Článek
Řekl bych, že to jde mnohem víc za trenérem, jenž navíc v pozápasovém televizním rozhovoru připomínal Pavla Vrbu v nejlepších letech. Jasně, podrážděnost trenéra je sice možná pochopitelná. Výkon byl tristní. Nicméně bohužel to poukazuje na to, že pan Trpišovský trochu ztrácí nervy, což může vést i ke špatným rozhodnutím v průběhu zápasu. Pokolikáté letos už Slavia letos dohrávala v úplně jiném rozestavení, než nastoupila a pokolikáté z toho byl spíše zmatek než nějaký užitek? Hodně zápasů má ještě jeden společný rys. 45 minut se jde odehrát přáteláček a pak se začne panikařit, že to nejde samo.
Přitom sešívaný lodivod je u týmu už u nás nevídaných pět let a rozhodně se nedá říct, že by si tým nemohl složit k obrazu svému. Jasně, už ne za takové finanční prostředky jako dřív. A ano, není v něm Stanciu, ale to jsme slyšeli stokrát. Každopádně jen za poslední rok a půl přišli Douděra, Fila, Jurásek, Pech, Ewerton, Ogbu, Santos či Zafeiris. Ani jeden z nich nebyl zrovna nejlevnější, a pokud se jim nedaří, je za jejich výkony do značné míry zodpovědný i člověk, který si je vyhlédl. Zde je na místě ptát se, jestli by trenérskému týmu neprospěla menší oponentura. Možná by také stálo za zamyšlení, jestli se dá k titulu kráčet s týmem prošpikovaném nezkušenými borci, kteří nikdy o titul nehráli.
Tým nemá mentální sílu
V posledních týdnech si kladu otázku, proč mají hráči tak zásadní rozdíly mezi výkony doma a venku? Přitom dříve to byla u Slavie obrovská přednost. Podle mého to plyne z toho, že tým už nemá ani zdaleka takovou mentální sílu a je psychicky strašně labilní. Většina kluků umí hrát fotbal, ale není kolem nich mnoho lídrů, kteří by je na hřišti usměrnili. Nejsou v něm přirození lídři typu Škoda, Kúdela, Bořil nebo Souček, kteří dokázali tým strhnout, ačkoliv se vůbec nedařilo. Nyní Slavia dostane gól a na týmu je vidět panika. Přijde mi, že mnohem méně klidně působí i trenérský štáb, který to pak na hráče přenáší. Otázkou taky je, jestli má vůbec tým nějakou přirozenou hierarchii? Je tým ještě taková parta, jakou znal člověk z roku 2019? Trochu mi taky dlouhodobě vadí, že v týmu chybí srdcaři. Snad největší srdcař v týmu je Pech, bohužel však sparťanský.
Chybí kreativita
Další záležitostí, o níž jsem psal minule a budu o ní psát i dnes, je nesehranost. Jurečkovi nabíhá Jurásek, Jurečka udělá dotek navíc a Jurásek je v ofsajdu. Deset minut na to se situace jen v opačném gardu opakuje, jen Jurečka je už pokrytý. Právě tyto doteky navíc umožňují obraně soupeřů se proti Slavii účinně bránit. Hráči musí hrát mnohem víc intuitivně a víc si věřit jeden na jednoho. Strojovou hrou nikoho nezlomíte, ani Teplice či Budějovice. Problém je, že když už přijde geniální přihrávka, spoluhráč ji nepochopí. Hráči často vůbec nejsou naladěni na jedné vlně. Když už to nejde ze hry, mohly by pomoci standardky, ale tam je to furt to samé. V týmu není moc vysokých hráčů a jejich kopání je značně šablonovité. Stejně jako ve hře tam úplně schází moment překvapení.
Ofenzivním hráčům chybí stabilní forma
Když už se dostanu k jednotlivým postům, tak je potřeba pochválit Ondřeje Koláře, který se dostává do formy z před dvou let. Přijde mi, že duo Ogbu – Ousou se začíná pomalu, ale jistě sehrávat. V Budějovicích udělal Ousou jednu velkou chybu, ale jinak dokázali odehrát zápas jeden na jednoho velmi dominantně. Jako mnohem zásadnější problém se mi jeví ofenziva. V útoku chybí automatismy, ale nutno podotknout, že zde se trenérovi není ani moc, co divit, že míchá se sestavou, když jen málokdo dovede předvést dva kvalitní výkony za sebou. Snad jedinou jistotou je to, že Douděra v utkání předvede alespoň jedno simulování nehodné jména Slavie.
Ale jinak? Zafeiris je s týmem krutě nesehraný. Jurečka, Lingr i van Buren jednou září, podruhé jim odskakuje míč od nohy. Matěj Jurásek v záblescích geniality překombinovává jednoduché věci. Jediný, kdo má neochvějnou důvěru je Olayinka. Je pravdou, že při výškovém složení kádru jsou jeho centimetry potřeba. Ale kromě zápasu se Slováckem to taky není ono. Hodně lidí se diví, že zůstává na hřišti až do konce, ale přece jen má kondici jako kůň a jeho centimetry jsou potřeba ve vápně. Bohužel však chybí jakýkoliv ofenzivní hráč, který by zápas, co zápas podával nadstandardní výkony.
Zápas béčka na Letné
Někteří hráči šli v pondělí pomoci béčku na Letnou a byla to smutná podívaná. Jediní, kdo v zápase podal špičkový výkon, byli fanoušci. Velkou pochvalu mají za to, že dokázali akcentovat na momentální dění na druhém břehu. Jejich odhodlání se ale nepřeneslo na hráče. Bohužel na sparťanských hráčích byla vidět mnohem větší chuť. Bořilovi sice nedostatečný zápal upřít nelze, ale bylo vidět, že po zranění na tom je hlavně rychlostně dost špatně. Horší však je to, že se trápili i Ewerton, Traoré nebo Pech, přičemž fakticky nebyl znát rozdíl mezi nimi a třeba Plankou, Pudilem nebo Hoškem. A pokud, tak jedině v tom, že mladí kluci dali do zápasu více. To je špatně. Chápu, že áčko potřebuje mít rozehrané borce, ale ti musí k utkání za béčko přistoupit tak jako na druhé straně Daněk nebo Karabec.
Proti Plzni to bude nový zápas
S Plzní to bude zase o něčem jiném. Plzeň je z formy a pod tlakem. Počítám, že to bude spíš boj než fotbal a tentokrát možná nebude na trávníku potřeba lídr, který celou hru strhne. Naše hráče totiž požene dvacetitisícový dav, který bude chtít hlavu soupeře. A tu dostane. Po zápase sice poteče v Plzni pivo proudem, ale tentokrát se bude zapíjet žal.
