Článek
Slask Wroclaw v posledních dvou sezonách hrál o záchranu, loni se udržel na 15. místě. Ani letošní sezona nezačala dobře, z prvních tří zápasů jste získali pouze bod a fanoušci i experti klub zase posílali do bojů o záchranu. Pak přišel zvrat, šestnáct zápasů jste neprohráli a po 19 kolech vedete polskou Ekstraklasu s tříbodovým náskokem. Co za tím zvratem stojí?
Já přišel 9. června, což sice bylo na konci sezony, ale za deset dní nám začínala příprava na novou. Já jsem do toho naskočil jako nový ředitel a společně se mnou do toho šel Jacek Magiera, staronový trenér, který ale byl dva roky bez angažmá. My jsme de facto měli deset dní na to, abychom přivedli nové hráče na začátek přípravy. Všechno bylo děláno na koleni. Den po mém příchodu skončil prezident, skončil ředitel akademie a najednou ze dne na den mně spadlo do klína nejenom první mužstvo, ale i druhé mužstvo, ženy a všechny kategorie v akademii. Takže jsem toho najednou měl na starosti docela dost.
Spoustě trenérů končily smlouvy v akademii, skoro všem, takže si vezmi, že ti končí padesát trenérů v akademii. Do toho končily i smlouvy dobrým hráčům. Hráči nepotřební, kteří byli dobře placeni, měli smlouvy ještě na několik let. Bylo potřeba nejenom hledat hráče, ale taky kontaktovat trenéry, aby fungoval nějakým způsobem chod akademie. Bylo potřeba dopilovat trenérský štáb prvního mužstva, druhého mužstva, žen a celé akademie. Nechci říkat, že vůbec čas na vyhledávání hráčů prvního týmu, protože to byla vždycky priorita, ale opravdu to byl masakr.
Zdálo se mi, že jsem přebíral klub v docela zdevastovaném stavu. První mužstvo dva roky po sobě málem spadlo, rezerva spadla, devatenáctka spadla z ligy a sedmnáctka, šestnáctka, patnáctka na tom byly řekněme průměrně. Ženský tým se teprve budoval, takže všechno bylo nic moc, ale jak jsme to začali budovat s trenérem, začali jsme hledat i hráče. Podepisovali jsme hráče a vštěpili si nějaký systém hry, kterým se chceme prezentovat.
V přípravě jsme se prezentovali dobře s těmi hráči, které jsme přivedli, ale ještě neměli dostatečnou fyzickou kondici, protože jsme řešili všechno v průběhu přípravy. V lize jsme první zápas proti Koroně Kielce dominovali na hřišti, ale umřeli jsme v 60. minutě. Oni vyrovnali a potom jsme měli horko těžko co dělat, abychom to ubránili. Pak jsme měli zápas se Zaglebie Lubin a zase, my jsme je nepustili za půlku v prvním poločase, to jsme úplně dominovali, vedli jsme 1:0. Mysleli jsme, že to v pohodě dohrajeme a během pěti minut jsme prohrávali 1:2 a už jsme zase neměli fyzickou kondici na to, abychom to dohnali.
Třetí zápas se Stalem Mielec, hráli jsme u nich. Zápas nám vůbec nevyšel, bylo horko, bylo to roztahané, spoustu vnějších vlivů. Tam je takový malý stadionek. Cítíš tam kabanosy a ti lidi jsou fakt nepříjemní na všechny hráče. Tam se hraje strašně blbě, ale zápas nám vůbec nevyšel. Měli jsme dvě šance na začátku, neproměnili jsme je, pak oni vystřelili z půlky a brankář to špatně odhadl. Druhý gól taky měl chytit brankář, třetí taky, takže gólmanovi se to vůbec nepovedlo. My jsme vlastně dali gól až někdy v nastavení z penalty, takže to bylo 3:1. Pak začaly samozřejmě trošku pochyby, jestli ten náš systém, kterým chceme hrát, je dobrý.
