Článek
Laťku o víkendu posunul ještě výše, když jako první fotbalista v historii odehrál svůj zápas číslo 500. Pojďme si říci něco více o tomto výjimečném fotbalistovi, který obléká dres 1. FC Slovácko.
Srdce na Moravě i v Plzni
Milan se narodil v roce 1983 v obci Hoštice-Heroltice pár kilometrů východně od Vyškova. Svou fotbalovou kariéru začal v mládežnických týme své rodné obce, Drnovic, Vyškova a Brna. A byly to právě Drnovice, které tomuto rychlonohému záložníkovi dali šanci v naší první lize. Do A-mužstva se probojoval v druhé polovině ročníku 2002/03. Pro zajímavost, v roce 2002 šel do kin druhý díl Pána prstenů, odehrály se ZOH v Salt Lake City (vzpomínáte na Aleše Valentu a trojité salto s pěti vruty?) a Microsoft oficiálně ukončil podporu Windows 95. Ano, takhle dávno to je.
V roce 2003 vedly dále kroky Milana Petržely do 1. FC Synot, kde během 70 zápasů vstřelil 3 góly. Avšak právě tady se etabloval jako výborný technik, který dokázal utéct prakticky komukoliv. Nebyl to nikdy velký střelec gólů, ale dříč, který zápas odběhá a připraví šance pro své kolegy. Jeho skvělé výkony pak vyústily do přestupu do pražské Sparty. V té se však moc neuchytil a prakticky celé své pražské působení strávil na hostování – nejprve v Jablonci a poté v Plzni. Právě Plzeň byla pro Milana zlomová. Strávil zde nejprve 4 roky, kdy v roce 2012 odešel do německého Augsburgu.
Hned rok nato se však vrátil do Plzně, za kterou hrál až do roku 2019. S Plzní oslavil zisk ligového titulu hned čtyřikrát, dvakrát získal český Superpohár a jednou byl vítězem domácího poháru. Svou pozici v záloze si neoblomně hájil a nejen fanoušci Plzně jistě vzpomenou na jeho fenomenální sólo přes tři čtvrtiny hřiště v zápase proti Hradci Králové. Sám si tehdy poradil se čtyřmi hráči a nakonec bezchybně zakončil. A kdo byl tehdy na stadionu a u televize byl svědkem jedné z nejhezčích individuálních akcí v historii českého fotbalu.
Zpět na Moravu a překonávat rekordy
Když v roce 2019 přestupoval zpět na Slovácko, byly reakce fanoušků rozporuplné. Milanovi bylo 36 a panovala velká obava, jestli takto starý hráč a ještě ke všemu rychlostního typu, nebude již za zenitem a může týmu ještě něco přinést. Ale nakonec musí všichni dát zapravdu té polovině, která Milana vítala. V týmu je více, než platným článkem, a pokud není zraněný, tak pravidelně nastupuje v základní sestavě. I když všichni fanoušci Slovácka vědí, že kolem 70. minuty bude střídání. Přiznat mu taky musíme jeho velký vliv na zisk poháru pro Slovácko v loňském roce.
Milan se už od příchodu zpět na Moravu netajil tím, že by chtěl překonávat rekordy. O pětistovce ale možná ani nesnil. Popravdě, kdo z fanoušků českého fotbalu by čekal, že čtyřicátník na hřišti bude stále prohánět kluky o generaci mladší. Však už taky táhne svou jednadvacátou sezónu v profesionálním fotbale, z toho dvacátou v Česku. Někteří kluci, kteří dnes běhají po trávnících ještě nebyli na světě, když Milan už hrál první ligu.
Se lvem na hrudi
Milanovi se nevyhnula ani reprezentační kariéra. Poprvé nastoupil v mládežnické reprezentaci do 20 let. Reprezentoval na Mistrovství světa hráčů do 20 let ve Spojených arabských emirátech. Přes jednadvacítku vedla jeho cesta dále do seniorského týmu. Za ten nastupoval s výjimkou roku 2013 nepřetržitě 6 let (2010-16). Za seniorský tým odehrál 19 zápasů, bohužel se gólově neprosadil ani jednou. Přesto můžeme jeho reprezentační kariéru označit za úspěšnou a jistě odehrál svou roli na úspěších českého národního týmu.
Fenomenální kondice navzdory věku
Milanovo tajemství na kondici bychom chtěli znát všichni. Na rychlosti a šikovnosti prakticky neztrácí a i dnes platí za jednoho z nejrychlejších záložníků. Skvěle v tomto funguje srovnání třeba s Pavlem Juroškou, který je typově podobným hráčem a který jej jednoho dne nejspíše v týmu nahradí. I dnes dokáže Milan utéct většině ligy a svou technickou šikovnost, schopnost vyvézt a podržet míč a propracovat se do šance dokazuje v každém zápase. Nemalou míru na tom mají dvě věci – Milanovi se prakticky vyhýbají velká zranění, která mohou pro hráče jeho věku být konečnou, a taky jeho sebekázeň.
Když se podíváte na hrající čtyřicátníky, prakticky nikdo se postavou Milanovi nemůže rovnat. I dnes je vysekaný a jeho vzhled by mu mohl závidět kdejaký klučina o dvacet let mladší. Ani dnes nemá žádné úlevy na trénincích a s výjimkou pravidelného střídání mu nedává trenér Svědík žádné výhody. A upřímně, který hráč jeho pozice a zaměření není v polovině druhého poločasu vyšťavený.
Co bude dál? Návrat do školních let
Po jeho odehraném pětistém zápase se Milana novináři ptali, co plánuje dále. Byla by škoda, kdyby s fotbalem skončil – pořád má co nabídnout na hřišti, mladí hráči se od něj mohou učit a i v kabině působí jako tmelící osoba a osobnost klubu. Milan na to má svůj názor. Dle něj byl za dob svých školních let pěkný sígr a měl samé pětky. A to by měl být další cíl, kterého by chtěl dosáhnout – 555 odehraných zápasů. Je tedy dost možné, že jej tady uvidíme ještě alespoň další dvě sezóny. Za sebe můžu říct – jen do toho, Milane, chceme tě na trávnících dále vidět.
Jiří Dostálek
