Článek
Mezi jejich klienty však najdeme také mnoho ženských fotbalistek. V našem rozhovoru nám přiblížil, jak funguje na Slovensku ženský fotbal, nebo v čem za ostatními zeměmi zaostává. Také jsme rozebrali účast Slovanu v Lize mistrů, jakož i rozdíly mezi českou a slovenskou ligou. Řeč padla i na to, jaký význam by měla společná soutěž.
Začneme tou nejstandardnější otázkou. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi ženským a mužským fotbalem?
O nějakých fyzických vlastnostech mužů a žen, to je asi jasné každému. Já se na to dívám spíše ze strany byznysu a marketingu. V tomto je to naprosto nesrovnatelné. Mužský fotbal se pohybuje v diametrálně odlišných číslech. Pravdou je, že ženský fotbal je aktuálně na vzestupu. Určitě však nikdy nedosáhne rozpočtů klubů a ceny hráčů mužského fotbalu.
Z pohledu hráčského agenta, jakých největších rozdílů si všímáte při práci s mužskými a ženskými klientkami?
Největší rozdíl je v tom, že v mužském fotbale mají všichni smlouvy. Ženy ve slovenské lize nemají smlouvy žádné. To je markantní rozdíl. Druhým velkým rozdílem je skutečnost, že u ženského fotbalu neexistují žádné výchovné kompenzace. To znamená, že pokud vychováte nějakou hráčku do 23 let, neexistuje za to žádná kompenzace. Toto je za mě velmi nespravedlivé a lidé, případně orgány, které na toto dohlížejí, by měly tlačit na to, aby se to změnilo. Tyto dva rozdíly jsou asi nejvýraznější. Samozřejmě hráčské platy jsou rovněž zajímavé, ale to hlavně co se týká zahraničí.
Existují na Slovensku v ženském fotbale nějaké přestupové částky? Nebo se to vždy drží na nule?
Je to prakticky na nule. Respektive nějaká tabulková hodnota při těch přestupech je prakticky maximálně ve stovkách eur. Stejně, jak jsem zmiňoval, neexistují tam žádné výchovné mechanismy. Hráčky se mezi kluby přesouvají prakticky libovolně.
Už jste zmínil, že je ženský fotbal na vzestupu. Jak je na tom Slovensko v porovnání se zbytkem Evropy?
Jsme na tom úplně nejhůře. Samozřejmě je třeba si odmyslet rozvojové země. Stačí se ale podívat na srovnání mezi námi a ostatními členy Visegrádské čtyřky, tedy Maďarskem, Polskem a Českem. Ve všech těchto zemích, mají hráčky smlouvy. To u nás nefunguje. Ženský fotbal na Slovensku je dělaný prakticky „na koleni“ a vnímám i to, že některé kluby u nás to berou jako přítěž. Pokud chtějí u nás ženy hrát fotbal, musí chodit zároveň i do práce a věci jako cestování nebo stravu si také platí samy. Na Slovensku je to tedy velmi podhodnocená instituce. Musím však přiznat, že se v tom začalo dělat trochu víc, vnímám to zejména v oblasti marketingu. I tak je však stav ženského fotbalu u nás velmi žalostný.
Zatím jsme se bavili jen o hráčkách. Fungují na stejném principu i jiné pozice v ženském fotbalu? Jak jsou na tom například trenéři v ženském fotbale?
V případě trenérů je to trochu jiné. Oni jsou placeni klubem, protože jsou to zaměstnanci a živnostníci a mají i příspěvky z fotbalového svazu. Spíše je třeba se podívat na to, jak vypadají počty zaměstnanců, co se týče ženského fotbalu. Pokud se bavíme o fyzioterapeutech, lékařích, kondičních trenérech a podobně, tak v jejich počtech to funguje na extrémně nízké úrovni. Některé kluby to mají na poněkud lepší úrovni, například Myjava či Slovan a částečně Žilina. Mnoho klubů se však v případě zaměstnanců v ženském fotbalu snaží pracovat v co nejnižších počtech.
Dá se tedy říci, že mnoho klubů na Slovensku má ženský fotbal jen jako nějakou z nouze ctnost a nevěnují tomu pořádnou pozornost?