Po těch třech zápasech jsme to trošku překopali. Řekli jsme si, že nebudeme dominovat na míči, protože na to nemáme dostatečnou kondici, raději trošku couvneme a budeme čekat na kontry, jelikož hráče na protiútoky jsme měli. Měli jsme rychlé křídelní hráče, máme devítku, která je vlastně taková falešná devítka. Běhá všude možně, jenom ne ve vápně, je to takový spíše volný hráč, ale dobře sbíhá prostory po odražených balónech a po presinku. Tak jsme si fakt – hele, začneme hrát, na co máme kondici, couvneme. Nepojedeme na maximum od začátku, ale třeba první polovinu pojedeme na 70 % a pak zkusíme soupeře dorazit, když nám ještě zbydou síly. To se povedlo, takže jsme si řekli, že ušetříme energii a tu, která nám zbyde, budeme vkládat do protiútoků.
Taky po těch třech zápasech se mi podařilo podepsat Petera Pokorného do středu zálohy na šestku, který přišel po konci smlouvy v Realu Sociedad. A to bych řekl, že byl takový poslední element, který nám chyběl v mančaftu. My jsme mužstvo fakt měli solidní, ale před obranou nebyl takový čistič na pozici číslo šest, který by držel balanc mezi obranou a zálohou, jelikož Schwarzík (Petr Schwarz – pozn. red.) na desítce, Patrick Olsen na osmičce, to všechno bylo fajn, ale potřebovali za sebou takového psa, který to tam odběhal, který to tam ochránil, aby ti hráči nad ním měli více svobody pro hru s balónem. Změna taktiky a příchod Pokorného, to byly faktory, kdy se to obrátilo. Zápas doma proti Lechu Poznaň, který jsme vyhráli 3:1, nás zase nakopl a od té doby máme šestnáct zápasů bez porážky a myslím si, že to je zasloužené.
Já jsem četl příspěvky a komentáře některých fanoušků, kteří trochu ten herní styl kritizovali. Na druhou stranu právě – loni jste bojovali o záchranu, teď jste první v lize. O jak velké překvapení by šlo, kdybyste vyhráli titul, dalo by se to přirovnat k něčemu přirovnat?
Leicester City v době mistrovského titulu. Nás tady každý pasoval na sestup před začátkem sezony, nebo minimálně na pozici těsně nad sestupem, jelikož ty dvě sezony po sobě byly fakt rozbité. Navíc tady nebyla ani finanční jistota, nebyla tady stabilita. Před mým příchodem byl vypsaný tendr na prodej klubu, takže byla tu nejistota v dobré majitele, spousta nejistých věcí ohledně financí a struktury. Do toho samozřejmě přišla spousta nových hráčů, spousta hráčů zase odešla. Moc lidí nám nevěřilo. Teď je to vlastně taková pohádka a dobrý příběh na Netflix, pokud se nám podaří titul. Z odepisovaných či neznámých hráčů, hráče, kteří v posledních letech stagnovali, jsme oživili a všichni šlapou úplně dokonale, ale nechci to zakřiknout. Ale myslím si, že máme velkou šanci, abychom skončili v TOP 4.
Ty máš smlouvu na tři roky, co všechno hodláš se Slaskem dokázat? Máš nějaký osobní cíle?
