Článek
To jsou fantastická čísla z ligy z tak „malé“ země, jakou je Česká republika.
Polská Ekstraklasa investovala „jen“ 27 milionů eur, rakouská Bundesliga 45, maďarská liga necelých deset, německá druhá bundesliga 60 a mohl bych dlouho pokračovat. Včetně slovenské ligy, která má „pouhých“ 2,5 milionu investovaných do posil. Když vezmu v potaz velikost lig, tak nás v tomto ohledu výrazně přeskočila jen belgická soutěž s astronomickými necelými 200 miliony eur. To jsou všechno údaje z Transfermarkt.
Repre a liga
V našem příběhu ovšem přichází jeden velmi podstatný háček. Tyhle investice nijak nelimitují belgickou reprezentaci. A není to v ničem jiném než ve výchově a v dávání šance mladým klukům. Pokud budete mít někdy možnost, běžte se podívat na zápas devatenáctek Anderlechtu, Gentu nebo Union Saint-Gilloise, případně si ho zapněte na Youtube. Ti kluci mají výborný pohyb, ale především jim nepřekáží míč, driblink ve sprintu. Skoro nepoznáte, kdo je stoper a kdo útočník. Pak se nemůžeme divit, že o pár let později ty samé kluby prodají své dorostence už jako hotové fotbalisty do klubů jako Manchester City nebo United, Atalanta, AC Milán. Belgická reprezentace si na MS vylámala zuby až ve čtvrtfinále na naprosto suverénních Španělech. My jsme nestačili ani na Jihoafrickou republiku. Kolem roku 2000 a výš byla naše reprezentace o parník jinde než belgická, dnes je to přesně obráceně. Koho z českých hráčů jsme prodali z ligy do „velkého“ světa fotbalu za poslední dobu? Řeknu vám to přesně: Tondu Kinského a Pavla Šulce. Z nich jen jeden je v reprezentaci.
Ale těch problémů je samozřejmě víc. Je hezké, že na mistrovství světa vezmeme Huga Sochůrka, ale proč, když ten kluk nedostane na hřišti jedinou minutu? Nemáme deset Patriků Schicků, abychom hráče, jako je on odrazovali od reprezentování naší země „servisem“, který náš výběr dostával při cestování na zápasy. Jeho vyjádření po turnaji ohledně těchto přesunů na mě působilo, jako by na zápas jeli Slavoj Houslice. A ne to nejlepší, co naše země má. Samozřejmě budu vždycky tvrdit, že reprezentační dres je ten nejhezčí, co může fotbalista přetáhnout přes hlavu. A budu to tvrdit pořád. Ale už nejsme v časech „Klabzubovy jedenáctky“. Tohle všechno je mix toho, kam jsme se dostali. Od trénování mládeže po jízdy na zápas. Je super, že máme zahraničního trenéra ze Španělska, jsem za to opravdu rád. Ale to neznamená, že díky němu začneme hrát španělský styl fotbalu na „jeden dotek“. Nezačneme, protože na to nemáme hráče.
V Belgii mají dvacet takových. My jednoho
V belgické lize jsou připravení hráči na velký přestup jako Arthur Vermeeren, Seys, Mateu Smets nebo Kyrian Sabbe. Klidně bych jich napsal dvacet. Samí mladí kluci kolem jednadvaceti let, kteří už mají v lize desítky startů a jednoho dne přestoupí do klubu velikosti Neapole. Když se rozhlédnu po naší lize, podobný potenciál vidím jen u Štěpána Chaloupka. A to je proklatě málo. Nemyslím si, že by české kluby podepisovaly hráče z celého světa za miliony eur, kdyby věděly, že mají v béčku nebo v dorostu kluka, který na to má. Ale lidé, kteří dělají fotbal celý život, bohužel vědí, že ten Afričan, kterého přivedou, je lepší. Na první mužstvo v jakémkoliv ligovém klubu je obrovský tlak na výsledek, musí přijít hned a teď. Liga je soutěž, která má kvalitu. To ale bohužel nemůžeme říct o výchově našich mladých fotbalistů. Stejně jako v hokeji nám v tomto ohledu po úspěšných letech v obou sportech trochu víc ujel vlak. Řeší se, že Sochůrek je megatalent. Ano, ten kluk ho určitě má, ale když ho v jeho věku srovnám s Hložkem, nebo když půjdu ještě dál, s Rosickým, ke kterému ho někteří přirovnávali, tak ti kluci byli na míle v jeho věku „jinde“.
Závěr:
Rozpočty klubů a evropské poháry. Mám opravdu radost a jsem pyšný na to, kam se česká liga dostala. Když se bavím s kolegy z Polska, mohou kontrovat jen počtem lidí na stadionech. Na to odpovídám, že Polsko má skoro 40 milionů obyvatel. Fotbal je u nás dnes společenská událost stejně jako v Německu. Ale fotbal se poměřuje i na velkých turnajích. A tam nám k belgickému vzoru chybí přesně to, co se stále penězi koupit moc nedá. Systém, který mladým klukům dá dobrý rozvoj, po něm ligové minuty a spolu s nimi důvěru a čas dozrát.
Autor textu: Josef Volejník
Zdroj statistických informací: Livesport