Kluby samozřejmě vnímají to, že u mladých dívek je stále větší zájem hrát fotbal. Z tohoto důvodu jsou pro ně vytvořeny přípravky a žákovské kategorie. Takže proto potřebujete mít i ženská družstva. Následně existuje podmínka toho, že kluby, které chtějí hrát evropské soutěže, musí mít zaveden i ženský fotbal. Vnímám to však tak, že na Slovensku je to pro mnohé majitele břemeno a nezajímá je to. Nemůžu však hanit všechny.
Například v Myjavě má ženský fotbal, podle mého názoru velmi dobré postavení. Bohužel v mnoha klubech to vnímají jako něco, co je spíše přítěž. A také tomu nevěnují dostatečnou pozornost.
Myjavu už jste vícekrát zmínili v dobrém slova smyslu. Jejich ženský tým je na Slovensku momentálně nejlepší. Vnímáte to tak, že je tam tomu věnována největší pozornost a berou to nejprofesionálnější?
Je to hlavně o lidech. Musím říci, že zejména Natália Látal Mackovičová ve Slovanu a Iveta Neveďalová v Myjavě, jsou skutečně zajímavé osoby, které chtějí fotbal pozvednout. Musím říci, že v Myjavě je parta dívek, které jsou s regionem úzce spojeny, mimo fotbal tam žijí a pracují. Přestože mají dobrou výkonnost, nechtějí odjíždět do zahraničí. Kvalita jim tedy v kádru zůstává, a navíc ji umí doplňovat mladými děvčaty, které u nich vyprodukují. I tak je to těžké srovnávat se v nějakém evropském měřítku. Většinou první překážka v prvním předkole nějakého evropského poháru je nad síly našich klubů.
I v Myjavě jsou samozřejmě podmínky značně omezené. Vím však, že se snaží svým hráčkám zajistit alespoň ubytování a nějaké startovné. Takže je dobré říci, že alespoň něco se ohledně ženského fotbalu v Myjavě pohnulo.
Říkáte, že ženský fotbal je obecně na vzestupu. Je na Slovensku nějaká šance, že by se místní kluby přiblížily úrovní alespoň ke klubům v sousedních zemích?
Musím říci, že například v takovém Česku máte kluby, jako je Slavia, Sparta a ještě i Slovácko, které jsou odskočeny od zbytku ligy. Zbytek týmů se však může rovnat se slovenskými nejlepšími kluby, takže až tak velký rozdíl tam není. V poslední době jsme měli hráčky, které přecházely do české ligy. Mohu zmínit Lauru Retkešovou z Myjavy, Victorii Havalec z Ružomberku, Sáru Kerešovou ze Žiliny a Sáru Strakovou z Trenčína. Všechny tyto hráčky přestoupily do pražské Sparty.
Neměli žádný problém s adaptací, přestože přišly do nejlepšího mužstva české ligy. Takže talenty na Slovensku určitě máme, což je skvělé. Jen je třeba, aby se přesouvaly do zahraničí, protože u nás aktuálně nedostanou vše, co potřebují k tomu, aby se rozvíjeli.
Myslím si, že je jen otázkou času, kdy někdo zauvažuje rozumně a vezme si u nás na starost sponzorování ženského fotbalu v nějakém klubu. My jsme to u nás počítali a vyšlo nám, že odhadem je na ženský fotbal potřebný rozpočet přibližně 80000 EUR. A v případě, že se vám podaří ligu vyhrát, dostanete právě těch 80000 EUR. Nejedná se o částku za vítězství ligy, ale jsou to peníze, které dostanete za to, že se dostanete do předkola Ligy mistrů. Takže pokud se tomu věnujete naplno, je velký předpoklad, že to co do toho dáte, se vám vrátí zpátky. Podle mě je to jen otázkou času, kdy k tomuto někdo přistoupí.
Tvrdíte, že pokud se chtějí hráčky na Slovensku rozvíjet, musí jít do zahraničí. Kolik hráček přibližně za rok do zahraničí odejde?
Nemáme úplně přesnou statistiku, ale v letošním létě byl odliv našich hráček do zahraničí masivní. Čtyři hráčky šly do Sparty, další třeba do Slovácka. Rovněž jich několik odešlo do zahraničních akademií. Několik dívek odešlo ze Slovanu do Polska a do Rakouska. Pokud se tedy bavíme o hráčkách, které opustí Slovensko, aby se věnovaly profesionálnějšímu fotbalu, tak jich může být přibližně 15-20 ročně.
