Pětice na odpis. Hráči, kteří sráží úroveň současné Sparty

Podívejme se tedy na hráče, kteří letenským k dobrým výsledkům nepomáhají.

Sparta prošla v létě určitým řezem, který sliboval Tomáš Rosický. Dlouhé hledání nového kouče a finální dohoda se staronovým trenérem Brianem Priskem, jí ale zkrátili čas na hráčskou obměnu a ta se nyní zdá nedotažená. Má své mezery a na některých postech hrají hráči, kteří nedosahují úrovně, kterou se chce Sparta prezentovat. Kam se tedy zaměřit v zimním přestupovém termínu? Na to se podíváme v následujícím článku.

Třetí sezónu Peter Vindahl ukazuje, že je jedním ze slabších brankářů v Chance Lize. Úspěšnost jeho zásahů nedosahuje ani 70 % a v bráně působí spíše jako sněhulák, než brankář světové třídy. To, s čím by si polovina gólmanů poradila, mu propadá za záda a jeho přednost ve hře nohou se zdá být až druhořadou výhodou. Bez kvalitní práce na brankové čáře totiž Sparta nastupuje ke každému utkání s vědomím, že musí vstřelit alespoň dvě branky. Že minimálně jednu dostane je téměř jistota.

Je až nepochopitelné, že Sparta v letním přestupním termínu nepřivedla gólmana, který by dělal minimálně dvojku. Nejzkušenější náhradník Surovčík se rozchytává v B týmu, ale jeho statistiky jsou ještě mizernější než Petera Vindahla. Ten je tedy bez konkurence jedničkou v letenské brance. Proč ale vedení tento post neřeší? Odpověď je jednoduchá. Jak jinak si obhájit tak vysokou částku, kterou Peter Vindahl stál. Koupit gólmana za 1,5 mil. EUR a potom uznat, že to byl krok vedle, na to vedení Sparty odvahu nemá.

Hráč, jehož forma klesá už pod hranici únosného. Bývalý kapitán, který nedokázal svou funkci zastávat s hrdostí, která k ní patří. Hodný kluk, který se nedokáže prosadit. Dlouhou dobu profitoval ze spolupráce s Ladislavem Krejčím. Po jeho boku byl stabilním článkem obrany. Vynikal skvělou rozehrávkou a s vědomím silného Krejčího po boku rostlo i jeho sebevědomí.

Odchodem Krejčího do Španělska ztratil náboj, jistotu i formu. Nemá vedle sebe toho silného vůdce, kterého potřebuje. Nedokáže se pustit do odvážnější rozehrávky, kterou nechává na sbíhajícím Kairinenovi. Nemůže se opřít o spoluhráče v obraně, protože z těch jistota také nevyzařuje a tím se dostává pod tlak, který velmi často neustojí a chybuje. Pokud tento hráč nedostane vedle sebe silného vůdce, není šance, že by znovu chytl formu, kterou měl, když Sparta vyhrála poslední dva tituly.

Jako den a noc jsou výkony tohoto wingbeka, který sice může nabídnout sparťanské srdce, avšak nikoliv fotbalovost ti techniku. Při pohledu na jeho hru naskakuje fanouškům husí kůže, protože se jim do hlavy vkrádá paralela s Tomášem Wiesnerem. Hráčem, který byl tak podprůměrný, že o něj nebyl zájem ani v české lize. Odchovanec, který ukazuje, že z juniorky do A týmu je dlouhá cesta a bez pořádné dřiny a velké dávky talentu to nepůjde.

Každý dotek s míčem ukazuje, že si s ním zrovna netyká. Snad nikdo v rudém dresu nemá tolik zkažených přihrávek a nepovedených centrů. Zahraniční hráči ukazují fakt, že čeští odchovanci jsou na daleko nižší úrovni, než jejich vrstevníci vyrůstající v zahraničních ligách. Vždyť takový Mercado je ještě mladší než Matěj Ryneš, ale jeho kvalita je někde jinde. Jeho pozice je extrémně špatně obsazená. Nahradit ho může vlastně jen Suchomel nebo Zelený, se kterými ovšem kvalita příliš nevzroste.

Přišel teprve nedávno a nedostává tolik místa, ale ukazuje, že na pozici středopolaře je to trochu málo. Mannsverk má na hřišti doplnit technického Kairinena (žel bohu jediného technicky vyspělého záložníka ve Spartě). V pěti zápasech, ke kterým nastoupil ale ukazuje, že není ničím výjimečným. Takový klon Solbakenna. V prvních pěti zápasech navíc posbíral ještě nižší hodnocení než norský hráč.

Mannsverk přicházel s pověstí, že se jedná o hráče, který prošel Ajaxem Amsterodam. Tam ale rychle poznali, že jeho kvality nejsou bůh ví jaké. I proto tam odehrál v první sezóně jen třináct utkání. V té druhé už jen dvě a putoval na hostování do Cardifu. Místo technických fines a parádiček nám tak předvádí, jak má vypadat práce posunovače. Jinak se totiž jeho počínání na hřišti nazvat nedá. Žádný nápad, žádná iniciativa, žádná atraktivita a nulová přidaná hodnota. Už po pár zápasech můžeme vidět, že jeho přidaná hodnota je nulová a že jeho hostování se z největší pravděpodobností v trvalý přestup nepřetaví.

Hráč, kterého buď milujete, nebo nenávidíte. Kuchta nikdy nebyl střelcem světové extra třídy. Přesto pro Spartu dováděl v předchozích sezónách velmi kvalitní služby. Profitoval z existence trojzubce, kdy Haraslínovi s Birmančevičem odváděl černou práci. Ti se mu za to odpláceli asistencemi do míst, ze kterých Kuchta doklepával do brány. Jeho odchod do Midtjyllandu ale znamenal zlom v jeho kariéře. Žel bohu špatným směrem.

Kuchta už není tím Kuchtou, který zářil v Belmondu. Albion Rrahmani ho odsunul na druhou kolej, s čímž se nedokáže smířit. Jeho naturel mu nedovolí sedět na lavičce a čekat na svou šanci. Díky tomu přestal odvádět tu černou práci, za kterou sklízel ovace i uznání od spoluhráčů. Aktuální ročník zdá se být nad jeho mentální síly. Jedinou cestou jak se stát znovu útočníkem číslo jedna je odchod Rrahmaniho. To by ale byla pro Spartu klinická smrt. Jan Kuchta má totiž výkon jako solární panel v noci.

Autor textu: Petr Vikuk