Já jsem titul chtěl vyhrát během tří let. První rok jsem si říkal, že může být trošku stabilizační, že budeme někde v TOP 10. Další dvě sezony jsem chtěl být řekněme do 6. místa, tak jak tam bývá Pogon Štětín, nebo občas Piast Gliwice a sem tam prostě nakoukl do top čtyřky, protože tyto čtyři kluby, Jagiellonii tam nepočítám, ale je tam Raków, je tam Lech, je tam Legia, je tam Pogon Štětín. To jsou všechno kluby, které mají minimálně dvojnásobný rozpočet a mají zajetý systém, mají zajeté standardy a to my jsme tady neměli. Takže během tří let jsem hlavně chtěl vybudovat základy, automatismy, aby klub mohl fungovat ještě několik let, kdybych náhodou odešel. Hlavním cílem bylo udělat tady zdravé mužstvo, nepřeplácané hroznými kontrakty. Ideálně se smlouvami na 1+3 roky nebo 2+2 roky, ať hráči, kteří se náhodou neuchytí, jsou lehce vyhoditelní, když to řeknu hnusně. Ale zase hráč, který zahraje dobře, aby měl dlouhodobou smlouvu a mohli jsme rozhodovat, kam půjde a za jaké peníze. To tady nebylo, co se týče těch smluv.
Hlavně chci, ať klub má být na co pyšný a pokud fakt odejdu – jestli teda odejdu, nebo jestli zůstanu, nevím. Chci, kdyby náhodou přišel nový člověk, aby věděl, že ano, takhle fungovali se skautingem, ano mezi dvěma tréninky vždycky oběd, ano, po zápase je taková strava, ano, máme tady pět druhů jídel po každém tréninku, dvakrát v měsíci máme snídani, jako teambuilding, po zranění funguje takový a následující proces.
Zraněný hráč, okamžitě jde do péče fyzioterapeutů, potom individuálního trenéra a potom jde ke kondičním trenérům. Že na soustředění můžeme jezdit tady do těch destinací a proč. To jsou takové věci, které já tady chci nastavit, a zakořenit do hlavy lidí, kteří o tom úplně nepřemýšleli v minulosti. A vštípit lidem vítěznou mentalitu, aby se nebáli vyhrávat, protože to tady se mi zdá, že nebylo. Spoustu zápasů ztratili v závěrečných momentech, nebyli takoví urputní psi, že by to opravdu ubránili za každou cenu na vítězství. Jo, spíš tady ten charakter byl měkký, ale já jsem takový zábavný, šílený střelec z pozice ředitele, chtěl jsem to do těch lidí vštípit, prostě být pozitivní a nebát se mířit vysoko. Teď se to daří a to mě těší.
My tu mluvíme hlavně o áčku, ale třeba rezerva je druhá ve třetí lize. Devatenáctka i sedmnáctka aktuálně vedou svoje soutěže…
Jo, a patnáctka je taky první a šestnáctka druhá, všechno jde podle plánu.
Je tohle náhoda, je to o nějakých dobrých ročnících, nebo už se taky může v tomhle projevovat nějaká koncepční práce?
Koncepce určitě. To není vůbec o ročnících. Rezervy spadly do nižší ligy a devatenáctka taky spadla. Většina hráčů z devatenáctky šla do rezerv a teď jsou druzí mezi chlapama. Samozřejmě se to doplnilo, někteří nepotřební hráči odešli, ti, kteří dělali problémy v šatně, byli de facto vyhozeni a teď je prostě jiný mentál. Je tam méně hráčů, ale větší konkurence. Ti hráči cítí, že můžou hrát, takže se prostě neustále snaží, nes***ou na to v uvozovkách a celkově je tam zdravé prostředí. To je v áčku, to je v rezervách, to je níž, devatenáctka, sedmnáctka, šestnáctka, patnáctka. Změnili jsme taky práci v tréninku, zaměřujeme se hlavně na přechodové fáze hry a úplně nás nezajímá držení míče. Nechceme úplně dominovat, snažíme se to směřovat k tomu áčku a k modernímu fotbalu.
