Článek
O skvělé individuální, ale spíše neuspokojivé klubové sezoně, o šanci v reprezentaci nebo o specifickém čísle 39 se záložník rozpovídal v našem rozhovoru.
Loni v Pardubicích jste v lize nastřílel devět gólů za 36 zápasů, letos v Bredě už máte 11 branek za 35 zápasů. Předtím jste ale tolik gólů nestřílel. Čím to je, že máte v Nizozemsku ještě lepší čísla?
Upřímně, nevím. Myslím si, že velkým faktorem je ta minulá sezona, kdy jsem pod trenérem Radoslavem Kováčem hrál vyšší pozici a byl jsem daleko nebezpečnější pro soupeřovu branku. V předchozích týmech jsem hrál spíše před stopery, takovou šestku. Více jsem tvořil hru, než zakončoval. Takže to si myslím, že je velký faktor a přenesl jsem si to z Pardubic do Holandska. Snad to tak bude pokračovat i dál.
Trenér Peter Hyballa, který v Bredě byl na startu vašeho angažmá, na začátku sezony říkal, že od vás očekává alespoň dvojnásobek gólů oproti pardubické sezoně. Nebylo to trochu přehnané očekávání? Měl jste případně jiný, individuální cíl?
Svůj cíl jsem neměl. Chtěl jsem minimálně zopakovat tu sezonu, kterou jsem měl v Pardubicích, což se povedlo. Když trenér Hyballa tohle pronesl, tak jsem se v duchu zasmál, že to není možné. Teď, když už deset gólů (rozhovor byl pořízen 23. února, pak se Janošek trefil ještě jednou – pozn. red.) mám, bych se mohl přiblížit té dvojnásobné hranici, ale uvidíme. Jdu zápas od zápasu a snažím se hlavně udělat maximum pro tým.
Nyní už je v klubu jiný trenér Jean-Paul van Gastel, změnilo se pod ním něco ve vaší hře?
Nezměnilo. Když to vezmu za sebe, je to stejné. Hraju na stejné pozici, jen párkrát, když nám vypadl levý záložník, měli jsme zraněné hráče nebo někdo chyběl kvůli kartám, jsem tam zaskočil. Ale nebylo to tak, že bych hrál vyloženě toho levého záložníka, mohl jsem se pohybovat i uprostřed a rotovat se střeďákama. Takže moje pozice se nezměnila.
Hyballa také před sezonou říkal, že by chtěl postoupit zpátky do Eredivisie. Zatím se ale pohybujete kolem osmého místa, které jako poslední zaručuje baráž o postup do první ligy. Není aktuální umístění zklamáním?
Momentálně to zklamání je, protože ambice před sezonou byly obrovské. Každý nás tu tipoval na jednoho z největších favoritů na přímý postup, tedy z prvních dvou míst. Že jsme teď na devátém místě (rozhovor se uskutečnil 23. 2., kdy Breda byla devátá – pozn. red.) zklamáním je, ale furt se do první ligy dá dostat přes play-off a to je aktuální cíl. Všichni teď míříme do play-off.
Jak vypadá Breda po fotbalové stránce? Stadion máte pro nějakých 19 tisíc lidí, ale můžete porovnat zázemí s kluby, ve kterých jste hrál? Jak se liší třeba tréninková centra?
V týmech v Česku máte tréninkové zázemí, nebo základnu na stadionu. Tady je to trochu jinak. Na hlavním stadionu jen hrajeme zápasy, jinak máme tréninkové centrum v takovém městečku asi 15 až 20 minut od Bredy. Každý den trávíme čas tam, je to vyloženě jen naše. Dá se to asi srovnat s Plzní, máme obrovskou budovu jen pro sebe. Máme tam jídelnu, fyzio místnost, masérnu, posilovnu, všechno, co tým vyžaduje a také čtyři nebo pět travnatých hřišť. Takže to bych srovnal s Plzní.
Vy jste také v jednom rozhovoru říkal, že vám holandský fotbal sedí. Čím to je, jak se liší od toho českého? Tady si druhou nizozemskou ligu člověk jen tak nepustí…
Největší rozdíl vidím v organizaci a taktičnosti. Když to přeženu, tady to moc o taktice nebo organizaci není. Tady se celý zápas jede nahoru dolů, furt se něco děje a divák se opravdu nenudí. Je to hodně útočný fotbal. Když to srovnám se zápasy v české lize, tam se někdy vyčkává, hraje se v nízkém bloku, pro oko diváka to někdy není záživné. V tom je největší rozdíl.
