Článek
Včera byl sice tým z Edenu v řadě ohledů lepší, ale to je na fotbale tak krásné a bolestivé zároveň, že ne vždy si vítězství odnese to lepší mužstvo. No a úplně nejhorší na tom je to, že titul si odnese Sparta. Leč nezbývá než zvednout hlavu a jít dál. A při té cestě dál se co nejvíce vyhýbat sparťanům, protože jejich kecy mě fyzicky i psychicky zraňují.
Na držení míče se nehraje
Hodně lidí poukazuje na to, že Sparta měla držení míče 17 procent, ale to je jen nepodstatná statistika. Důstojné to možná není, nicméně rozhodující číslo najdeme v kolonce góly. Tam měla Sparta tři, kdežto Slavia k mému smutku jenom dva. Ano, včera se většina utkání odehrávala před brankou mančaftu z Bubenče, jenže ten ukázal větší kvalitu v obou vápnech a zaslouženě vyhrál.
Totální házená
Včera se mi několikrát chtělo křičet: „Útočte, vždyť vám pískne pasivitu.“ Tak moc mi hra Trpišovského svěřenců spíše než „totální fotbal“ připomínala „totální házenou“. Neustálé obhléhání branky soupeře a čekání na vhodný moment, jak se za soupeřovu obranu dostat. To sice vede k obrovské převaze mimo vápno, ale také k početní nevýhodě uvnitř něj. Potom totiž často přišel centr na dva borce, kteří byli hlídání pěti domácími. I tak se z toho povedlo dát branku, ale Standa Tecl je Bůh. Lidem se to nepodařilo.
I tak si nemyslím, že by útok byl vyloženě jalový, a je škoda, že se některé šance po hezkých křídelních průnicích nepovedlo zužitkovat. Mnohem větší problém však tentokrát vidím ve zbytečných chybách vzadu, které dovolily Priskeho svěřencům hrát to, co potřebovali. Ti toho pak dokázali využít.
Sparta se poučila
Podle mě Slavii do jisté míry uškodilo, že se se Spartou utkala už potřetí v krátkém časovém sledu. Mně až extrémně nesympatický trenér Brian Priske tak dostal dvě možnosti nastudovat si hru červenobílých proti svým svěřencům a zvolit optimální taktiku. Tyto zápasy mu ukázaly, že soupeř je kombinačně dál. Místo technických borců proto vsadil spíš na bijce a bohužel se to vyplatilo. Stejně tak se vyplatilo to, že obranu zatáhl o dobrých patnáct metrů směrem dozadu. Otázkou samozřejmě zůstává, jak by se zápas vyvíjel, kdyby první gól nedala Sparta, protože všichni víme, že Slavia ve vedení a Slavia, která prohrává, to jsou dva odlišné týmy. Odpověď však už nezjistíme.
Nezkušení chybovali
Zápas taky ukázal to, jak moc jsou boje o titul náročné pro nezkušené hráče. Igoh Ogbu sice i potřetí dokázal vymazat velkochovatele slepic, ale pak svůj výkon devalvoval zákrokem, který svou nesmyslností dal připomenout některé excentricity z dílny Aihama Ousoua, jehož nasazení trenér raději ani neriskoval. Christos Zafeiris je sice velký talent, ale včera měl snad víc ztrát než celý mančaft dohromady. No a David Jurásek také obvykle bývá ve svých centrech přesnější. Někdy se to tak holt sejde. Tohle je právě ta daň za mládí a nezkušenost. Možná, že kdyby byli na hřišti mazáci jako Lukáš Masopust nebo Peter Olayinka, tak se tohle nestane. Ale to jen spekuluji.
Rozhodčí nerozhodl
Pozápasový pláč řady našich fandů směrem k rozhodčím mi přijde až nedůstojný. Měli jsme čtrnáct dní na to, abychom se smířili s tím, že Sparta tahá v zákulisí za delší stranu provazu a pro mě to byla dostatečně dlouhá doba. Že se rozhoduje jen na hřišti, jsem si myslel možná jako šestileté dítě. I přes tuto nevýhodu ale sešívané fotbalisty o titul nepřipravil nikdo jiný než oni sami. Ogbu provedl obrovský nesmysl a rozhodčí musel ukázat na penaltový puntík. Tam nebylo o čem.
Druhou věcí jsou samozřejmě sporné zákroky na Jurečku a van Burena, které rozhodčí s klidem v duši také mohl písknout. Tam bych se pozastavil i nad tím, jaký tlak vytvoří hráči na rozhodčího, aby danou věc pískl. Slávisti nevytvořili skoro žádný. Být já na místě Jurečky, tak je to buď penalta, nebo inzultace sudího, nic mezi tím. Každopádně tohle je právě ta šedá zóna, která dělá fotbal v očích veřejnosti velmi nedůvěryhodným a kde rozhodčí často rozhodnou ve prospěch „silnějšího psa“. Je však jen chybou červenobílých, že tohoto „čokla“ pustili zpět do hry a neuhráli si titul s klidem sami.
Já chápu, že řada lidí je po zápase zoufalých, ostatně mně se také jeden dub v Letenských sadech velmi zamlouval, ale musíme to vzít sportovně, jinak budeme jen pro smích. Ostatně vzpomeňme si jak libě nám zněl pláč sparťanů v posledních letech. Nedopřejme tuto radost v opačném gardu i jim. K fotbalu patří i schopnost pogratulovat soupeři a odejít se vztyčenou hlavou.
Video – hrobař fotbalu
Dlouhodobě mi vadí, že video bere fanouškům emoce ze hry, ale poslední dobou mi ještě mnohem více leze krkem diskuse kolem pokutových kopů. Už se neřeší, jestli je to penalta, ale zda jde o pokutový kop do takové míry, aby mohlo zasáhnout video. To je prostě strašidělně špatně. Vzniká obrovský prostor pro různé manipulace a lidé za videem mají větší moc než sami rozhodčí na hřišti. Podle mě jsme se dostali někam, kam jsme vůbec nechtěli. Video bych ponechal na posuzování ofsajdů a překročení brankové čáry. Jinak bych vše nechal na sudích. Pokud si někdo myslel, že s videoasistentem poklesne jejich moc, tak se bohužel šeredně mýlil, protože nyní si mohou na videu hledat všemožné polofauly.
Hlavně udržet kádr
Nyní opět nastává čast rekapitulace a sčítání ztrát, které v létě přijdou. Zatím je jasný jenom Peter Olayinka, jinak je to u důležitých hráčů vždy s otazníkem. Bohužel ztráta šance na Ligu mistrů (pokud se nestane zázrak) snížila i naději na setrvání některých hráčů. Poslední zápasy přitom oproti hrůzostrašnému začátku jara začínají vypadat velmi dobře a byla by velká škoda, kdyby se tým do větší míry rozpadl. Za odcházející borce sice často přijdou neméně kvalitní náhrady, ale i ty se musí nejprve s mančaftem sehrát. Právě sehranost a hra naslepo jsou velkou zbraní proti zataženým obranám soupeřů. Osobně jsem přesvědčen, že právě toto neustálé obměňování kádru bude stát Slavii už druhý titul za sebou a byla by velká škoda tuto chybu zopakovat i potřetí.