Já jsem zblázněný do Red Bullu a ten bych tady chtěl aplikovat. I proto jsem z Janusze Góry, který sedm let trénoval v akademii Red Bullu udělal ředitele akademie. Posledně se trápil v pozici trenéra rezerv, trenéra devatenáctky, ale moc mu to tam nešlo, neměl moc velkou podporu implementace myšlenek toho Red Bullu. On mi předal jejich veškerou filozofii, já jsem to sepsal a aplikuju to s jinými lidmi, kteří jsou řekněme více střelečtí a jsou schopni to trenérům zakomponovat do hlavy natolik, že to pak implementují v trénincích. To je o presinku, counter-presinku. My tomu říkáme polsky faze przejszciowe, to jsou rychlé kontry do útoku. Prostě zisk míče ve středu hřiště a první myšlenka nahoru, ideálně za obranu.
To je totální fotbal. Tak jak Slavia v nejlepších letech, tak bych to asi porovnal. Na co držet balon, když branku můžeš vstřelit za pět vteřin po jeho zisku. Projevuje se to a jde vidět, že to je něco dneska unikátního. To už tady bylo stvořené před x lety Red Bullem, akorát nikdo neměl koule, čas ani chuť to implementovat, jelikož je to náročná práce, stojí spoustu času, spoustu vysvětlování, spoustu drillů v tréninku, ale je vidět, že se tvrdá práce vyplácí.
Takže určitě to není náhoda. Není to výjimečnými ročníky, protože z ročníku 2005 nemáme nikoho v reprezentaci. 2006ky máme jednoho „wonderkida“ (anglický pojem pro velmi talentovaného fotbalistu, v doslovném překladu „zázračné dítě“ – pozn. red.) v reprezentaci, 2007 máme jednoho v reprezentaci, 2008 nic moc a 2009 máme jednoho reprezentanta. Takže není to tak, že bychom měli v každém ročníku pět výjimečných hráčů, to vůbec ne. Spíše jednoho, dva maximálně.
Ty jsi poměrně aktivní v médiích nebo třeba na síti X. Představuješ tam nové posily, nové smlouvy s hráči, komentuješ dění v klubu. Máš v tomhle ohledu volnost, nebo jsi třeba nějak omezovaný marketingovým oddělením? Tohle totiž není úplně tradiční, ať už v českém prostředí nebo v tom polském.
Ovlivňovaný nejsem vůbec. Když jsem přišel, byl jsem hejtovaný, že přišel mladý Čech, který pracoval v Rakówě, v Baníku, v Senici a tak dále. A možná se nějací agenti, nebo nějací lidé z českého a slovenského rybníčku vypověděli negativně. Média to napsala, fanoušci se toho chytli, takže to byl takový hejt.
Já jsem si říkal, zaprvé – můžu se ubránit jedině výsledkama. Když je budu mít dobré, tak mě budou mít všichni rádi. A pak se můžu ubránit otevřenou komunikací, co se týče fanoušků. Ale nemyslím takové ty kecy, transparentnost a tak dále a ve finále transparentní nejsi. Já skutečně transparentní jsem. Nemám problém říct, které hráče jsme chtěli, proč transfer nevyšel, nebo naopak řeknu, proč transfer vyšel a proč ten hráč by měl pasovat do mužstva. Je to pro mě normální, že to fanouškům říkám. Vím, že jsou velmi důležití pro klub. Ten je vlastněný městem a je tím pádem financovaný fanoušky. Oni platí daně ve Wroclawi a nás město financuje. Takže ve finále nás platí fanoušci, když to řeknu zkráceně. Myslím si, že si zaslouží informace tzv. od kuchyně, aby věděli, co se v klubu děje, aby nikdo nespekuloval.
Například jsme hráli přátelák s Hajdukem Split a prohráli jsme 1:3. Rozhodčí tam udělal hroznou chybu, co se týče penalty a všichni začali spekulovat, že zápas byl prodaný, že na tom byla sázkařská mafie atd. Já jsem to objasnil jedním příspěvkem a je klid, nejsou žádné spekulace. Rozhodčí mohou udělat chybu. Já jsem ho vybíral se sportovním ředitelem Hajduku, aby to byla nezávislá osoba ze Slovinska. Každému rozhodčímu se může podařit, že udělá chybu a není třeba spekulovat, takže když to takhle objasníš na pravou míru, co za tím bylo, fanoušci to okamžitě berou. Nedáváš jim důvod pro spekulace. Napíšu to, jak jsem to cítil, protože jsem v tom zainteresovaný. Jestli oni tomu budou věřit, nebo ne, to už je na nich. Ale já mám prostě čistý štít, že jsem jim to řekl úplně narovinu tak, jak to je.
