Kritika České reprezentace na maximu. Pavel Nedvěd situaci pomohl napůl. Chybí nám hlavně odvaha

Schytal za něj samozřejmě i on obrovskou kritiku, protože výkon českých reprezentantů až na některé pasáže zápasu prostě jako celek nebyl dobrý. Od zápasu s JAR všichni jednoznačně čekali výhru, protože se jednalo o nejslabšího soupeře skupiny, který navíc nepředvedl s Mexikem nic oslnivého. Ono ostatně ani v zápase s námi rozhodně nebyl nějak superdobrý. Na koně jsme ho posadili svou vlastní neaktivitou a darovali mu vlastně hodně ojedinělou větší příležitost po vlastní chybě.

Onu kritiku samozřejmě musel zaznamenat i generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd, který vystoupil na tiskové konferenci, aby trochu zmírnil škody. Pohled na Českou reprezentaci totiž po chvilkové pozitivní bouři po postupu z baráže opět klesl až hodně na dno.

Samozřejmě nemohl úplně potopit tým, přesto se zmínil o tom, že kritika byla zasloužená a výkony zůstaly za očekáváním. S tím samozřejmě musí asi většina lidí souhlasit. Zároveň se snažil vysvětlit i postoj trenéra Miroslava Koubka, s kterým mluvil. Na jednu stranu řekl, že ho nechce nijak omlouvat, na druhou to vlastně začal dělat.

Tvrzení, že trenér chválil hlavně pozitivní fáze zápasu (které v něm určitě byly, ale mluvíme o kratší době oproti těm negativním) mi přijde trochu prostě jen jako snaha zmírnit škody. Trenér Koubek za mě očividně mluvil o zápasu jako celku, žádné konkrétní fáze nezmínil. Samozřejmě je to těžké něco hodnotit v emocích po takovémto zápase. Na druhou stranu i to patří k práci trenérů. Musí být nejen skvělí trenéři, ale zároveň umět i pracovat ve vztahu k médiím a veřejnosti. Bez toho to prostě v dnešní době nejde.

Pavel Nedvěd mluvil i o tom, že do budoucna budeme muset do týmu zabudovávat i mladé hráče. Postupovat podle trendů, jinak se úplně ztratíme a nebudeme vůbec konkurenceschopní. Právě s tím zabudováváním mladých hráčů jsme ovšem za mě už zaspali. Osobně si myslím, že prostě mělo proti JAR dojít k nasazení Huga Sochůrka u něhož se mluví, že je na trénincích ve velké formě. I podle Pavla Nedvěda by ovšem prý nebylo správné ho nasadit. A já se ptám proč?

Bohužel to je náš hlavní problém. Chybí nám odvaha nejen v samotné hře, ale i v krocích mimo ni. Bojíme se nasadit hráče ve formě, který by mohl něco změnit, protože je mladý. Fotbal samozřejmě není o jediném hráči, ale právě on by mohl ukázat něco navíc, určitou drzost, kterou očividně ostatní fotbalisté nezvládli.

Základní sestava proti JAR byla jasným důkazem, že se prostě bojíme. Bylo v ní až příliš defenzivním hráčů. V průběhu zápasu navíc nedostal ani příležitost jeden z těch, který by mohl něco rovněž změnit – Mojmír Chytil. Až do konce zápasu jsme na hrotu viděli Patrika Schicka, který očividně není moc platný. Do hry jsme poslali Davida Zimu jako jasný důkaz, že chceme prostě uválčit stav 1:0.

Slyšíme tak nyní, že stále máme naději díky možné výhře nad Mexikem. Ale pojďme si říct otevřeně, opravdu ji máme? Při pohledu na zápasy Mexika se mi to zdá hodně nepravděpodobné. Nejenže má ten tým za zády bouřlivou domácí kulisu a obrovskou sílu v ofenzivě. Ani v jednom ze dvou zápasů nedostal gól, takže i defenzivu má skvělou. Budu se modlit v zázrak, ale naděje je za mě opravdu malá.

Autor textu: Lukáš Loužecký

zdroj statistických informací: Livesport