Jak to funguje opačným směrem? Chodí i hráčky ze zahraničí na Slovensko?
Byl zde před pár lety Bardějov. Ten dotáhl hráčky z Balkánu. Ty u nás pracovaly a zároveň měly něco i z fotbalu. Ale tento projekt skončil, protože to nebylo rentabilní. Zahraniční hráčky se u nás mohou objevit maximálně tehdy, jsou-li zde na nějakém studiu, nebo přijdou na Slovensko žít. Neumím si představit, proč by zahraniční hráčka měla jít na Slovensko. Nevidím k tomu jediný důvod. Aktuální situace na Ukrajině způsobila to, že k nám přišly hrát fotbal Ukrajinky, ale to je spíše výjimka. Standardní zahraniční fotbalistka, nicméně na Slovensko hrát nepřijde.
V sezóně 2022/2023 jsme v nejvyšší ženské fotbalové lize na Slovensku měli situaci, že hráčka s největším počtem gólů Andrea Bogorová, měla na kontě 48 ligových gólů. Hráčka s druhým největším počtem gólů jich měla 21. Jsou tak velké rozdíly standardem, nebo je to způsobeno hlavně tím, že se na Slovensku ženskému fotbalu nevěnuje taková pozornost, a proto vznikne tak velký rozdíl?
Ten rozdíl je obrovský. Andrea Bogorová je vysloveně střelkyně, což vícekrát dokázala a dokazuje to pořád. Ten markantní rozdíl je způsoben také tím, že Myjava je od zbytku výrazně vzdálená. Slovan se s nimi snaží držet krok, ale teď přišel o množství hráček, takže už to není takový Slovan, jaký býval. Nyní se tam rozhodli vydat se jinou cestou a zapojit několik mladých hráček. V naší lize je také spousta zápasů, kde padne běžně i více než 10 gólů. V takovém případě, je to pro toho střelce jednodušší.
Myjava má v této sezóně průměr téměř šest branek na zápas. Je toto standard i ve světě, nebo je takový velký počet gólů u nás unikátem?
Mohu to říci tak, že pokud v Česku hrají Sparta nebo Slavia se slabšími soupeři, také padá velké množství gólů. Na Slovensku je to však mnohem častěji a děje se to i během vzájemných zápasů mezi slabšími mužstvy. Je to navázáno také na to, že mnoho dívek z týmů do 19 let už hraje fotbal za ženy. Je to naprostý standard. Liga je u nás velmi mladá, což je pro dívky i výhoda, jelikož se k tomu dospělému fotbalu dostanou dříve a mohou se toho hodně naučit. Na druhou stranu, nám zase mnoho starších hráček z kádrů vypadává. Stává se, že končí své kariéry velmi brzy. Není raritou, že ukončí kariéru i ve věku 24 let. Nevidí totiž moc význam v tom pokračovat, založí si rodinu, nebo mají už takovou práci, která je přitom limituje.
Do jaké míry dokáže úspěch v mužském fotbale posílit ten ženský?
Nemyslím si, že je v tom nějaká provázanost. Úspěchy mužského fotbalu nemají na ten ženský vůbec žádný vliv.
Pokud se nyní přesuneme do mužského fotbalu, jak vnímáte postup Slovanu do Ligy mistrů? Je to obraz toho, že jsme se u nás posunuli, nebo je to ojedinělá situace?
Myslím si, že to, že se to Slovanu podařilo, je ojedinělé a fantastické. Samozřejmě k tomu předcházela i jejich působení v Evropské nebo Konferenční lize. To mužstvo zůstalo pohromadě, získalo zkušenosti a samozřejmě potřebuje k tomu mít i nějaké štěstí v losu. To vše do sebe zapadlo a výsledek se dostavil takový, jaký je. Každý fanoušek by si to měl užít. Je to něco výjimečného. Hlavně když se podíváme na rozpočty klubů, které hrají Ligu mistrů. Slovan má ze všech, výrazně nejnižší rozpočet. V tomto případě musím potvrdit slova Ivana Kmotríka, který řekl, že rozpočet Slovanu může vypadat nadstandardně jen v naší soutěži. Podíváme-li se však na okolní kluby, jako jsou Sparta, Slavie, Legia, či Ferencváros, což jsou kluby, se kterými bychom se měli srovnávat, tak ty mají své rozpočty mnohem vyšší.
