Článek
Nedůstojnosti volby nového trenéra nemá smysl se dlouze zabývat. Odstoupení Michala Bílka z výběru hovoří sama za sebe a nejlépe ukazuje zbytečnost celé šarády. Výsledek byl předem jasný. Skutečnost, že se ve „finálovém výběru“ neobjevil Martin Svědík či Miroslav Koubek nechme také stranou. Ivan Hašek je přece tou osobou, po které fotbalové veřejnost dlouho volala a nejrůznější bývalí fotbalisté a experti jeho jméno vytáhli z klobouku pokaždé, když se uvolnila trenérská židle na Letné nebo u reprezentace. Hašek je pro vedení FAČRu v čele s předsedou Fouskem bezpečná varianta, kterou si snadno obhájí i pokud se nebude dařit. Otázkou zůstává, zda je dobrou volbou pro český fotbal.
Úspěchy
Trenérská kariéra nového reprezentačního trenéra začala fantasticky. Dva tituly se Spartou, následně postup se Štrasburkem do Ligue 1. V následujícím ročníku se úspěšně pral o udržení mezi francouzskou elitou. Před závěrem sezóny z rodinných důvodů skončil, a to navzdory veškeré snaze klubu trenéra udržet. Klub i fanoušci byli z odchodu českého trenéra nešťastní, jak popisovala média v té době. V dubnu tomu bude dvacet jedna let, kdy Ivan Hašek skončil ve Štrasburku. Prachem zapadaná vzpomínka na nadějného trenéra, kterému se předpovídala velká budoucnost.
Haškova kariéra se dále odvíjela zejména v Asii, s výjimkou angažmá v Saint-Étienne a „záskoku“ u české reprezentace v době, kdy byl předsedou FAČR. Výčet klubů, kterými na asijském kontinentu prošel, je poměrně dlouhý. Výčet trofejí a úspěchů naopak skromný. Jsou přesně tři a tou poslední je saudský pohár s Al-Hilalem z ročníku 2011/2012. Poslední angažmá? Reprezentace Libanonu. S fotbalovým trpaslíkem se pokoušel prokousat kvalifikací na mistrovství světa v Kataru. Mise se bohužel nezdařila. Uhrál jen dvě vítězství a dvě remízy. Zbylých osm zápasů prohrál.
Těžko lze hodnotit trenérskou práci, kterou na jednotlivých štacích Hašek odvedl. Asijský fotbal je pro tuzemského fanouška velmi vzdáleným. Nemá smysl, jakkoliv hodnotit kvalitu zejména arabských soutěží, ve kterých Hašek působil většinu své kariéry. To by bez hlubší znalosti bylo krátkozraké, ale absence v podstatě jakékoliv trofeje v poslední dekádě není nejlepší vizitkou a vytváří oprávněné pochybnosti o trenérských schopnostech nového trenéra nároďáku.
Koncepce
Kouzelné slovíčko, které se fotbalovém světě často vykřikuje, ale o to méně často se naplňuje. U nároďáku od dob Karla Brücknera čekáme na trenéra, který bude mít jasnou vizi a bude se s reprezentačním výběrem prezentovat moderním herním stylem, kdy se vítězství nestanou jen nahodilým vzepětím individualit v týmu. Reprezentační práce je specifická a žádá pro výše uvedené zejména koncepční přístup. Kariéra Ivana Haška ovšem příliš koncepční práci nenasvědčuje.
Z vyjádření nejrůznějších osobností v posledních měsících fanoušek musí nutně nabýt dojmu, že Hašek je fotbalový odborník světové úrovně, sleduje trendy a nemělo by tedy být pochyb o jeho schopnostech.
Když se ovšem podíváme do Haškova životopisu, zjistíme, že v žádném angažmá nevydržel déle než dva roky. Jistě majitelé zejména arabských týmů nepatří mezi nejtrpělivější a trenéři v těchto destinacích se střídají jako apoštolové na pražském orloji Dokonce i slovutnější jména, než je Hašek, mají problém s brzkým odvoláním. Nelze se ale zbavit dojmu, že tento fakt musel být Haškovy po několika štacích naprosto zřejmý a jeho motivací tak zřejmě nebyla koncepční trenérská práce. Samozřejmě u reprezentace Libanonu vydržel celý kvalifikační cyklus. Ale je Libanon měřítkem?
