Článek
Pecka číslo jedna: „Bravurní“ výkon české reprezentace v Tbilisi
No štípněte mě, jestli nemám déja vu. Je to tedy už nějaký pátek zpátky, ale spousta věcí je až nápadně podobná. V hlavní roli opět Česká reprezentace (pochopitelně borci na entou), trapný výkon v zápase proti Albánii (!!) a jasná prohra o tři branky. V Tbilisi prohra také o tři fíky a hra možná ještě tristnější. A dále po hanbářském výkonu alá Gibraltar (sorry kluci z jihu Pyrenejského poloostrova) snůška až přehršel keců o tom, že se to už nikdy (ale vážně nikdy) nebude opakovat. Den blbec, my si to vyříkáme a uvidíte, příště bude líp! Všichni za jednoho, jeden za všechny! Nápadně podobné slintání po obou na výsost nepovedených zápasech. Ostatně vlastně pokaždé, když se něco nepovede (viz ME).
Ladislav Krejčí 🗣️ „Musíme si to vyříkat hlavně mezi sebou a zapracovat na všem. Je to o součinnosti na hřišti a o našich myšlenkových pochodech, jak dopředu, tak dozadu.“https://t.co/LI6F9jUy3X
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) September 7, 2024
Nejsmutnější na prohře s Gruzií (bože jak hluboko jsem klesli) možná není ani tak výše skóre jasně ukazující na trapácký výkon našich borců. Nebo ty řeči o tom, že jsou si toho vědomi a stydí se (s přidanou hodnotou ubulených očí). Ani že bude opět slíbeno NIKDY, NIKDY VÍCE! Smutná je spíše ta naivní víra, že máme vlastně skvělé fotbalisty, kterým jen nevyšel zápas. A je dost možné, že Ukrajinu porazíme (to bude slávy a slunce bude zalévat naší krásnou zem). Ale nikdy, nikdy si nepřiznáme, že v evropské čutané už mnoho neznamenáme a talenti naši nejblyštivější na fotbalovém Západě většinou leští lávku. A že kolem reprezentačního kapitána budujeme kult nedotknutelnosti do té míry, že sestavu stavíme Součkovi „na míru“. Nominace vypadá pak tak, že hráči s formou sedí doma před televizí, případně staví na reprezentačním tréninku kužely. Chce se mi blejt velebnosti.
Pecka číslo dvě: Lingrův návrat do Edenu
Tahle pecka vlastně není skutečnou peckou. Volně však navazuje na tu první. Lingr se nedokázal prosadit v lehce nadprůměrné evropské lize a šupajdí zpátky do Edenu svého rodného. Tam za něj neváhali vyšpulit hříšné peníze (ale prý ještě vydělali, no neber to) a je vítán jako neskutečná posila. Pochopitelně, ani repre nominace hned po návratu do červenobílého dresu Lingra nemohla minout (viz pecka číslo jedna).
Není to o tom, že bych tu chtěl o Lingrovi mluvit jako o nekopovi. To určitě ne. Ovšem to, že nehrál v Holandsku, musí mít přece příčinu. Není však také řečeno, že právě teď se Slávií se nenakopne do Realu Madrid. V lize dokazoval, že v něm cosi je. Jeho návrat však budí další pochybnosti o kvalitě českých „hvězd“ i o kvalitě naší ligy. Lingr v tom rozhodně není sám. V poslední době se zpět do české ligy vrátilo vícero krajánků, kterým se zahraniční chlebíček zajídal. Jejich zahraniční zaměstnavatelé je násilím nedrželi a nechali je jít (většinou ani slzu neuronili). A já se ptám, kde jsou ti produktové našich slavných fotbalových akademií. A hned si odpovídám – no kde, doma!
Pecka číslo tři: Holoubek je skvělý chlap, ale nežije v Bolce!
Ano, takhle se o bývalém trenérovi Mladé Boleslavi vyjádřil jeho bývalý zaměstnavatel pan Trunda. A podali si spolu ruce, co jsme si, to jsme si a život jde dál. To mě docela překvapuje, protože když je tak skvělý chlap, proč se tedy z Bolky pakoval? Inu, nežil tu a nebyl s klubem propojený! To u nového trenéra Boleslavi Brännströma tu jistotu pan Trunda má – pochybuji, že Švéd bude každý den po tréninku létat domů do Švédska a ráno zpět. Takže majitelovo přání splněno.
Na druhou stranu, pan Trunda to všechno platí (pravděpodobně i s řadou úvěrů v nemalé výši), takže si může vyhazovat koho chce, kdy se mu zachce. Stejně tak může říkat o Davidu Holoubkovi, že je skvělý chlap (s podtextem ale). Otázkou je, zda mu to David bude žrát. K trenérům se v této zemi dost často majitelé klubů chovají jako k dobytečku. Howg!
A takhle to vidím já. Můžete se mnou nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžete dělat. Nebo to nečíst.
