Článek
Vždyť třeba Plzeň před sezónou kdekdo odepisoval, ale její výsledky překonávají všechna očekávání. A proč něco podobného nepotkává současnou Slavii? V čem tkví problém letenských? Na to se zkusíme podívat v následujícím článku.
Je jasné, že faktorů neúspěchu je více a že se o mnohých situacích moc neví. Vedení Sparty není až tak otevřené směrem k veřejnosti, takže se na světlo světa dostávají jen kusé informace. Jen vzpomeňme na to, jakým způsobem letenský celek komentoval roztržku mezi Veljkem Birmančevičem a Tomášem Sivokem. Není až tak překvapivé, že na veřejnost nejde celý příběh, přeci jen jsou věci, které se mají řešit za zavřenými dveřmi, nicméně náladě sparťanských fanoušků to nepřidává. Pojďme se ale povídat na některé hlavní aspekty, které vedou ke zkáze dobře rozjetého vlaku.
Absence „hajzlíků“
Každý tým, který chce být úspěšný, potřebuje ve své sestavě hráče, kteří dokáží strhnout ostatní, nadchnout je pro svou věc a pro hru samotnou. Sparta takové hráče měla v podobě Ladislava Krejčího a Jana Kuchty. Žel bohu to byli jediní zástupci této kategorie hráčů a s jejich odchodem tento parametr vymizel. Určitou dávku tohoto chování a přístupu má v sobě Lukáš Haraslín, který ale tráví více času na marodce než s týmem a současně v tom nedosahuje úrovně Krejčího či Kuchty.
Slavia i Plzeň mají ve svém týmu právě takové hráče. Ti dokáží přinést týmu zdravou dávku agrese. Jsou to hráči, kteří se budou hádat s rozhodčím, hráči, kteří se nebojí seřvat své kolegy a v kabině si dokáží vzít slovo. Hráči, kteří svým entusiazmem doslova poblázní celý mančaft. Slavia má svého Bořila (a teď už i Chorého), stejně jako Plzeň má svého Červa.
Zde se jako velmi špatné rozhodnutí jeví to, které přišlo ještě za vlády Briana Priskeho. Sparta byla v zimní přestávce minulé sezóny domluvena na příchodu Lukáše Červa, ale Priske si prosadil Markuse Solbakkena. Ten svým temperamentem naprosto odporuje požadavkům na dříče a charizmatického vůdce týmu. Červ tak přestoupil do Viktorie a tam odvádí služby, které mu vynesly místo v reprezentaci.
Východisko pro Spartu se ale v tuto chvíli nenabízí. Zatímco z počátku se zdál jako dobrá alternativa Qazim Laci, čas ukázal, že na tuto roli není až tak vhodnou volbou. Umí sice vyskakovat jako čertík z krabičky, ale nedokáže k tomu strhnout celou kabinu. Po českých trávnících další takový „vůdce“ v současnosti neběhá, a tak se zdá, že Sparta bude mít i nadále v tomto ohledu velké problémy.
Nevydařené přestupy a jejich špatné načasování
Dlouhou dobu se ve fanouškovské základně letenských hovoří o posilách. Před každou částí sezóny se sparťané těší na jména, která přivede Tomáš Rosický. Výsledek je ale tristní. Po odchodu Krejčího bylo potřeba doplnit stopery, a tak přišli Ross s Garcíou. Zatímco druhý jmenovaný se „zrakvil“ hned pro celou sezónu, Ross se zařadil mezi podprůměr ligy a usedl na lavičku.
Lepší situace nenastala ani v záloze či útoku. Vlastně jediným přestupem byl Ernal Krasniqi, který dostal šanci sehrát se s týmem, ale jaksi si to nesedlo. Ostatní přestupy lze hodnotit jako naprosto nepromyšlené ve stylu „prodáme Kuchtu, musíme někoho přivést, vezměte Rrahmaniho“. Koupit hráče v rozběhnuté sezóně skutečně vypadá jako nákup z nutnosti. Stejný příklad vidíme u Cobbauta. Hráči nedostávají příležitost se s týmem seznámit, natož se s ním sehrát, což se logicky odráží v kvalitě předváděné hry. To si může tým dovolit při příchodu hráče, který v tuzemsku již působí, ale ne u hráče, který nezná české prostředí.
