Opravdu neměl přijít zásadnější řez sestavy Sparty? Někteří hráči by potřebovali změnu

Výsledek 1:0 pro soupeře vlastně vypadá hodně povzbudivě. Vždyť je to slavný Inter Milán, který v loňské sezoně vyhrál Sérii A. I v té letošní potom získává jednu výhru za druhou a ztrácí jen výjimečně. Na druhou stranu se jedná už o čtvrtou výhru Interu s tímto stavem v LM. A to asi nebude pouze náhoda. Milánský klub se prostě po vstřelení gólu nežene svého soupeře nějak výrazně rozdrtit. Zbytečně neriskuje a hodně obětuje hlavnímu cíli – vyhrát. A tři body ostatně jsou v konečné fázi nejdůležitější.

Přesto se dá říci, že Sparta předvedla o něco víc než na jaře. V některých momentech nevypadala nějak špatně a snažila se i útočit. Vyzdvihnout určitě musíme velice aktivního Birmančeviče nebo Laciho. V rámci možností dobře se s celou situací popasoval i Martin Vitík a ukázal, že by mohl mít na vyšší úroveň. Jednoznačně byl nejlepším hráčem obrany.

Zároveň ovšem najdeme v sestavě Sparty i úplný protipól. Filip Panák, který by měl tým jako správný kapitán nejvíce podržet, to nezvládl. Tomáš Wiesner a Matěj Ryneš ukázali, že podobná úroveň je daleko nad jejich síly. Měli nějaký ten lepší moment, zároveň ovšem i velké chyby. Fanoušky jednoznačně nejvíce kritizován je potom Victor Olatunji.

Sparťanský útočník se přitom nachází v situaci, kdy o sobě potřebuje dávat vědět. Po příchodu Kuchty mu významně narostla konkurence a nyní musí ukázat, že má na to být v základní sestavě. V přípravě přitom na mě působil velice dobře. Zápas s Interem ovšem byl z jeho strany hodně špatný. Nepředvedl takřka nic, nedokázal se vůbec prosadit. Působil prostě strašně ležérně.

Trenér Lars Friis vlastně neměl ani moc jinou možnost než ho postavit. Rrahmani a Tuci měli zdravotní indispozici, Kuchta není v nominaci pro Ligu mistrů. Kdyby některý z nich byl k dispozici, možná by ani nehrál. Můžeme se potom bavit o tom, jestli jeho výkon neměl spojitost právě s příchodem staronového útočníka Jana Kuchty.

Vedení klubu tím vlastně řeklo, že v něj nemá moc důvěru. S dost velkou pravděpodobností se dá očekávat jeho pozice mezi náhradníky a přednost právě pro Jana Kuchtu. I když Tomáš Rosický v předzápasovém rozhovoru řekl, že bude začínat od nuly a nebude hrát za zásluhy. Sparta ho prý mohla rovnou i koupit, ale trvala na hostování. Až v případě kvalitních výkonů ho má koupit natrvalo.

Stále je tu potom ještě i Rrahmani, který za svou cenovku určitě taky nepřišel jen vysedávat na lavičce. Jaká tedy může být budoucnost Olatunjiho ve Spartě? Neblíží se jeho konec na Letné? To jsou všechno otázky budoucnosti, které ovšem mohou dostat reálné rozměry.

V jednu dobu se mluvilo o velkém řezu v sestavě Sparty, nakonec k němu ovšem nedošlo. A možná se začíná ukazovat, že to byla chyba. Přišlo sice několik zajímavých posil či návratů z hostování (zejména jsem zvědavý na Vydru), některým hráčům by ovšem možná prospěla změna angažmá.

Při zápase s Interem navíc vyrukovala Sparta s lavičkou, nad níž se někteří fandové začali opocovat. Ostatně se nakonec ukázalo, že opravdu neměla jak výrazně základní sestavu posilnit. Haraslín je po zranění a do zápasu se nedostal. Jeho vystřídaní za Birmančeviče je navíc rovněž kritizováno. Vlastně se mi docela líbil Suchomel, přesto nemá kvality na tuto úroveň.

A nakonec je tu Ermal Krasniqi. Další z hráčů, jehož koupě se moc nepovedla a momentálně ve Spartě spíš nemá co dělat. I jeho výkon byl zcela bez šťávy, laxní. Společně s Olatunjim si na něm fanoušci asi nejvíce smlsli (v negativním slova smyslu).

K onomu kdysi zmiňovanému a nakonec odvrácenému zásadnímu řezu by za mě mělo nejpozději po sezoně dojít. Odejít by mohlo poměrně dost hráčů a měla by se začít budovat zase trochu jiná Sparta. Ano, je dost možné, že to bude mít velký vliv i na další sezonu. Ale to v konečné fázi může mít i ponechání současného stavu.

Autor textu: Lukáš Loužecký