Článek
Navíc po domácím zápase s Bohemkou už to není drobné světýlko, ale silně zářící mistrovské světlo. Jenže na cestě za ním musí kluci v sešívaném překonat ještě sedm balvanů. Já však věřím, že se jim to povede.
Důležité je, že hráče po výborném výkonu v derby nepoložil jeho smolný závěr a předvedli opět kvalitní koncentrovaný výkon. Trenér trefil sestavu podstatně lépe než já v týdnu dávkování paracetamolu a podívaná byla na světě. Velké díky pak letí do Uherského Hradiště a tabulka tak díky zaváhání Sparty opět vypadá trochu k světu. Sparťané sice pořád mlsně pokukují po titulu, ale aby nakonec nedostal Jakub Jankto dřív řidičské oprávnění, než se oni dočkají poháru. Nicméně pořád je třeba se před nimi mít na pozoru, kvalitu mají největší za posledních osm let. To sice není takový problém, ale jejich hra má opravdu hlavu a patu. Minimálně tedy směrem dopředu.
Dobře načasovaná forma
Jarní část mi trochu začíná připomínat podzim. I tam sešívaným borcům trvalo než se sehráli, ale když k tomu došlo, stálo to za to. Když se podíváme na průběh jara, tak zhruba od utkání v Liberci je patrný pokrok ve výkonech, přičemž zápas od zápasu forma jednotlivých hráčů graduje. Olayinka se vrátil tam, kde skončil. Tedy ve formě, kterou měl při zápasech Champions League. Skvěle se rozehrál Václav Jurečka, zápas od zápasu roste Lukáš Masopust, nemoc nezastavila rozlet Davida Douděry a poslední dva duely si ve středu pole naprosto podmanil Oscar.
Milionové posily
Kromě výše uvedených borců se neuvěřitelně rychle s týmem sehrály dvě nové posily Igoh Ogbu a Christos Zafeiris. Rostou co zápas a právě oni nakonec můžou být těmi, kdo dovedou Slavii po roční odmlce opět k titulu. Ani bych se nedivil, kdyby někteří soupeři museli po soubojích s Ogbuem navštívit psychoterapeuta, protože proti němu působí dojmem malých žáčků. Proti Spartě snad neprohrál souboj a včera tomu také nebylo jinak. Ano, občas má ještě výkyvy, ale pokud bude takhle pokračovat, může být klidně lepší než Simon Deli.
A Zafeiris? Tam jsou veškerá slova zbytečná. Přivést takového borce do české ligy je kousek hodný kouzelníků, jako jsou Houdini nebo Pavlín Jirků. To je hráč, který pokud se nezraní, tak nebude otázka, zda jej Slavia prodá, ale kam a za kolik. Ten kluk má všechno. Když vidím jeho práci s míčem, skoro si kladu otázku, zda neměla jeho matka náhodou v roce 2002 nemanželský poměr s Diegem Maradonou. V sobotu jsem si dokonce u jednoho jeho kousku poslintal tričko.
Spousta talentu, ale jak dlouho vydrží?
Trochu problém vidím v tom, že takové množství talentovaných mladých hráčů nemůže ve Slavii vydržet věčně a tým se trenérům může během roku opět rozsypat pod rukama. Jen naiva si může myslet, že Jurásci, Obgu, Zafeiris, Lingr nebo Oscar zde budou hrát navždy. I proto je důležité držet pohromadě zkušené české jádro v čele s Holešem, Ševčíkem či Masopustem, kteří snad už na nějaký větší přestup pomýšlet nebudou. Třeba se k nim přidá i Lukáš Provod, který jak v derby tak i včera proti Bohemce předvedl výrazně zlepšený výkon oproti začátku jara.
Žádný zápas nebude zadarmo
V tabulce jsou kluci opět první, ale důležité bude neusnout na vavřínech. V posledních dvou zápasech povedlo poprvé skórovat, ale netřeba zapomínat na to, jak to vypadalo v utkáních, kdy se to nepodařilo. Podobné dobývání se může konat už v úterý. Baník sice na jaře předvádí výkony, že je člověku jeho fanoušků chvílemi až líto. Pak si však vzpomene na to, co jsou zač a lítost je rychle pryč. Pravda je však taková, že Ostrava se doma na sešívané vždycky vyhecuje a pod Trpišovského vedením tam Slavia snad nepředvedla dobrý zápas. Všechno je ale jednou poprvé. Skončit po třiceti kolech na první příčce ovšem může být klíč. Přece jen hrát derby doma nebo venku, to je v momentálním rozpoložení obou mančaftů setsakramentský rozdíl. Titul je sice blízko, ale zároveň pořád hodně daleko.