Jestli tam jsem aktivní, nebo nejsem – mohl bych více. Nepíšu tam každý den, napíšu tam jednou za čas, ale napíšu pravdu. Co se děje v klubu, jak to momentálně vypadá, nebo dám nějakou deklaraci typu Erik Expósito (španělský útočník, kapitán Slasku, jeden z nejdůležitějších hráčů týmu, kterému v létě končí smlouva – pozn. red.) stoprocentně zůstane, nikam neodejde. Raději odejde zadarmo v létě, než abychom ho teď prodávali a ztratili šanci na titul.
Přál bych to každému fanouškovi. Když jsem ještě nebyl ředitelem, nebo nepracoval ve fotbale, tak mě strašně štvalo, že mě kluby krmí něčím, co chtějí ony, ale vlastně mě nekrmily ničím. Já chci poznat zákulisí, co se děje, jak funguje vyhledávání hráčů, jak fungují přestupy. Že někdy máš dobrý přestup, někdy špatný přestup, ale je třeba buď si to obhájit, nebo uznat – udělal jsem chybu, bylo to na p**u, musím teď toho hráče vyvalit. Myslím si, že je síla člověka, že to řekne na rovinu.
Já bych osobně přál ostatním klubům, aby měli otevřené sportovní ředitele a otevřené prezidenty. Co se týče našeho marketingového týmu, v ničem mě nekorigují. Ve finále je to můj Twitter (nyní X – pozn. red.) a můj Instagram, já za to odpovídám. Ano, kdybych tam napsal nějakou blbost, tak možná mi něco řeknou, že to není vhodné, ale ve finále já už taky vím, co si můžu dovolit a co ne.
Někdy mě samozřejmě naštve nějaký novinář nebo deníkář nebo jiný klub, tak mu to tam vpálím. To je spíš proto, abych nevypadal jako taková ta dupa, která se neozve. Dám příklad – hráli jsme v Ruchu Chorzów 2:2. Tam nás rozhodčí poškodil stoprocentně. Fanoušci se chovali jako zvířata, chtěli nás tam zmlátit, lili po hráčích pivo. Tak jsem prostě napsal, že fanoušci Ruchu Chorzów se chovají jak nevychovaná zvířata bez inteligence a že vůbec nechápu, jak se něco takového může dít. Pak jsem tam měl nějakou přestřelku s jejich prezidentem. Napsal mi česky „ticho je zlato, pane řediteli,“ tak jsem mu odpověděl: „Hele, pokud chceš psát česky, tak se to aspoň nauč.“ Já nechci vypadat, že jsem slaboch, což nejsem. Člověk to musí dát najevo i pomocí sociálních sítí a virálu.
Fanoušci jsou vděční, že mají takového ředitele a i prezidenta otevřeného. Oni se můžou zeptat na cokoliv a já jim na rovinu odpovím. Nebudu jim odpovídat, kolik kdo vydělává a jaké mají výstupní klauzule. Ale vysvětlím, proč ho chceme prodávat, vysvětlím, proč ho chceme udržet. Vysvětlím, proč jsme ho přivedli, proč už jiný odešel, jaký to mělo vliv na mužstvo, jaký to může mít vliv do budoucna a tak dále. Naopak si myslím, že mám obrovskou podporu ze strany marketingu a ze strany prezidenta, abych byl nadále otevřený vůči fanouškům a abych tu novou cestu, kterou jsem nastavil, dále promoval. Možná to otevře oči i jiným klubům, že by měli být více otevřené vůči svým fanouškům. Nejenom psát o transparentnosti, ale reálně ji dělat.