Myslím si, že s tímto rozpočtem, zázemím a kádrem, je takový výsledek něčím naprosto fantastickým. Netřeba zapomínat i na to, že Slovan tímto pomohl i ostatním slovenským klubům. Ty částky, které ostatní kluby získají za to, že se Slovan do Ligy mistrů dostal, jsou velmi zajímavé. Určitě mnoha klubům pokryjí výraznou část jejich ročních rozpočtů.
Slovensko a Česko se porovnává prakticky pořád. Aktuálně mají obě země zástupce v Lize mistrů. Jak vnímáte rozdíly mezi kluby v našich zemích?
V první řadě je třeba říci, že česká liga je jedna z nejsoubojovějších v Evropě. To je první a diametrální rozdíl. Druhý je ten, že v Česku je ve fotbale mnohem více financí, co se týče marketingových a televizních práv. Také přestupy ven se dělají za mnohem vyšší částky. To pomáhá větším klubům dotovat nákupy nejlepších hráčů z ostatních klubů v Česku. U nás by toto mohl dělat maximálně Slovan, ale i v jeho případě je to velmi komplikované. Rozdíl mezi úrovní obou soutěží je rapidní.
Samozřejmě máme na Slovensku kluby jako Slovan, Trnava, či Žilina. O těch si dovolím tvrdit, že by se neztratili ani v Česku. V případě Slovanu si troufám říci, že i v Česku by hrál o špici tabulky. Otázkou však je, zda by zvládl ty obtížné a vyrovnané zápasy. Protože těch by tam měl mnohem víc než na Slovensku. Také by to ovšem mohlo ten klub posouvat dopředu.
Zmínil jste, jak by Slovan mohl vypadat v české lize. Jaký je Váš pohled na spojení české a slovenské ligy? Dovedli byste si to představit?
Neumím si to představit. My nemáme jediný argument, kterým bychom mohli přesvědčit českou stranu, aby o toto spojení měla zájem. Jejich liga má už takhle výbornou úroveň. Samozřejmě zápasy Slovanu či Trnavy by určitým způsobem mohly zvednout atraktivitu zápasů. Z mého úhlu pohledu je tento nápad jen nějaký vzpomínkový optimismus. Ze strany byznysu ani marketingu nevidím důvod k tomu, aby to Češi dělali. U nás by však byl blázen ten, kdo by to nechtěl.
Říkal jste, jak velké finanční rozdíly jsou mezi Českem a Slovenskem. Z pohledu hráčského agenta, je i to, kde hráč působí jeden z faktorů při jednání o přestupu?
Jednoznačně. České kluby za hráče inkasují mnohem větší sumy. I kluby ze spodku tabulky tam dokážou výhodně prodávat hráče, jelikož i ty mají v týmech spoustu skvělých talentů. Pokud si odmyslíme špičku ligy, tak co se týče základního platu, ty rozdíly mezi Českem a Slovenskem nejsou až tak markantní. V Česku je ovšem výrazně bohatší bonusový systém, který v některých případech může tvořit i jednou takovou složku, jako je váš plat. Samozřejmě je to závislé na výsledcích.
V Česku je standard, že kluby jako Sparta, Slavia či Plzeň kupují hráče z ostatních týmů v lize. V případě Slovanu to tak běžné není. Řekl byste, že je na Slovensku náročnější pro kluby kupovat hráče mezi sebou?
Je důležité se podívat na to, kdo za těmi kluby na Slovensku stojí. V médiích se často zmiňují hodnocení hráčů, trenérů a podobně. Ale ještě jsem nezažil novináře, který by dopodrobna rozebral i funkcionářské kádry v těch klubech. Když se však tomu začnete věnovat, zjistíte, že v mnoha klubech ty funkce vykonávají lidé, kteří předtím neměli s fotbalem nic společného, nebo na management nejsou vůbec vyškoleni. To pak souvisí se vším i se stanovením nějaké přestupní politiky klubu, nebo i s nějakými projekty v klubu. Potom je mnohem těžší s takovými lidmi komunikovat o transferech. A to není řeč jen o komunikaci agentů s kluby, ale také s kluby mezi sebou. Máte zde pár funkcionářů, kteří mají svoji úroveň a kvalitu. Ti mohou slovenskému fotbalu skutečně něco dát. Pak zde však máte kluby, které jsou zastoupené nedostatečně nebo nekompetentními osobami.
