Článek
I to ukazuje obrovskou kvalitu českého širšího kádru reprezentace. Kdyby podobnou kvalitou oplývala i lavička nároďáku, byli bychom opět postrachem. Snad jednou…
Oproti kvalifikačnímu duelu s Albánií čítala základní sestava národního týmu devět změn. Mezi vybrané se například dostal i David Zima, který zatím v letošní sezóně odehrál bohatých šestnáct minut. To, proč je takový hráč vůbec nominován na sraz reprezentačního áčka je velikou záhadou, ale to prozatím nechme. Dovedete si představit, kdyby před pár lety vyběhl na hřiště tým tvořený náhradníky v utkání s takto silným soupeřem? Že i širší kádr dokáže potrápit Maďary na jejich vlastním hřišti je chvályhodné a velikým příslibem do budoucna. Snad ta budoucnost bude pod novým trenérem. Neboť jinak můžeme takto silnou generaci zašlapat do země.
Stačí jediné. Dobře poskládaná sestava
Se zvýšenou kvalitou tuzemské nejvyšší soutěže a značným odlivem hráčů do nejlepších lig na světě, roste přímou úměrou i taktická připravenost všech hráčů v národním týmu. To jednoznačně ulehčuje práci trenérskému štábu reprezentace. Není třeba tak do hráčů vštěpovat taktické pokyny sáhodlouhé hodiny. Realizačnímu týmu tak zbývá jediné, aby vše to, co se zde dlouhá léta buduje, mohlo sklízet zasloužené ovoce. Dobře poskládat sestavu a možná natrénovat nějakou nebezpečnou standardní situaci. Bohužel ani jedné věci jsme se zatím od Šilhavého týmu nedočkali.
Vše přitom začíná už od samotné nominace. Jak je například možné, že pozvánku reprezentovat českou republiku dostane výše zmíněný David Zima, který na jaře minulé sezóny neodehrál ani jedno soutěžní utkání a v té letošní zmíněných šestnáct minut, na úkor například Martina Vitíka? Pak se nelze divit, že většina široké veřejnosti zastává ten názor, že reprezentační nominaci určují fotbaloví agenti.
Po letech se již nemusíme bát hrát ofenzivně
Vraťme se k zápasu s Albánií. Pokud by Tomáše Součka neosvítil duch svatý a nerozhodl se ke svému prvnímu sólovému úniku v kariéře, branku bychom jednoduše nedali. Neměli jsme totiž k tomu poskládanou ani sestavu. Ta byla poskládána se třemi čistokrevnými stopery a dvojicí defenzivních záložníků. Z toho vyplývá jediné: nedostat za každou cenu branku. Dobře, pokud bychom hráli například v Polsku, dejme tomu. Ale v utkání proti outsiderovi, který do Prahy přijel pouze bránit? To je k smíchu. Navíc jsme branku přece jen inkasovali díky chybě Krále, který měl být mimochodem střídán už v poločase. To je na jeden zápas chyb jak máku pane trenére.
Přitom již zdaleka nejsme v pozici jako před pár lety, kdy jsme museli stavět hru na neprostupné defenzivě. Rozhodně tedy není třeba hrát systém se třemi stopery. V ofenzivní části již máme takový hráče, že když k tomu dostanou prostor, dokáží dát v zápase branek několik. Jen k tomu musí mít podporu od kreativní záložní řady. A to od dvojice Souček - Král opravdu nedostanou.
Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že se současný trenér národního týmu konečně poučí a přestane sázet na zaběhlou sestavu. Nebo je možná už ten správný čas na to, aby odzpíval svou labutí píseň.
