ta nekonzistentnost je tak patrná. Chápu, že rozhodčí udělá chybu. Že posoudí zákrok podle nějakých svých měřítek. Potom ale musí Komise rozhodčích jednoznačně hodnotit zákrok stejně. Za mě tohle bylo jednoduše pokrytí špatného rozhodnutí rozhodčího. Což je rovněž běžnou praxí v našich končinách.

Zdeněk Houštecký by měl lépe zvládat emoce

Druhou věcí je potom reakce Zdeňka Houšteckého, která byla jednoznačně nepřiměřená. Ačkoliv dokážu pochopit jeho vztek, musí ho v sobě udržet a nezačít sprostě nadávat. To je prostě špatně. Ve chvíli, kdy se snažíme o nějakou kultivovanost fotbalového prostředí, podobné výlevy naprosto ničemu nepomáhají. Spojuji si je spíše s nějakým okresním přeborem nebo ještě nižšími soutěžemi. Se vší úctou k nim. Na profesionální úrovni by se mělo jednat jinak. Nakonec to skončí zbytečným trestem, možná i finanční pokutou.

Slavie nakonec neodpískaná penalta nemusela moc mrzet. Vyhrála rozdílem třídy o tři góly a soupeř navíc faulem zajistil pro sešívané další pokutový kop. Onen moment má ovšem daleko hlubší význam v rámci prvoligového fotbalu. Bohužel rozhodčí chybovali a chybovat budou. Musí se ovšem držet nějaký nastavený metr a nebát se označit jejich přešlapy.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz