První posily, potom trenér? Nemělo by to být ve Spartě naopak?

Neměl by ale přestup následovat až po angažování nového kouče? Nebo snad s hráčem budou pracovat pánové Sivok s Rosickým?

Hledání kouče je velkou neznámou. Když na veřejnost prosákla informace, že letenské vedení zaujal Bo Svenson, vypadalo vše růžově. Tedy do doby než jste si přečetli jeho historii, kolik vydělával v Německu a kolik vydělával Brian Priske ve Spartě. Svenson by musel jít na čtvrtinu toho, co pobíral u našich západních sousedů. Současný zájem o jeho služby ze strany Werderu Brémy pak zcela jasně ukazuje na utopistický směr, kterým by se Sparta ráda vydala.

Přestup Enemeho do Sparty v lecčems připomíná přestup Emanuela Uchenny. A to nejen barvou pleti hráče. Eneme přichází za podobnou částku za jsou přišel obránce Baníku a s ne příliš velkými zkušenostmi. Uchennu si Sparta pořídila za 2 miliony Eur po deseti odehraných zápasech v tuzemské nejvyšší soutěži. Eneme přichází se čtyřiadvaceti starty a také za 2 miliony Eur. A kupodivu ani jeden z nich nevypadá na svůj uváděný věk.

Nabízí se jednoduchá otázka. Neměla by Sparta platit takové peníze za prověřenější a zkušenější hráče, než za někoho, kdo se sotva stihl zabydlet v jednom týmu? Je jasné, že na Letné musí dojít k pořádnému zemětřesení v kabině po propadáku v právě skončené sezóně. Jestli je ale tohle ta správná cesta, tím si rozhodně nejsem jistý. Za 50 milionů dostanete hráče, který neměl možnost se pořádně ukázat. A ještě pošlete do Liberce hráčskou kompenzaci.

Při pohledu na to, jak Slavia přišla k Jindřichu Staňkovi či Tomáši Chorému za podobné sumy, se jeví tento transfer za další ránu mimo terč. Sešívaní pořídili dlouhodobě ověřené hráče s obrovskými zkušenostmi, které mohli rovnou zařadit do základní sestavy. Vedle toho Sparta sbírá „perspektivní“ hráče za extrémní cenu. To je jako přijít do McDonalds a dát si malé hranolky za cenu menu. Nenasytí vás to, ale utratíte za to majlant.

Na druhou stranu Sparta potřebuje ve svém kádru hráče, kteří mají zkušenosti s českým fotbalem. Je specifický a špatně se na něj zvyká, stejně jako na změnu kultury, když do České republiky přijde zahraniční hráč. To jsme ostatně viděli na příkladu Tuciho, Krasniqiho, Rrahmaniho a dalších. Problém je ale v tom, že co má nohy a umí kopnout do balónu, sbírá Slavia a Plzeň. A bodejť by ne. Vidina Ligy mistrů je lákavá. Konferenční liga tolik netáhne.

Co mělo v Chance Lize nějakou cenu, to už zahřívá lavičku pražské Slavie. Ta skupuje všechny hráče, kteří za něco stojí a pokud se během krátké chvíle nedokáží prosadit do základu, putují do její farmy v Karviné. Druhá na řadě v tomto „draftu“ je Plzeň. Ta umí posilami překvapit, a vše dotáhnout velmi rychle. Opravdu nevím, jak se jí daří tak rychlé domluvy, ale dynamika jejího „obchodu s lidmi“ je neuvěřitelná.

Sparta tak přichází na řadu až jako třetí a vybírat může už jen ze zbytků. A těch skutečně moc není. Při opětovné paralele k oblíbenému fast food řetězci vlastně přijde až před zavíračkou, kdy došlo maso, sýr i housky a musí se spokojit s jablečnou taštičkou. Je ale jen a pouze její vlastní chybou kdy do hry „vstupuje“. Byla to Sparta, která měla zájem o Lukáše Červa a upřednostnila Solbakkena. Stejně tak se neprala o Kušeje, který nyní září a do jejího stylu by skvěle zapadl. Tohle všechno je jen další ukázkou toho, že scouting na Letné je prachmizerný a že hledá ve špatných vodách.

Vyhazovem Larse Friise si Sparta zadělala na pořádný malér. Ne tedy tím, že by ho vyhodila, ale tím, v jakém okamžiku ho vyhodila. Buďto měl vyhazov přijít už v dubnu, aby byl pro novou sezónu vybrán kouč nový, nebo ho měla nechat dál pracovat a dát mu k práci kvalitnější materiál. Aktuálně se tak dostala do situace, kdy je potřeba již uzavírat nové hráče a místo toho hledáte někoho, kdo s nimi bude pracovat. Vše se tak odsouvá.

Začátek přestupového období je tím okamžikem, kdy se musí vstoupit do jednání o přestupu toho či onoho hráče, protože ono to přestupové okno funguje jako vánoční výprodeje. Přijdete týden po Vánocích a vše kvalitní je již rozebrané. V tomhle se prostě na Spartě nikdy nepoučí a opět budou lovit posily na poslední chvíli. Že bude výsledek stejný jako v případě Cobbauta, to je jim asi jedno.

Tomuto scénáři nahrává právě i situace na trenérském postu. Trenér by měl určit, jakou typologii posil potřebuje, s jakými dovednostmi apod. Jenže pokud není trenér, kdo tyto parametry určí? A až nový trenér přijde a jistojistě to bude zahraniční akvizice, jak dlouho mu bude trvat poznat, že nemá k dispozici kvalitní hráčský materiál a jaké pozice potřebuje posílit? Jak dlouho bude testovat hráče, jestli zapadají do jeho systému hry? To nejsou věci, které poznáte na prvním tréninku. To je běh na dlouhou trať. Ač Sparta avizuje přestavbu kádru, přestupové období opět promešká a na jeho konci si poslechneme, jak jsou všichni spokojeni se skladbou kádru. Bravo, takhle se to skutečně v profesionálním fotbale dělá.

Autor textu: Petr Vikuk

Zdroj statistických informací: Livesport