Já jsem se na to ptal i z toho důvodu, že ty už jsi někdy v prosinci na X psal, že jednáte s nějakým box-to-box záložníkem. Transfer se povedl, oficiálně jste představili Alena Mustafiče, bývalého hráče Slovanu Bratislava. Pak jsi psal i o jednání s jedním hráčem s velkým potenciálem a mě právě překvapilo, že o přestupech píšeš takhle otevřeně, to se snad nikde neděje.
Minimálně fanouškům řekneš, co hledáš a jak to cítíš ty. I když jsme na prvním místě, cítím, že na některých pozicích potřebujeme posilnit, zlepšit mužstvo. Viděl jsem, že potřebujeme středního záložníka, taky jsem věděl, že potřebujeme stopera, protože někteří mají žluté karty. Taky je možné, že jednoho z těch dvou prodáme, protože hrají dobře. Tak taky řeknu na rovinu, že hledáme stopera, abychom se zabezpečili do budoucna. My nejsme klubem koncovým, my jsme klubem, kde se hráči ukážou, pomůžou klubu a následně je prodáme, tak to prostě je, to je pravda. Vím, že se to fanouškům nelíbí, ale to je to tak. Já už teď chci být zabezpečený na to, co se stane v létě. Proto stoper, proto střední záložník. Ve středu zálohy máme tři dobré záložníky, ale vždycky jeden z nich odpadne fyzicky, nebo budou žluté karty, zranění,… Proto jsem potřeboval hráče na pozici box-to-box, který zahraje osmičku, šestku, ale i desítku, proto přišel Mustafič. Já ho znám ze Slovanu a taky mi vyšel dobře v data skautingu a znám ho jako fotbalistu. Takže to byl prostě dobrej kauf.
Přišel útočník Patryk Klimala z Hapoele Beer Ševa kvůli válce. To je útočník, který hrál v Celticu Glasgow, v New Yorku Red Bulls. Pořád má 25 roků, je v nejlepších letech, takže nám přišel kvalitní útočník na několik let dopředu. A kdyby Erik Expósito v létě skutečně odešel, jsme zabezpečení.
Fanoušci tomu rozumí, když jim to takhle vysvětlíš. Tak oni si řeknou oukej. A mladý hráč, co má potenciál, z reprezentace, to je vždycky nějaká výjimečná situace. Třeba teď v Lechu Poznaň končily dvěma hráčům smlouvy 31. prosince. Mikolaj Tudruj, levý obránce nebo levý střední obránce z mládežnické reprezentace, podařilo se mi ho vytáhnout. Je mladý, má potenciál a levonozí hráči jsou vždy vysoce cenění. Pak tam byl ještě útočník z Lechu Poznaň, taky reprezentant, Oskar Tomczyk, ale toho zlanařil jiný klub (Wisla Plock – pozn. red.). Bohužel.
Když už jsme u těch posil, kdo má ve Slasku hlavní slovo v přestupech? Jsi to ty, nebo máte třeba nějakou přestupovou skupinu, kde jsi ty, trenér, prezident klubu? Jak to funguje zrovna u vás?
Řekl bych, že já jsem nejvyšší, kdybych to srovnal jako v pyramidě. My s trenérem komunikujeme de facto denně, co potřebujeme zlepšit, na kterých místech, jak můžeme zlepšit tréninkový proces, jak můžeme zlepšit jídlo a komfort v mančaftu a tak dále. Ale vždycky z toho vzejdou nějaká jména, nebo spíš nějaké pozice, které potřebujeme posílit. Takže si řekneme třeba – hele střední obránce, potřebovali bychom podobného, jako je tento hráč. Já zadám svým skautům zadání, jaký profil hledáme. Mám čtyři teď, z toho jednoho Čecha. Můj skauting tým mi připraví nějaké varianty, jelikož máme velkou síť kontaktů, já taky velkou, takže vždycky vyskočíme s nějakýma jménama, řekněme dvacet až třicet jmen. Následně to filtrujeme, filtrujeme, filtrujeme, až vypadnou třeba tři, čtyři jména. Já se na ně podívám, pokud se mi nějaké z nich líbí, jedu se podívat osobně. Posledně to byl stoper Simeon Petrov. Letěl jsem do Bulharska na týden a viděl jsem Simeona v zápase s Levski Sofia. Řekl jsem si – ano, to je ten správný hráč, kterého potřebujeme.
