Článek
Teplice dobře věděly, jak chtějí hrát
Teplice udělaly proti utkání v Karviné v základní sestavě dvě změny. Lukáš Mareček, jehož nestřídání jsem v předešlém zápase upřímně nepochopil, tentokrát zůstal na lavici. Matěje Radostu nahradil na pravé straně zálohy Michal Bílek. Ladislav Krejčí tak začal z pro něj tradiční levé strany.
Vždy rád ocením, když má tým jasný plán, jak dosáhnout branky. Už rozložení na hřišti napovídalo, že skláři budou sázet hlavně na centry. Těch do vápna letělo v zápase snad kolem čtyřiceti. Jen Abdallah Gning měl v malém vápně míč dvakrát na hlavě. Jednou trefil přesně střed branky. Podruhé mířil opět na střed pod břevno, které ovšem nastřelil. Překvapivě pro mě zůstal na lavici i vzhledem k hernímu plánu Mohammed Yasser, nejlepší hlavičkář v sestavě hostů. Centry tedy létaly, ale vhodný adresát byl ve vápně jen jeden. Své šance však neproměnil.
O Vojtovi ještě uslyšíme
U Mladé Boleslavi mě zase překvapilo nasazení dvou vytáhlých útočníků. Vedle Matyáše Vojty se na hrot postavil i Matěj Pulkrab. Hned ve čtvrté minutě se to ukázalo jako správná volba, když druhý jmenovaný hlavou prodlužoval na svého parťáka. Ten se ocitl v situaci, kterou za tutovku určitě nelze považovat. Poradil si však brilantně.
Dle mého Vojtovi ještě některé schopnosti chybí, ale ve dvaceti letech má ty nejdůležitější. Dokáže zachovat klid, poradí si v nepřehledných situacích a střílí branky. V Boleslavi roste útočník zabiják.
Teplice dominovaly, Boleslav střílela branky
Skláři byli v zápase dominantní, vypracovali si jedenáct rohových kopů, dvanáct střel uvnitř vápna, dvacet dva celkem. Tým s průměrně téměř nejnižším držením míče z celé Chance Ligy měl míč na kopačkách 54 % herního času. V metrice očekávaných gólů měl vstřelit skoro dvě branky, zatímco domácí Mladá Boleslav pouze 0,55. Když se z ojedinělé akce dvou proti pěti bránícím Tepličákům prosadil Michal Ševčík po přihrávce Tomáše Ladry, bylo rozhodnuto.
Ani tehdy žluto-modří nesložili zbraně. Gól Denise Halinského, jak jinak než po centru Jaroslava Harušťáka, přišel však pozdě. Otřesné zakončení Filipa Horského z hranice velkého vápna před závěrečným hvizdem jako by podtrhlo dojem z celého zápasu. Stejný pocit museli skláři cítit i na podzim po domácí porážce se stejným soupeřem. Zápas, ve kterém si vypracovali 19 střel, skončil stejným výsledkem ve prospěch Boleslavi.
Co musí Teplice změnit?
Můžeme si klást otázku, co by měli v Teplicích změnit, aby se toto již neopakovalo? Vzpomněl jsem si na výkony Slavie v pohárové Evropě, která většinu svých soupeřů přestřílela. Následně však z každé ojedinělé akce inkasovala a body nezískala.
Četl jsem tehdy myšlenku, zda by nebylo lepší ubrat střel a spíše se v daných situacích snažit ještě najít spoluhráče v lepší pozici. Jasně, ne vždy by to vyšlo. Zakončení by sice ubylo, ale vyložených šancí by zřejmě bylo ještě více. Na druhou stranu zápas v Boleslavi ukázal, že hráči Teplic selhávají i v naprosto vyložených brankových příležitostech.
To je jednak otázkou kvality, ale také mentálního nastavení. Právě na zakončení mladého Vojty je často evidentní, že se nesnaží jen napálit balón směrem k brance. Dokáže zachovat klid. Přemýšlí nad tím, jak střelu umístit mimo dosah brankáře a soustředí se na svůj kop či přesně trefenou hlavičku. Tohle bohužel pro Teplice většině hráčů v jejich řadách zatím chybí.
Autor článku: Daniel Dolejší
