Pecky uplynulého týdne – Priske jako Klapzuba, sladkobolný týden v pohárech a Češi v zahraničí!

Vždy za svými! Nikdy proti svým! Tak nějak se dá vysvětlit postoj Briana Priskeho ke svým ovečkám ve sparťanském stádečku. Po sladkobolné pohárové prohře v Rize se část fanoušků jala borcům v rudém spílat za nezáživný zážitek. Priske se však za své hráče postavil jako bájný Klapzuba! První mráčky na letenském nebi?

Minulý pohárový týden byl pro české týmy navýsost neúspěšně úspěšný. Z pěti mančaftů v Evropě budou české barvy a zájmy i nadále hájit celé čtyři. Raus je jenom Baník, zbytek, tedy Slavia (ta měla však své jisté), Plzeň (ovšem v jiné soutěži než by sama chtěla), Olomouc a Sparta pokračují do hlavních soutěží. Hurá a halelůja! Ale slovem kverulanta, potřebuje český fotbal kvalitu nebo kvantitu?

Našinci v zahraničních ligách věhlasných o sobě zase dali jednou vědět. Rozdali pár výkonů dobrých a nastříleli několik důležitých branek. Jak nutné a jen houšť pro český fotbal!

V neděli Sparta slavně zvítězila nad nováčkem ze Zlína (v pohodě a triku suchém, byť se sem tam blýskla okénky v obraně) a do reprezentační přestávky jde z prvního místa ligové tabulky. Což těší nejen fanouška letenského, ale i zainteresované a zodpovědné ve Spartě. Hra dopředu byla skoro jedna báseň, Rrahmani slavil narozeniny a střílel jako u Verdenu, Birmančevič hýřil aktivitou (a nesabotoval hru útoku jako v Rize) a Haraslín si z obránců Zlína dělal tréninkové kužele (ovšem ne a ne se trefit do štrikovaného). Kairinen možná lepší jak za starých časů, Preciado stál do vystřídání na obou nohách a nové posily zahrály vcelku obstojně (ačkoliv my laici doufáme, že mají na víc). Prostě opět jeden báječný sparťanský večer.

Jaký to kontrast ke středečnímu vystoupení týmu v odvetě playoff EKL v Rize proti místnímu FC. Sparta sice i přes porážku 1:0 postoupila, ale výkon týmu stál za pendrek (dokonce pěkně dlouhý). Snad jen v prvním poločase se Priskeho svěřenci snažili něco kloudného vytvořit. Poté už jen bránili náskok z domácího zápasu. A ubránili (ke cti jim slouží, že to takové nervy nebyly), ale ke koukání to nebylo. Sparta tak připsala svou druhou porážku v předkolech EKL.

Část fandů, kteří vážili z čirého fanouškovského nadšení a altruismu dalekou cestu až do Rigy, byla pochopitelně zklamána. Nemělo by se podle nich stávat, aby podprůměrné evropské kluby (byť i BP vydával FC Rigu pomalu za velkoklub) budou Spartu porážet (povedlo se to už FC Aktobe na konci července). A dali své rozhořčení patřičně najevo už přímo na stadiónu v Rize. Brian Priske, který se „děkovačky“ po nepovedeném výkonu také zúčastnil se však svých oveček zastal a jal se živě diskutovat s nespokojenými fanoušky. Inu, to je celý Priske, za každé situace stojí za svými borci, ačkoliv i on sám viděl herní i zájmovou bídu na trávníku. Kdyby se Eduard Bass blahé paměti jal psát „Klapzubovu jedenáctku“ v současnosti, pak by měl v Brianu Priskem předlohu jako víno.

Ovšem fanoušek má také právo si k výkonu říci své. Narozdíl zrovna od Briana Priskeho, který už jednou Spartu opustil (snad aby poznal, že to byla chyba jako Rotterdam), fanoušek je svému klubu věrný až za hrob. V časech dobrých i zlých. To by bylo, aby si nemohl malinko zanadávat, když mu připadá, že hráči na hřišti neodevzdávají pro Spartu tolik, co on musel vydat ze své peněženky, aby se do Rigy vůbec dostal.

Ale i strana obhájců hráčů má svou pravdu. Postup byl momentálně důležitější než cokoliv jiného (však si jistě BP vzpoměl na své první angažmá na Letné a nepostup z předkola EKL přes Viking Stavanger). Takže cíl splněn (věřme, že postupný). Kromě toho vede Sparta prozatímně i ligovou tabulku a povětšinou jsou její výkony opět koukatelné. Také sehrála během léta v součtu pohárů a ligy pořádnou porci zápasů, což se nutně občas musí někde projevit. A nezapomínejme na „skleněnost“ mnohých sparťanských hráčů. Stačí se podívat na letenský letní „lazaret“. To se jen tak nevidí a Spartě, ani výkonům, to jistě nepomáhá. I proto je postup z Rigy mnohem cennější než předvedená hra. Howg a více bych se tím nezabýval.

V minulém týdnu se hrály odvety playoff evropských pohárových soutěží. I s českou účastí (ještě aby ne), ačkoliv takovou sladkobolnou. Žádný z českých aktérů nevyhrál, dvě porážky na domácím stadiónu (Olomouc, Baník) a jedna venkovní (Sparta). Což sice na první pohled vypadá tragicky, ale díky štědré benevolenci UEFA (spíše však žízni na peníze z televizních práv) a hernímu systému předkol, z toho nakonec rezultuje jen jedna ztráta květinky (Ostrava je definitivně raus). Ano, sladkobolný to úspěch.

