Článek
V kuloárech se stále častěji mluví o několika trenérech, pod kterými se nebezpečně houpe židle. Tlak na výsledky, nespokojenost vedení a rostoucí očekávání fanoušků vytvářejí „koktejl“ u kterého to sem tam někdo odnese. Pojďme si přiblížit tři kouče, kteří balancují na hraně propasti, a na druhou stranu tři trenéry, kteří díky výkonům svých svěřenců mohou v klidu plánovat přípravu na jarní část sezóny.
Jaroslav Veselý – Bohemians 1905
Čtyři porážky v řadě a jako bonus v posledním kole při výročí 120 let klubu v zápase, který odehrajete v krásných bílých dresech se zlatým klokanem na srdci, přijde trojka od Karviné. To není zrovna ideální, ale řeknu to tak - pan Veselý to má opravdu těžké. Klub pracuje s nějakým rozpočtem, který na dnešní poměry nestačí, to je jednoduchý fakt. Osobně bych byl nerad, kdyby z klubu musel odejít. Mám rád jeho tiskové konference, kde říká to, co má na srdci. Takové rovné lidi v dnešním světě plném klišé už často nepotkáte. A tuto svoji pravdu řekl přímo do očí i na poslední tiskové konferenci: „Není možné, aby se tolik spekulovalo a přemýšlelo. Od všech chci, kteří tady budou, aby měli na srdci jediné: aby se Bohemka zachránila v lize, hrála důstojnější roli a její výkony se zlepšily.“
Tomáš Janotka – Sigma Olomouc
Jako hráč i jako trenér zvedl s Olomoucí nad hlavu trofej pro vítěze v českém poháru. Jak by řekl klasik: kdo tohle na Hané má, že. Jenže poslední výkony rozhodně nekorespondují s tím, jak si noví majitelé představují, aby jejich tým hrál. Tři porážky v řadě v lize a jako bonus prohra v Gibraltaru na hřišti Lincolnu, který by u nás hrál nejspíš divizi na nejvýš ČFL s týmy jako Kladno nebo Písek. Kdo ví, jak se počítají body do tabulky koeficientů, tak tenhle „jistý“ bod bude chybět českému fotbalu dlouhých pět let. Hodně napoví poslední zápas v roce proti Lechu Poznaň. Pokud Olomouc postoupí, věřím, že trenér dostane ještě šanci. Pokud ne, nejsem si tím úplně jistý.
Tomáš Galásek – Baník Ostrava
Bezpochyby klubová legenda, ale pod jeho vedením tým získal jen čtyři body a herně, když to srovnám s hrou předchůdce Galáska pana Hapala, nevidím moc lepších změn, spíš naopak. Ale stejně jako u pana Veselého i tady to má pan Galásek velmi těžké. Nikdy nebyl hlavním trenérem, jen asistent, a byl hozen do vody u mužstva, které v podstatě nemá útok. Když se podívám na záběry z minulé sezóny, jak hráči třetího týmu ligy přepli z obrany do útoku, je na to se radost dívat - rychlost, technika, myšlenka, dynamika, to vše tam uvidíte. Dnes je přechod do útoku takový, jaký vidíme u některých druholigových mužstev. Myšlenku jako z minulé sezony má za mě jen David Planka.
No a abych zakončil článek nějak pozitivně, pojďme si rozebrat tři trenéry, kteří svůj entuziasmus přenesli na tým a ten dokázal velké věci.
Marek Jarolím – MFK Karviná
Už v Jihlavě odvedl velmi dobrou práci. Přestup Youssoupha Mbodjiho do Slavie z druhé ligy mluví sám za sebe. Když ho angažovala Karviná po panu Hyském, moc jsem mu nevěřil - laťka byla vysoko, ale on ji možná ještě překonal. Páté místo dává reálnou šanci na poháry v příští sezóně. Situace v moravskoslezském kraji je naruby, tak jako kdyby v německém Sasku hrálo o poháry Dynamo Drážďany a Lipsko o sestup, ale přesto je to realita. O hráče Karviné bude velký zájem, což po posledním zápase glosoval sám Jarolím: „Já si všechny kluky beru na Vánoce domů a beru jim telefony. Nikdo už nikam nepůjde, dojedou sezónu a pak mohou jít. Od rozdělané práce se neutíká.“
Bronislav Červenka – FC Zlín
Ligová popelka z Baťova města, to jsou hráči v modro-žlutých dresech. Před sezónou hlavní kandidát na sestup. Finále je, že Zlín má pohodlný dvanáctibodový náskok na poslední Slovácko. Sezónu „ševci“ zakončili výsledkem 5:0, když na svém hřišti rozpráškali Sigmu Olomouc - tým, který má oproti Zlínu rozpočet v podstatě v jiné galaxii. Uvidíme, jak přestupy zamíchají karty, ale tuto sezónu by si nováček soutěže svoji ligovou příslušnost měl rozhodně pohlídat.
Jindřich Trpišovský - Slavia Praha
Samozřejmě nabízí se jméno i lodivoda Jablonce pana Kozla, ale v mém výběru bude mezi českými trenéry v podstatě „jednorožec“ pan Trpišovský. Když v českých podmínkách trénuje od roku 2017 stále ten samý tým, je to jednoduše unikátní. Na dvacet sedm let sira Alexe Fergusona u Manchesteru United mu ještě nějaký ten rok chybí, ale nikdy neříkej nikdy - třeba tuto hranici jednou překoná. Hlavně na začátku sezóny na jeho hlavu padalo hodně kritiky, tým si musel zvyknout na citelný odchod Dioufa, ale nakonec se ukázalo staré známé „JTVCD“ - slovy Jindřich Trpišovský ví, co dělá. Finále je takové, že jeho tým má sedm bodů náskok na druhého a pro soupeře hrozivé skóre 41:16.
Autor: Radek Ondrák
Zdroj statistik: livesport
