Článek
Poslední reprezentační blok vyšel jen částečně
Ještě se na chvíli vraťme ke zmiňovaným utkáním. Úvodní střetnutí listopadového reprezentačního srazu se San Marinem Česko nezvládlo úplně nejlépe. Sice nad tabulkově nejslabším týmem Evropy vyhrálo, ale pouze jednobrankovým vítězstvím. A herní projev nebyl příliš dobrý. Zároveň je ovšem potřeba říct, že tento zápas sloužil jako nějaký zkušební pro řadu noviců či hráčů, kteří běžně nejsou členy základní sestavy. Navíc je potřeba vnímat to, že se stále jednalo jen o přátelské utkání.
Poslední kvalifikační zápas s Gibraltarem už byl podstatně lepší. Proti rovněž slabému soupeři Česko dominovalo a po zásluze ho zdemolovala. Někteří hráči přitom jednoznačně předvedli skvělé výkony. Byla vidět snaha ukázat, že fotbal hrát umějí. Přestože velký podíl na tom měl i Gibraltar, který jim to svou slabotou dovolil.
Nyní už přijde čtvrteční rozlosování našeho soupeře pro semifinále baráže, které se odehraje v příštím roce v březnu. A také hledání a domlouvání nového trenéra. Vedení reprezentace mluví o touze přivést někoho ze zahraničí. Ideálně nějaké ověřené a zvučné jméno. Potýká se to ovšem s problémem financí. Samozřejmě by to nebylo zrovna zadarmo, naopak by si musel nároďák výrazně připlatit.
Opravdu potřebujeme zahraničního kouče? Nemusí přinést automaticky úspěch
A nejen to je za mě problém. Opravdu máme jistotu, že by to potom se zahraničním (byť známým či kvalitním) koučem fungovalo? Já tento názor úplně nesdílím a raději bych šel cestou domácího trenéra. Ne ovšem jako doposud někoho téměř na konci jeho trenérské kariéry. Podmínkou by za mě nemělo být nutně 30 let zkušeností.
Zřejmě největší chybou bylo, že se nepřijal před nástupem Ivana Haška Martin Svědík. Ten přitom byl volný a měl dokonce zájem o dané angažmá. Prakticky celá fanouškovská obec ví, že se jedná o velice perspektivního trenéra. A že nemá zkušenosti s top celky Česka jako jsou Sparta a Slavia nevidím jako problém. Místo toho jsme vzali Ivana Haška, pod jeho působením se vlastně nikam moc neposunuli a ztratili tak rok a půl.
Trpišovský nemůže, tak proč nevzít jeho učně?
Jednoznačnou volbou pro Českou reprezentaci by byl Jindřich Trpišovský. Ten je ovšem vázán ve Slavii a jeho stoprocentní příchod je tak prakticky nemožný. Nabízí se možnost, aby šel trénovat alespoň barážová utkání. Ani to ovšem samozřejmě není úplně ideální. Chtělo by to spíše někoho, kdo už naváže svou prací až do následného šampionátu. Ten se koná už v příštím roce, tedy pouze několik měsíců po baráži.
Nabízí se ovšem ještě jedna možnost. Proč neudělat ten „odvážný“ krok a neponechat u reprezentace Jaroslava Köstla? Otázkou samozřejmě je, jestli by o to měl zájem. Už v utkání s Gibraltarem ovšem byl vidět určitý dobrý vliv.
Za mě by problémem neměl být věk nebo nedostatek zkušeností. Jednoznačně se již několikrát ukázalo, že ani tyto věci úspěch nezaručují. Zatím poslední angažmá Ivana Haška je toho zářným příkladem. Na Mistrovství světa jsme se nedostali už 20 let. Nyní sice máme jednoznačně šanci, ale když to nevyjde, vlastně to nikdo nebude brát jako nějaký obrovský průšvih.
Jaroslav Köstl navíc má mnohaletou školu právě toho trenéra, kterého by reprezentace z těch domácích chtěla asi nejvíce. S Jindřichem Trpišovským si prošel několika kluby včetně pražské Slavie. S ní vyhrával tituly a pracoval s top hráči. Nemá tak sice velké množství zkušeností v roli hlavního trenéra, i tyto jsou ovšem velice důležité.
Za mě by to byla sice možná odvážná volba, ale vedení reprezentace teď nemá nic moc co ztratit. Pokud by naopak došlo za velké peníze k angažování zahraničního trenéra a nevyšlo to, byl by z toho opravdu velký průšvih. Dala by se poté čekat hodně velká kritika. Pojďte tedy jednou udělat věc, kterou nikdo nečeká a trochu zariskovat.
Autor textu: Lukáš Loužecký
