Rozhovor se SLO Dukly Ferdinandem Hlavsou: Věřím, že se budeme fanouškovsky dál rozrůstat

V minulé sezoně se poprvé rozhodl dojít pěšky až na venkovní zápas s Hradcem Králové a z celého pochodu natočil video v duchu svého motta: „Loajalita není otázkou pohodlí, ale odhodlání. Dukla je značka, která přežila éry. Stejně jako klub, vydrží i fanoušek. Dukla není značka, kterou nosíš. Je to identita, kterou žiješ.“

Čtenářům bych se představil jako 22letý student Vyšší odborné publicistiky, který má v sobě od malička slabost pro fotbal a sport jako takový. Fotbal hraju od malička a s tím se pojí i moje fanouškovské pouto k Dukle Praha trvající od startu základní školy. Za tu dobu jsem navštívil nespočet utkání doma i venku a v klubu už více než rok a čtvrt působím oficiálně v roli Supporter Liaison Officera (SLO).

O této funkci jsem se dozvěděl ještě když Dukla byla druholigová. Zprvu jsem vůbec netušil, o co jde. Tehdejší marketingový manažer Dukly Martin Šrámek mě v té době oslovil a s touto rolí obeznámil s poznámkou, že v případě postupu do ligy má klub povinnost člověka v roli SLO mít, a to oficiálně pod smlouvou. Mně se taková věc od první chvíle začala zamlouvat a od té doby až do závěru postupové sezóny 2023/24 jsem se snažil si u fanoušků vybudovat důvěru a přinášet jim nejčerstvější informace z klubového dění, ze zápasů atd. S postupem do ligy jsem oficiálně podepsal smlouvu a s tím založil i svoje SLO sociální sítě (Instagram, X, TikTok) a od loňského léta tam tvořím nejrůznější exkluzivní obsah pro fanoušky.

V první řadě je potřeba říct, že být SLO v Dukle a ve Slavii, Spartě nebo Plzni, je obrovský rozdíl. Dukla oproti zmíněným klubům (bohužel) nemá tak širokou fanouškovskou základnu, což je jeden z hlavních faktorů, z něhož práce člověka v roli SLO vychází. S vyšším počtem fanoušků souvisí více povinností a věcí k řešení, což nějaký čas zabere, a proto jsou SLO v těch nejlepších českých klubech placeni na plný (maximálně poloviční) úvazek. To já tak nemám. Samozřejmě nějaké výhody tam jsou, jako např. sezonní permanentka atd., ale to je vše. Aby se to v budoucnu změnilo, bude se muset rozšířit fanouškovská základna, což je můj hlavní cíl a motivace, která mě stále žene kupředu.

Co se týká úkolů, fanoušky je nejdůležitější zásobovat aktuálními informacemi a snažit se v nich udržet pozitivní atmosféru, i když s některými to není vždy snadné. Pro oslovení fanoušků z řad věkově mladších a dospívajících jsem si založil zmíněné sociální sítě, na nichž se snažím získat jejich pozornost a pouto k Dukle jako takové. Kromě toho je samozřejmě důležitá komunikace s lidmi z klubu, nejvíce s těmi z marketingu a ticketingu a v zápasové dny s policií, delegáty a bezpečnostní službou, aby vše proběhlo hladce a bez konfliktů. Je to hodně komplexní práce.

Vnímám. S návratem do ligy na Duklu zase začalo chodit více fanoušků, a to kromě těch nejvěrnějších také více nestranných či hostujících. Celkově jsme se v návštěvnosti na domácích zápasech za celou sezonu umístili na 11. místě, pokud se nepletu, což je na loňského nováčka solidní, ale stále je na čem pracovat. Pořád však říkám, že nás, jako fanoušků Dukly, není mnoho, ale o to věrnější jsme.

V kotli každý domácí zápas vídáte stejné tváře, na výjezdech ve většině případů taky. Jsme taková jedna velká rodina. Známe se mezi sebou. Během sezony jsme udělali např. tři malá chorea. To předtím zvykem nikdy nebylo. Věřím, že se budeme fanouškovsky dál rozrůstat. Klub pro to dělá maximum a dělá to dobře, o což se i nadále budu snažit i já.

Tohle je dlouhodobý proces, který potřebuje čas, trpělivost, a hlavně opravdovou péči o fanoušky, jak ode mě, tak celkově od klubu. Velký vliv na to samozřejmě mají i výsledky a předváděná hra. Ta bude snad pod novým realizačním týmem lepší, než byla loni. Co se týče mě, snažím se budovat vztah mezi klubem a fanoušky, dávat věcem příběh a ukazovat, že Dukla není jen značka, ale komunita.

Aktivity jako pochody, chorea, výjezdy a propojení se samotnými hráči a realizačním týmem tomu podle mě hodně pomáhají. Stejně jako moje snaha o obsah na sociálních sítích, který je přístupný, srozumitelný a někdy také inspirující. Je to o tom vtáhnout lidi do dění a ukázat jim, že fanoušek Dukly může být někdo, kdo hrdě reprezentuje klub s dlouhou historií, ale i moderním duchem. A já osobně se o to chci zasazovat dál, např. mojí pěší cestou napříč republikou do Karviné.

Tehdy se jednalo o první mimopražský výjezd nové sezóny po návratu do ligy po pěti letech. Říkal jsem si proto, že by to chtělo něčím pořádným oslavit a pochod do Hradce byla jedna z věcí, která mě napadla. Za dva a čtvrt dne 126 km nebyla žádná sranda. Do teď to byla pro mě asi největší a nejbolestivější výzva, kterou jsem zažil. Ale byla to skvělá zkušenost a zážitek, i když v Hradci tehdy Dukla prohrála 0:1.

Pokud do toho nevlezou moje neodkladné fotbalové povinnosti, jsem na všech zápasech doma i venku. Loni se mi asi nejvíce líbilo právě v hradecké Malšovické aréně a v Pardubicích, kde je sice pro hostující fanoušky dost neoblíbená „klec“, ale stadion je moc pěkný.

Je to tak. Loňskou cestu do Hradce posouvám na vyšší level. Je to skoro dvojnásobně dlouhá cesta za téměř trojnásobně delší čas, ale výhodou je, že ta loňská zkušenost je v mojí hlavě stále poměrně čerstvá. Dal jsem si tentokrát záležet s výběrem obuvi. Půjdu s botou, která má mnohem měkčí podrážku. Na tom jsem loni ztroskotal a druhý den jsem kulhal asi osm kilometrů, protože mě strašně bolelo levé chodilo. Byl to nějaký ortopedický problém, ale zmizel brzy po konci cesty.

Letos si budu s sebou brát masážní roller. Měl by mi pomoct s večerní regenerací před spánkem v dopředu rezervovaných ubytováních. Co se týče výstupu ze samotného pochodu, budu fanoušky informovat o průběhu cesty na mém Instagramu a pak bych zase rád vytvořil nějaké delší video shrnující celou cestu.

Kádr se oproti loňsku hodně proměnil a přišla řada mladých a zajímavých hráčů. Nejvíc se mi líbí krajní bek Samuel Isife, který v Dukle podle mého názoru vydrží maximálně rok. Hrozně zajímavý a nadějný hráč. Totéž platí i o Samsonu Tijanim, který prošel akademií RB Salzburg, a pokud vydrží zdravý, může být ve středu pole hodně platný.

S příchodem trenéra Davida Holoubka budeme hrát úplně jiným stylem a v rozestavení se třemi stopery, což by mohlo přinést svoje ovoce, a už se nemůžu dočkat, až tenhle systém uvidím na ligové scéně v úvodních zápasech. Pro nás fanoušky je to v Dukle něco nového, neokoukaného, a musím říct, že se mi ta svěží energie v tomhle poměrně náročném herním stylu líbí. Sezóna bude dlouhá a náročná, ale věřím, že se s klidem zachráníme a třeba si zahrajeme i prostřední skupinu o umístění.

Autor rozhovoru: Lukáš Loužecký