Komentář: Klubová Evropa už téměř bez české stopy. Čest zachraňuje plzeňská Viktorka

Vždyť čtyři zástupci v hlavních soutěžích, to není často k vidění ani u fotbalově vyspělejších zemí. Navíc po dlouhé době Liga mistrů na Spartě a Boleslav v soutěži, pro leckoho, neznámých týmů.

Jak kruté je ale vystřízlivění po konci základních ligových částí jednotlivých soutěží. Jediným pokračujícím týmem je Viktoria Plzeň, na jejíž dominanci nad ostatními českými pohárovými souputníky nevsadil snad nikdo. Evropa nám ukázala mnohé. Především však záda a skutečný stav českého klubového fotbalu.

Středočeský tým se dokázal probojovat do základní části nejnovější z evropských soutěží, Konferenční ligy. Jestli byla založena proto, aby si zahrály evropské poháry i provinční kluby, to je záhadou. Každopádně však její společnost nebyla bůhvíjaká. Až na Chelsea a Fiorentinu, pro které je tato soutěž absolutní podprůměr se dá hovořit o týmech, které by měly být hratelné pro top 6 našich celků.

Kdo z nás kdy slyšel o týmu Noah ze Arménie? Kromě pravidelných diváků arménské nejvyšší soutěže asi nikdo. A přesto arménský celek zasadil první ránu Boleslavi, aby vzápětí přišla druhá od Lugana a třetí od průměrného portugalského celku. Ač se následně Boleslav vzedmula k hrdinskému výkonu s Betisem a Jagiellonií, tvrdý direkt ji uštědřil norský celek Molde. Šup a bylo vymalováno. Boleslav mimo postupovou čtyřiadvacítku a v ústech hořká pachuť ukončení její pouti v nastavení posledního zápasu.

Boleslav rozhodně není klubem, který by hrával evropské poháry pravidelně. Nemá zkušenosti s takovým fotbalem, ale ve vší úctě, opravdu jsou lepší než ona týmy jako Noah, Shamrock Rovers, Pafos (sakra zná někdo ten tým?) nebo Borac Banja Luka? Přišli si do Evropy pro zkušenost a tu získali. Především tu, že evropský fotbal je jinde i na jejich úrovni. Problém je v tom, že nabité zkušenosti nepromění, protože hlavní tahouni, kteří tým do Evropy dostali a kteří jej v ní táhli, jsou pryč. Sparta si stáhla Patrika Vydru. Slavia si koupila Vasila Kušeje a Boleslavi zbývají už jen vzpomínky.

Nečekal jsem, že Boleslav Konferenční ligu vyhraje (přeci jen je tu Chelsea a Fiorentina), ale při pohledu na los jsem rozhodně čekal minimálně postup do jarní části. Chce-li se klub někam posouvat, soupeře jako Noah, Lugano či Molde by měl porážet. Vystoupení Boleslavi tak nelze hodnotit jako úspěch. S ohledem na vítězství nad Betisem jej nelze hodnotit ani jako totální propadák, ale nemohu se zbavit dojmu, že někteří soupeři nemají kvalitu průměrného českého týmu.

Jako druhý z českých celků ukončila svou pouť pohárovou Evropou pražská Sparta. Tolik vytoužená soutěž ji uštědřila tvrdou lekci, ze které se, zdá se, letenští nedokáží poučit. A to začalo vše jako pohádka. Jasná výhra nad Salzburgem, bod ze Stuttgartu a pak najednou bum. Pod vlivem odchodu lídrů kabiny a nešťastných nákupů dolehla na Spartu krize, ze které nevěděla jak ven. Ta se odrazila nejen v domácí soutěži, ale především v tolik vytoužené Lize mistrů.

Každý další nezvládnutý zápas devalvoval akcie pražského celku níž a níž. Výprask od City, prohra s francouzským Brestem, který nepředváděl zrovna kvalitní fotbal vyvrcholil debaklem od Atlétika Madrid. To už definitivně rozlítilo i nejskalnější fanoušky, kteří se modlili za zimní přestávku. Ještě před ní však dokázal využít sparťanské krize její bývalý kouč Brian Priske se svým Feyenoordem. Nic platné, že během zimní přestávky se Sparta herně zvedla. Před sebou měla zápasy s mistry Německa a Itálie, kde se body rozhodně nečekaly.