Vy jste hodně nebezpečný pro soupeře z přímých kopů. Jak se tohle člověk naučí? Kdybyste měl poradit třeba někomu mladšímu?
Piloval jsem to, co jsem mohl, i teď to stále piluju po tréninku. Od malička mě strašně bavila střelba, kdy jsem si po tréninku vzal několik balonů, ať už ve Zbrojovce v mládeži, nebo i pak v ligových týmech, a prostě jsem to piloval, driloval a teď to přináší ovoce. Tak snad to bude pokračovat. Já si na tyhle situace věřím. Když máme přímák kolem vápna a vidím v tom velkou šanci skórovat, tak se o to víc soustředím. Tím, že dám gól z přímáku, se snažím i pomoci týmu.
Měl jste před odchodem do Bredy i jiné nabídky? Vy jste tam odešel poměrně brzy, stihl jste v klubu celou přípravu. Tady v Česku se mluvilo o Slovácku nebo o Baníku Ostrava, ale vy jste říkal, že jste si chtěl zkusit zahraničí. Měl jste i jiné možnosti v cizině?
Ano, nějaké nabídky tam byly, ale nebylo to vůbec nic konkrétního. Jen mi třeba zavolal manažer, řekl mi: „hele, tenhle klub tě sleduje, párkrát byli na tvém zápase.“ Ale vůbec nic konkrétního. Nebylo to jako u Bredy, která měla enormní zájem.
A co v zimě? To musel být také o vaše služby zájem. Nejednal jste s někým?
Ne, jednání neproběhla, ale týmy se ozvaly, co mám zprávy od manažera v Bredě. Byli jsme nastavení, že prostě zůstávám dole, minimálně sezonu za Bredu chci absolvovat. V holandské lize to je tak rychlé, v zimě moc času na nějaký přestup není, skoro tu není zimní příprava. My jsme trénovali jeden týden v lednu a hned jsme hráli mistrovské zápasy. Na nějaké přemýšlení o přestupu to moc není.
Otevřu ještě téma reprezentace. Bývalý záložník Jan Morávek v rozhovoru pro Livesport Daily říkal, že by byla škoda opomenout tak produktivního záložníka, jakým jste. Máte v hlavě národní tým, nebo že byste si mohl vysloužit pozvánku na letní Mistrovství Evropy? A nebyl jste už v kontaktu s novým trenérem reprezentace Ivanem Haškem?
Trenér mi jednou volal. Znám se skvěle s vedoucím mužstva, který byl s námi tři, čtyři roky u mládežnické reprezentace, takže přes něj mi volal. Říkal mi jen asi během minuty nebo dvou, ať jsem zdravý, že mě sleduje a že uvidíme, co se stane v březnu. Po tomto telefonátu to mám jakžtakž v hlavě, ale nějak si to nepřipouštím, nemyslím na to. Jdu zápas od zápasu, snažím se vždy udělat maximum a jestli přijde nominace už není na mně.
Druhou holandskou ligu hrají ještě dva Češi, Richard Sedláček ve Venlo a Václav Sejk od ledna za Rodu Kerkrade. Jste spolu v kontaktu? Nedoporučoval jste třeba Sejkovi, než šel do Nizozemí, tamní soutěž?
Ne, se Sejkem vůbec v kontaktu nejsem. Já jsem byl překvapený, dozvěděl jsem se až po tréninku v kabině, že jde na hostování do Rody. S Ríšou Sedláčkem jsme si párkrát napsali na Instagramu a bavili jsme se i po zápase.
Poslední otázka. Už celkem dlouho nosíte číslo 39, měl jste ho v Plzni, v Pardubicích a máte ho i nyní v Bredě. Co za tím stojí?
Je to jednodušší. Od malička jsem měl vždycky na zádech devítku. Ta je spjatá s mojí rodinou, můj děda hrál s devítkou, můj táta hrál s devítkou, tak jsem jí odjakživa nosil taky. Když jsem přestupoval do Plzně, chtěl jsem si ji vzít, ale měl ji Jean-David Beauguel v té době. Tak mi přiřadili číslo 39 a od té doby se mi zalíbilo a je se mnou spjaté.
Jan Lukacko