A opět se podívejme na Slavii a Plzeň. Slavia před sezónou přivedla Tomáše Chorého. Hráče, který perfektně zná prostředí, zařadil se mezi ty tolik potřebné „hajzlíky“ a přišel na začátku přestupního období a dostal tak příležitost se sžít s klubem. Plzeň si už v zimě přivedla Červa, který se postupně propracoval v lídra týmu. Vedle toho na startu přípravy také Dweha, který opět patří k oporám týmu.
Sparta v tomto ohledu udělala obrovské chyby. První z nich byl prodej dvou stěžejních hráčů. Druhou unáhlené nákupy neprověřených a prostředí neznalých fotbalistů. Lehká paralela s obdobím Stramaccioniho je více než patrná. A to oheň ještě rozdmýchává národností složení posil.
Složení týmu neodpovídá potřebám
Třetí stěžejní problém Sparty je složení jejího týmu. Letenští bezesporu disponují kvalitní jedenáctkou. Problém ale nastává v okamžiku, kdy se někdo ze základní sestavy zraní. A to ilustruje výkon celku v posledních zápasech. V okamžiku, kdy jsou zranění hráči jako Birmančevič, Haraslín nebo Preciado, trenér Friis nemá alternativu. Do hry tak musí povolat hráče jako jsou Tuci, Krasniqi, Pešek nebo Wiesner.
Dvě sezóny pod Brianem Priskem to Spartě procházelo. Měla hráče zdravé, když někdo vypadl tak jen na chvilku a jedna, dvě změny v sestavě se daly tolerovat a neměly reálný dopad na výsledek. Pokud ale trenér musí protočit polovinu i více hráčů, kteří stabilně v základu nastupují, je to problém. Proč má Sparta na soupisce hráče jako Uhrinčať, Večerka, Horák, Penxa, Hranoš, Mokrovics, Rus, Šiler, když do hry nezasáhnou? Odpověď je jasná. Na soupisku je potřeba někoho zapsat a když nemáme kvalitu, doplníme to mládeží nebo béčkem. Ti hráči se reálně na hřiště nedostanou, ale soupiska se musí zaplnit.
A to je opět rozdíl mezi Spartou, Slavií a Plzní. Oba celky, které nyní bojují o první místo v Chance Lize a současně podávají solidní výkony na evropském poli, disponují lavičkou, která má svou kvalitu. Když Slavia potřebuje rotovat základní sestavu, má kam sáhnout. Stejně tak Plzeň. Je opravdu vedení Sparty tak naivní, že věří, že má na lavičce kvalitu? V hráčích jako Pešek, Wiesner, Tuci, Krasniqi, Ross, Suchomel, Ryneš nebo Solbakken? Hráči nám sami ukazují, že tomu tak není, ale vedení si dál jede tu svou ohranou písničku o tom, jak je se složením týmu spokojené.
Konec Friise v Čechách?
Kdekdo žádá za současné výkony hlavu trenéra Friise. Nejsem a nikdy jsem nebyl jeho zastáncem, ale upřímně, ten člověk se může stavět na hlavu a nic s tím neudělá. Kde nic není, ani čert nebere a trenér Friis nemá koho na hřiště postavit při absencích, které jeho tým letos provázejí.
Další žádanou alternativou je změna rozestavení a systému. Jak by to měl ale s hráči, které má k dispozici udělat? Hráči do týmu byli vybíráni tak, aby zapadali do systému, kterému věřil Brian Priske a ve kterém pokračuje právě Lars Friis. Nelze jim najednou naordinovat jiný systém hry. Kam by zapadl při změně systému Haraslín s Birmančevičem? Stali by se nepotřebnými, a to si trenér skutečně dovolit nemůže.
V českém fotbale se stalo moderní házet vše na trenéry. Nedaří se, vyhodíme trenéra, tým dostane nový impuls. Ale to není řešením současných problémů Sparty. Ty jsou hlubší a ani Pep Guardiola by s tím nic neudělal v okamžiku, kdy nemá s kým ten fotbal hrát.
Autor článku: Petr Vikuk