Po losu jsem Spartě predikoval 7 bodů (ty 3 s Brestem nevyšly). Její výkony jednoznačně ovlivnila krize, do které se ale dostala sama. Pohledem na jednotlivé výsledky vypadá její vystoupení v Lize mistrů tragicky, ale kdo by očekával její postup v této soutěži, byl by blázen. Pokud nebudeme koukat na výkon, čtyři body v Lize mistrů je solidní výsledek. Pro samotnou Spartu je však vypadnutí to nejlepší, co ji mohlo potkat, protože kádr na tři soutěže nemá ani kvalitativně, ani co do šířky. Poučí se vedení pro příští sezóny? Nečekejme to. Tohle vedení ne.

Po losu Evropské ligy se druhé z pražských S, pasovalo do role jednoho z favoritů na celkové vítězství. Přívětivý los, forma jako hrom, sebevědomí mířící do výšin a chybějící pokora, to byla Slavia na začátku této soutěže. A nezačala vůbec špatně. Vítězství v Razgradu, super práce. Následně pak ale pod tíhou blížícího se derby doslova odevzdala body více než malátně hrajícímu Ajaxu. Však soutěž je dlouhá a body si potom nasbíráme, derby je derby.

Protože ale karma existuje i ve fotbale, její následná snaha o bodový zisk byla eliminována. Co je platné, že patří dle statistik k nejlépe hodnoceným klubům Evropské ligy když nedokáže vstřelit branku. Postupně si tak na ní smlslo Bilbao, Frankfurt, Fenerbahce i Anderlecht. Začala tak záchranná mise s názvem „PAOK a Malmö za 6 bodů“. Jenže karma zafungovala znovu. Na soustředění poslala polovinu týmu do stavu nemocných a z dvojzápasu byl celý jeden bod, který poslal sešívané ven ze hry.

Útěchou pro slávisty může být fakt že při stejném počtu vstřelených branek jako Sparta, udělali o bod více. Sice v soutěži o úroveň nižší, ale bod navíc se počítá. Celkově tak vystoupení Slavie musím hodnotit jako totální propadák. Tým, který se pasoval do role favorita, opouští Evropskou ligu s ostudou. Alibistické řeči fanoušků, že liga je důležitější, jsou totálně mimo. Vždyť tu ligu hrajete proto, abyste se dostali do té Evropy. Tito fanoušci už vidí své koně v příštím ročníku Ligy mistrů, ale na jejich místě bych se bál, co tam předvedou.

Slavia si pluje jako vznešená labuť na to našem českém rybníčku a ukazuje v každém zápase svou dominanci a sílu. Žel bohu proti klubům s desetinovým rozpočtem. Když ale přijde na kvalitnější soupeře, dominance je tatam. Po výkonech Slavie a Plzně bych si možná vsadil, že ani ten titul není jistý.

Když jsme v předešlých odstavcích psali o nabubřelosti, namyšlenosti, nepokoře Slavie, Plzeň nám ukazuje pravý opak. Tým bez velkých jmen, bez velkých přestupů, bez velkých gest a rozšafných hesel. A přesto tým, který to v letošním ročníku evropských pohárů dotáhl nejdál. A to jeho pouť ještě nemusí končit. Už samotný los byl pro viktoriány velmi zajímavý. Při nejmenším sliboval krásné srovnání se Slavií. Vždyť čtyři z osmi soupeřů měla Plzeň se sešívanými stejné.

Na rozdíl od svých konkurentů v boji o titul se však dokázala se všemi zápasy vyrovnat lépe. Bod od Frankfurtu a Ludogorce, bod s PAOKem a tři s Anderlechtem. Plzeň jen na stejných soupeřích udělala o bod víc, než Slavia za celou soutěž. Když k tomu ještě přidáme tři body s Real Sociedad a Dynamem Kyjev, rázem z toho máme postup a boj do posledního okamžiku i o top 8 a přímý postup do osmifinále. Nutno říci, že ani proti ostatním soupeřům se Plzeň neztratila. S Manchesterem dokonce ještě v šedesáté minutě vedla.

Viktorka, kterou před letošní sezónou kdekdo odepisoval ukázala ostatním českým zástupcům, jak se v Evropě hraje. Její nasazení, obětavost, píle, snaha, nadšení a elán mohou být pro ostatní příkladem. Žádné nabubřelé řeči o výhře v soutěži či lize. Plzeň si jde prostě svou cestou a drží se hesla „když se dva perou, třetí se směje“. A věřím, že se to promítne i do Chance Ligy. Ani tam totiž Plzeň neskládá zbraně. Ač nejsem její fanoušek, klobouk dolů před jejími výkony a nechť dále dělá radost nezaujatému českému divákovi v porovnání s evropskou špičkou.

Autor článku: Petr Vikuk