Článek
Ale mnoho nechybělo a odešel od rozdělané práce. Na Letné mají štěstí, že se tak nestalo. Nebo za tím stála Křetínského prozřetelnost?
Tomáš Rosický ve své fotbalové kariéře dokázal mnoho. Možná by dokázal mnohem více, kdyby nebyl z rodu „skleněnek“ s častými zdravotními problémy. Přesto vydržel na té nejvyšší hráčské úrovni dostatečně dlouho, aby si nakonec mohl říci: už stačilo, teď ze mě bude zachránce Sparty. Ale od psacího stolu a v kravatě. A zrodil se Homo managerius rosickys.
Mistr a učedník
Rosický v dřevních začátcích své pofotbalové éry vytvořil tandem se svým mentorem Zdeňkem Ščasným, který ho na Letné měl zasvětit do tajů práce fotbalového manažera. Ale ani bývalý trenér Ščasný nebyl nijak velezkušený v manažerské práci. Skutečným důvodem proč se ve Spartě stal sportovním ředitelem bez důležitých zkušeností a potřebných referencí, bylo zřejmě to, že měl být protiváhou z řetězu utrženého italského trenéra Stramaccioniho. A Rosického, kterého i kvůli častým zraněním fotbal už nebavil tak jako dříve (ostatně koho by pod Stramaccionim bavil, že?), si později Ščasný vzal pod svá „křídla“, aby ho do bafuňářské práce zasvětil.
Žádný začátek není lehký, vlastně nic moc
Prvním společným „úspěchem“ trochu splácané dvojky v kanceláři sportovního ředitele na Letné, byl vyhazov italského trenéra Stramaccioniho. Poté už převzal Rosický odpovědnost za budoucí vývoj Sparty do svých rukou. Spousta lidí ve fotbalovém prostředí byla k jeho angažování skeptická. Tomáš Rosický byl dlouho považován za „rychlokvašku“, kterých se v českém fotbale na různých postech vyskytují tucty. A Rosického neúspěchy s trenéry (Ščasný, Jílek, Kotal, Vrba), či některé přestupové přebrepty (např. Hušek ml., Goljan) i zdánlivě nečitelná fotbalová strategie, jim dávaly za pravdu.
Čištění Augiášova chléva
Ovšem bývalá sparťanská superstar to neměla v začátcích lehké. Nejprve se musela zbavit deky minulosti, která na klub padla po totálně nezvládnuté internacionalizaci Sparty. To nebylo vůbec jednoduché. Zahraniční vyšeptalé hvězdy s miliónovými platy, rozeštvaná kabina i Křetínského neochota k dalšímu cpaní peněz do černé letenské „díry“. S tím vším se musel Rosický vypořádat. Zároveň s tím měl tvořit strategii klubu tak, aby byla opět úspěšná a vyhodila konkurenci, rozuměj Slávii, ze sedla. A jediné, co Tomáš Rosický v té době měl, bylo charisma bývalé fotbalové hvězdy a zkušenosti z angažmá ve velkém evropském klubu.
Z bezmezného oblíbence málem vyvrhelem
Tak jak se nadále táhlo natěšené čekání fanoušků na titul (či jiný pronikavý úspěch), tak jak i nadále dostávala Sparta od Slávie výprask na potkání, vytrácela se trpělivost se sportovním ředitelem a množily se hlasy volající po Rosického odvolání. Mnoho nechybělo a po konci sezóny 2022 museli na Letné hledat nového sportovního ředitele. Další z řady neúspěchů, prohra ve finále Českého poháru se Slováckem ("férově" hraného na Slovácku) a vyhazov trenéra Vrby, dovedly Rosického k rozhodnutí nabídnout svou rezignaci. Daniel Křetínský, pardon klub, ji nepřijal a začaly se dít věci.
Teď už jedině sportovní ředitel
Než se nastartovala éra dánského trenéra ve Spartě, mluvilo se o tom, že Tomáš Rosický jako sportovní ředitel má svázané ruce a nerozhoduje tak úplně sám. Že některá rozhodnutí mu jsou „doporučena“. I to možná vedlo k jeho rozhodnutí nabídnout svou rezignaci. Pohledem zvenčí lze říci, že nebylo šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Odmítnutím výpovědi možná došlo i k přehodnocení postoje klubu k Rosického vizím a ejhle! Následovalo angažování Briana Priskeho a nakonec i vysněný titul v sezóně 2022/23. První od roku 2014.
Mít vizi a jít za ní. Ačkoliv chyby se budou dělat stále
Velkou devízou Tomáše Rosického v roli „ideového“ vůdce Sparty je jeho sparťanská minulost, stejně tak jeho zkušenosti z působení ve vyspělé fotbalové soutěži, v elitním, profesionálně řízeném klubu. To všechno formovalo a stále formuje TR10 jako sportovního manažera na Letné. Po zřejmě nezbytných učednických začátcích, se spoustou chyb a přehmatů, se Rosický dopracoval k tomu nejlepšímu, co v ranku sportovních ředitelů v Česku máme. Je oproštěn od skoro „mafiánských metod“ bafuňářských dinosaurů typu Michala Horníka, Jaroslava Starky či, v mém oblíbeném Jablonci prominou, Miroslava Pelty a formuje svou práci na bázi vlastní profesionality a úcty nejen k vlastnímu klubu, ale i k jiným kolegům ve fotbalové branži. V moři žraloků tak trochu úkaz. I proto Tomáš Rosický dlouho narážel (a mnohdy ještě naráží) na nepochopení.
A Rosický roste dál. Už o tom ví i on sám
Nedávno sportovní ředitel Sparty překvapil, když v rozhovoru pro server The Athletic přiznal, že dostal nabídku od velkého klubu na svůj první přestup v roli fotbalového funkcionáře. Odmítl, neboť ještě nemá na Letné hotovo, jak to vyjádřil svými slovy. I to svědčí o Rosického kvalitách. Nejen těch fotbalových, ale i těch lidských. Urputnost, s jakou si šel za svou vizí restartu Sparty je skoro obdivuhodná. Nutno podotknout, že u jiného majitele by už zřejmě narazil. Snad i proto nabídku odmítl, aby tuto důvěru na Letné doplatil. Ovšem poté se mohou dít věci. Protože i Rosický sám naznačil, že už uvažuje jinak. I on se už naučil plavat v rybníku plném žraloků. A bude chtít od sebe určitě více, než „jen“ dotáhnout klub svého srdce do vysněné Champions League.