Následně, až když jsem udělal tady ten proces, tak jsem ho dal trenérovi a trenérskému štábu. Vlastně trenér, tři asistenti a analytik se na něho podívali, takže se na něho dívalo dalších pět lidí. A my už máme mezi sebou s trenérem takovou chemii, že skoro každého hráče, kterého já nabídnu, on jenom potvrdí, protože už víme, co chceme a ten výběrový proces je pak složitější, je dlouhý, takže já už jsem si jistý, že hráč se trenérovi bude líbit.
Pokud trenér dá zelenou, kontaktujeme se s hráčem buď přes videohovor, nebo se ho snažím dostat do Wroclawi osobně, abychom s trenérem zkoumali psychologickou stránku – jestli ten hráč je motivovaný, jestli má chuť, jak se dívá na transfer do Slasku. Ptáme se ho na různé otázky. Takže sledujeme mentální, psychologickou stránku hráče, jestli nám bude pasovat.
Pokud se všechno shoduje, v mezičase už zjišťuju podmínky přestupu, kolik dáme za plat a transfer. Neletěl bych na hráče, který není dostupný pro náš rozpočet. Pokud tohle všechno klapne, trenér dá zelenou a my se shodneme, tak vyjednávám podmínky transferu. Jakmile je vyjednám a zdají se mi rozumné pro klub, jdu s tou částkou za prezidentem a čekám, jestli mi to akceptuje, nebo neakceptuje. Ze sta procent mi akceptuje všechno, to je spíše formální věc. Následně jde hráč na dozorčí radu, aby se čtyři lidi z dozorčí rady vypověděli a dali zelenou vzhledem k financím a procesům, které máme v klubu, jelikož jsme městský klub. Jakmile ti čtyři lidi z dozorčí rady dají zelenou, uzavírám transfer.
Já jsem v tom procesu hlavní osoba. Rozhoduju, kterého hráče podepíšeme, protože trenér moc nechodí s vlastními jmény, jen výjimečně. Spíš já jemu představím variantu na danou pozici a čekám na zelené světlo a pokračuju dál. Ale kdyby trenér hráče neakceptoval, tak já ho nepřivedu na sílu. To by pak nefungovalo, ve finále taky potřebuju akceptaci prezidenta. Oni jsou velmi důležití, ale jméno jde z mojí strany, vyjednávání je z mojí strany, uzavírání veškeré dokumentace taky z mojí strany. Takže bych řekl, že trošku výš jsem já, ale v kooperaci s prezidentem s trenérem. Pod trenérem je jeho trenérský štáb, pod prezidentem je dozorčí rada a po mojí pravici jsou čtyři moji skauti, kteří na to dají zelenou a pozitivní zpětnou vazbu.
Takže teď už by každý transfer, který děláme měl být neřeknu dokonalý, ale měl by být minimálně na 90 % úspěšný, že ten hráč se zakomponuje velmi rychle do mužstva a bude pro něj přínosem. A není to transfer ve smyslu – zavolá mi agent, nabídne mi hráče, mně se líbí na YouTube, nebo na WyScout a potom podepíšu, tak to prostě není. Já chci mít stoprocentní jistotu, že hráč zapadne jak herně, tak mentálně a přesto se s námi shoduje finančně.
