Lvíčata napodobila áčko a propadla v zápase s Bulharskem

Oněch paralel mezi oběma jinak rozlišnými kategoriemi tu najdeme hned několik. V obou případech se dá mluvit o poměrně povedeném první zápase, i když samozřejmě náročnost soupeřů byla zcela jiná. Při druhém utkání v říjnovém reprezentačním srazu se ovšem shodneme na tom, že to nakonec byl docela průšvih.

Zápasy nakonec skončily stejným skóre, i když v tomto případě přeci jen měla U21 o něco těžšího soupeře a je to tam na první pohled menší ostuda. Na druhou stranu i v jejich případě rozhodovaly individuální chyby. Při prvním gólu Bulharů Král, Ševinský i Labík úplně nezvládli své defenzivní povinnosti.

V danou dobu to ovšem bylo 1:1. Stejně jako u áčka tak ještě mělo Česko možnost převalit výsledek na svojí stranu. Bohužel se jim to ovšem nepovedlo, v 85. minutě Bulhaři vstřelili rozhodující gól. Zápas ovšem mohl skončit podstatně horším výsledkem nebýt skvěle chytajícího brankáře Koutného. Obranu mu tentokrát moc nepomohla. Opět na sebe hráči koukali, kdo měl daného zakončujícího hráče mít.

Chválu si čeští reprezentanti nezasloužili ani za závěrečnou strkanici, v níž byl hodně aktivní zejména jinak skvěle chytající brankář Koutný. Z obrazovek televize to vypadalo, že zejména naši hráči nezvládli přijmout porážku a trochu si vylévali vztek na soupeřích. A to je škoda. Daleko lepší by bylo si přiznat, že jsme prostě neodehráli dobrý zápas a se sklopenou hlavou to přijmout.

Před tímto zápasem se hodně mluvilo o tom, že náhradou za Ivana Haška by mohl být právě trenér jedenadvacítky Michal Bílek. Abych řekl pravdu, nedávalo mi to smysl ani předtím a nyní o to méně. Český národní tým by se za mě tímto krokem vůbec neposunul. Potřebuje podstatně razantnější změnu. A to nejen na poli trenéra, ale i samotných hráčů.

Autor textu: Lukáš Loužecký