Objektivně vzato, můžeme účast čtyř českých celků v hlavních soutěžích evropských pohárů považovat za úspěch jako Brno. Už nejenom tedy „silná trojka“ (obě S a Plzeň), ale i jiné tuzemské týmy budou přidávat bodíky do koeficientu. Tentokrát to vyšlo Sigmě Olomouc v EKL a její fanoušci (po letech nemastnosti a příslibů) se těší z toho, že i v Evropě si budou jejich soupeři zadávat do navigace polohu tohoto moravského města.

Když se však podíváte na účast tuzemských klubů v Evropě pohledem škarohlída, musíte konstatovat, že dříve (jo, to jsem byl ještě mladý kluk) by zastoupení tak početné rozhodně nebylo. Holt, časy se mění a i porážka může znamenat postup.

Třeba jako Plzeň, jíž stačilo zvládnout jedno předkolo LM (v tom dalším vypadla s Rangers) a je v základní části EL. A Sigmě stačily dvě porážky v kvaldě o EL na základní část EKL. Na druhou stranu Sparta se musela do základní soutěže prokousat dvěma předkoly a playoff se soupeři nejenom nevyzpytatelnými, ale hlavně pekelně vzdálenými, než si mohla odškrtnout splněno. Ale za to si může výhradně a jedině sama svým bohorovným přístupem k minulé sezóně. Snad se poučila.

Černý Petr toho posledního vzadu tak zbyl na Baníček, který se po úspěšné sezóně 24/25 tetelil blahem a právem vyhlížel lepší časy. I v Evropě. Ovšem ta „Ostravakům“ hrubě nevyšla. Po raus z kvaldy o EL (s Legií Varšava) se jim nepovedl ani reparát (ať žije UEFA!) v playoff EKL a slovinské Celje je s přehledem poslalo zpět na zem. A protože to s Ostravou nevypadá dobře ani v ligové soutěži (13. místo, čtyři body), množí se spekulace o tom, co všechno se udělat mělo, aby Baník nebyl hvězdou jen jedné sezóny. A ukazuje se, že asi mnohem více, než jen juchat nad tím, že v lize skončil před Spartou. Tomu se říká usnout na vavřínech.

Ale i tak se český fanoušek může těšit na početné české zastoupení v podzimní Evropě. Ovšem pohledem škarohlída, bylo by tak početné, nebýt hodně „pohodlného“ kvalifikačního systému UEFA? Se vším tím „propadáváním“ do stále nižších soutěží (zřejmě podle hesla: to by bylo, aby jsme nějakou soutěž nehráli). Ne, určitě ne. Howg.

Když po loňské postupové sezóně začal německý HSV spekulovat o opci za Adama Karabce, bylo skoro jasné, že Adamova bundesligová pohádka končí. Svými výkony rozhodně pomohl k postupu bývalého giganta zpět do ligy, ale náhle (i přes ujišťování trenéra jak skvělý hráč to je) se nehodil. Karabce i jeho blízké možná zachvátila panika, že by se mohl vrátit do Sparty a tak začalo hráčovo okolí jednat. Povedlo se a Adam Karabec se upsal vysoce ceněné značce Olympigue Lyon. Pro mnohé překvapení (vždyť hráč nebyl dobrý ani nováčkovi bundesligy), ale zatím se zdá, že jak klub, tak Adam, udělali terno.

V posledním ligovém zápase proti Marseille nastoupil Karabec v základu a svým velmi dobrým výkonem přispěl k vítězství svého klubu (byť bylo Marseille oslabeno o vyloučeného hráče). Byl na place i v době, kdy na trávník přišel další český hráč ve službách Lyonu Pavel Šulc, jenž později výrazně přispěl k vítěznému gólu, když „otravoval“ obránce Marseille tak vehementně, že si dal vlastní gól. A i jinak jsou ve Francii s českým duem ve službách Lyonu navýsost spokojeni a na jejich hru se nesou jen slova chvály. Což je jen dobře. Jak pro hráče, tak pro nás fandy. A vzkaz do Hamburku: karma si vás vždycky najde.

Ale nejenom „francouzské“ duo udělalo českým fanouškům o víkendu radost (a kdo se neradoval není Čech). V Bundeslize máme také (nejenom) jedno želízko v ohni. Tedy to, o kterém se ví, že umí, ale holt je to s ním někdy těžké, protože má svou hlavu a zná svou cenu. Patrik Schick opět ukázal, že je kanonýrem k pohledání a zatížil konto Werderu Brémy dvěma brankami. První uklidil po centru ze strany nohou excelentně pod břevno, druhou pak přidal ze suverénně proměněného pokutového kopu (o jehož exekuci se komicky přetahoval s Grimaldem). Opět potvrzení toho, jak výjimečného útočníka v něm Česko má. A že by byla hloupost toho nevyužít (zdravíme na Strahov).

A je pro fotbal náš český (někdy malinko umrněný) výborné, že se naše cizinecká legie rozšiřuje. Nově do ní přibyl bývalý hráč Baníku Matěj Šín v dresu nizozemského Alkmaaru. Čerstvá posila klubu z tamní Eredivisie se hned po svém příchodu zapsala do statistik asistencí na vítězný gól v utkání proti Bredě. A to prosím za tři minuty pobytu na place! Premiéra jako hrom. Tak Matějovi přejme, aby mu to vydrželo, protože je známo, že jedna vlaštovka ještě jaro nedělá. A jeho bývalému klubu Baníku, aby si za něj včas našel adekvátní náhradu.

A takhle jsem to viděl já! Mějte pohodový týden.