Délka angažmá v konečném důsledku nemusí nijak odrážet schopnosti trenéra. Ostatně i trenéři, kteří u jednoho týmu dlouhodobě úspěšně působili v lize, si na reprezentaci vylámaly zuby. Ať už Karel Jarolím nebo Pavel Vrba. Nicméně je to další faktor, který vyvolává pochybnosti o správnosti volby.
Loajalita
Ladislav Vízek, Vladimír Šmicer a další persony označí Haška především jako kamaráda a budou ho pravděpodobně do roztrhání těla obhajovat. Přátele si umí Ivan Hašek udělat a má jich v českém fotbalovém rybníčku požehnaně. Také má bezpochyby charisma, které je pro reprezentačního kouče nezbytné. Je ale další charakterová vlastnost, kterou bychom měli u trenéra národního týmu vyžadovat a tou je loajalita.
Nemělo by se zapomínat na období, kdy byl Ivan Hašek zvolen předsedou českého fotbalu. Čtyřletý mandát ukončil rezignací již po dvou letech v roce 2011. Svůj konec doplnil velmi dojemným projevem, ve kterém mimo jiné zaznělo: „Role spasitele Haška je u konce. Z mělčin jsme zpět na širém moři a já jdu zpět tam, kam patřím. Do vachrlaté trenérské bárky,… Má dvouletá mise je u konce, fotbal je stabilizovaný a já končím. Rezignuji na funkci předsedy nově přejmenované Fotbalové asociace České republiky a vracím se tam, kam patřím a odkud mě uvolnili. Do Arábie, zpátky k trénování. Odcházím pomoci tam, odkud jsem před dvěma lety odešel, tedy do Al Ahlí,“
Nejenže o jeho plánu působit ve funkci předsedy namísto čtyř let jen dva většina vedení neměla ponětí a je otázka, jestli to skutečně někomu na samém začátku řekl, ale český fotbal rozhodně nebyl stabilizovaný. Po Haškově konci se totiž stal předsedou FAČRu Miroslav Pelta a členem výkonného výboru a následně místopředsedou jistý Roman Berbr. Jaký vliv měli tito dva pánové na český fotbal v době předsedování Ivana „Spasitele“ je diskutabilní. Jeho konec jim ovšem otevřel dveře naplno.
V roce 2011 to ovšem nebylo poprvé, kdy Hašek utekl od rozdělané práce. Na konci devadesátých let si Haška vytáhl do pozice generálního sekretáře svazu někdejší předseda Chvalovský, který v Haškovy viděl svého nástupce. Nový reprezentační kouč, ale toužil trénovat, a tak když dostal nabídku ze Sparty, ze dne na den svou funkci položil.
Poslední příklad můžeme pochopit. Někdejší reprezentační kapitán chtěl trénovat a funkcionářská práce v kanceláři mu neseděla, ale jeho předsedování je velkým mementem, na které by se nemělo zapomínat.
Suma sumárum
Je velmi pravděpodobné, že pracovní skupina Petra Fouska, ve které byli místopředsedové FAČR Jiří Šidliák a Jan Richter, člen výkonného výboru za profesionální fotbal Adolf Šádek a technický ředitel asociace Erich Brabec, má detailní přehled o práci Ivana Haška a ví přesně jaký herní styl a vizi reprezentaci přinese.
Z pohledu zvenčí, se ale nelze zbavit dojmu, že se vybrala bezpečná varianta. Trenér, jehož úspěšnost je pouze nostalgickou vzpomínkou. Trenér, o jehož trenérských kvalitách ví v tuzemsku jen velmi úzká skupina jeho bývalých spolupracovníků. Trenér, který má podporu kamarádů z řad bývalých hráčů. Trenér, který už jednou nechal český fotbal padnout do bahna. Co udělá Ivan Hašek až mu po Euru zazvoní telefon z Al-Ahlí nebo Al-Hilal? Bude z toho nakonec jen mise na jeden turnaj, o které od začátku všichni dotčení věděli? Zajíci se počítají až po honu. Takže si držme palce, ať jsou všechny obavy plané a Ivan Hašek se stane skutečně Ivanem „Spasitelem“!
