Jak vzdálena je znělka Ligy mistrů?

Remíza ještě není prohra. Je to stále stav pade na pade, ačkoliv jeden z aktérů má vždy větší důvod ke spokojenosti s výsledkem. V případě dvojzápasu o milionářskou soutěž vyvolených mezi Spartou Praha a FCSB je tím více spokojenějším rumunský celek. Ovšem podle všech prognóz a bezbřehého optimismu to měla být právě Sparta, která se měla tetelit vlastní dokonalostí. Výkony z minulé sezóny a výsledky v sezóně právě čerstvě načaté ji k tomu opravňovaly. Leč nestalo se a ze sezónního prvního „vážnějšího“ klání si letenští kromě poučení přinesli i kopec látky k přemýšlení.

Sparta dneška není (zatím) týmem z minulé sezóny – logicky. Na Letné se během kraťoulinké letní pauzy udály věci zásadní: odešli dva hlavní strůjci sparťanského „zázraku“ z minulých dvou sezón, tedy trenér Brian Priske a kapitán týmu Ladislav Krejčí. Takovému zásahu do týmové DNA se dá čelit pouze s vypětím všech sil a trpělivostí. Opět si přivolám na pomoc logiku: spolu s jejich odchody se zákonitě hledalo řešení jejich náhrad. To se našlo, ale (teď tedy ta logika) teprve čas ukáže, jestli je to řešení životaschopné. Lars Friis jako trenér a Filip Panák jako nový „vůdce“ jsou taktéž nositeli sparťanské DNA z minulých sezón. Vždy ovšem platí, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Kromě hledání optimálního (a efektivního) řešení zacelení ztrát obou bývalých strůjců letenské obrody se musela Sparta vyrovnat i se „zvláštní“ přípravou, která se vyznačovala svou (ne)délkou a absencí skoro všech opor. K tomu lze připočíst posily, jenž přišly až po letním přípravném drilu (vyjma Krasniqiho) a vytížení některých borců na uplynulém ME (případně na Copa America). Zkrátka a stručně: na zapracování a na poupravené DNA týmu se vyžadovalo více času než se mu ve skutečnosti dostalo.

Ale aby si touto skutečností nezakrývalo letenské velení své nahé ohanbí a nevymlouvalo se, dlužno říci, že oba dva úhlavní konkurenti na mistrovskou šálu (tedy Slavia a Plzeň) to měli na chlup stejné. Na druhé straně, na Letné se po dlouhé době podařilo ustanovit vcelku široký kádr. Ten ke své širokosti přidává i potřebnou kvalitu, jenž by jinde v ligové soutěži z hřiště neslezla. Ale znovu – vše si musí nejdříve „sednout“ a k tomu je potřebný čas. Toho se však ligovému mistrovi v nové sezóně nedostává. Bohužel, na to se při jejím hodnocení koukat nebude. Všichni všechno věděli předem a všichni vědí o co se v této sezóně hraje.

Sparta v začátku ligové soutěže ještě nezaváhala. Zatím jako jediná ze soutěžního peletonu. V momentální fázi „po Priskem a Krejčím“ je asi úplně jedno proti komu nastoupila. Šlo spíše o to navázat a rozkoukat se, jaká vlastně Sparta bude. Odchod úspěšného trenéra je vždy zásadní a jestli vám bude někdo tvrdit opak, pak vás tak trochu tahá za fusekli.

Všichni tedy byli v očekávání, jak si Lars Friis povede. A nevede si zle, syrovost hry Sparty zřejmě bude ještě vězet v přípravě i možné únavě „materiálu“. To však nic nemění na tom, že trenér bude hodnocen podle plnění cílů. Ne podle cintání do televizní kamery. Všichni věděli, že „hračka“ výstředního kapitalisty Bekaliho není zrovna v nejlepším rozpoložení, ale „balkánskou“ kvalitu má. A Sparta roli favorita nezvládla. Hráčům rumunského celku dovolila přespříliš a sama vyprodukovala znatelně nemastnou hru. Chyběla jí zejména šťáva, emoce a hlad po totálním zbláznění se do úspěchu. To byl hlavní rozdíl mezi Spartou minulé sezóny a Spartou nynější. Hlad po výsledku, jdoucím takříkajíc přes krev.

Remíza z úvodního utkání druhého předkola kvalifikace o LM se může zdát jako předzvěst konečného requiem letošního letenského usilování o LM. Stále jde ovšem jen o poločas bitvy o milióny. Oba aktéři zápasu (Sparta i FCSB) vědí, že ještě nic nevědí. Do výkopu v Bukurešti se mohou stát ještě mraky věcí. Letenským přitom nejde o kejhák, jen o Ligu mistrů. Mají svou kvalitu a už v minulé sezóně (a nejen v ní) dokázali mnohé nepříznivé „pravdy“ nakonec otočit ve svůj prospěch. Ale nelze stále žít z loňského sněhu, to by si aktéři na všech letenských pozicích měli rychle uvědomit a vrátit hře především emoce. Ačkoliv hráč s největším emočním výdajem již v sestavě chybí. Ano, v tomto ohledu lze brát odchod Ladislava Krejčího do Girony zatím jako nenahraditelnou skutečnost.