Článek
První prověrkou měl být zápas s Libercem, aktuálně druhým celkem Chance Ligy a kometou letošní sezóny. Letenští v posledních 8 utkáních dokázali zvítězit v jediném z nich, a ani proti Liberci nepředvedli povedený výkon.
V první půli držel domácí brankář Surovčík spolu s brankovou konstrukcí. Po marném výkonu tak museli sparťané do kabin odcházet s určitou mírou spokojenosti i se stavem 1:1. O vedení přitom přišla Sparta v nastaveném čase první půle. Laciná penalta v druhé půli a další z chyb Guddala potom potopily sparťanské šance pod hladinu. Fanouškům dochází trpělivost rychleji, než hráčům jejich dech.
Mizérie pokračuje
Sparťanský výkon v utkání proti Liberci lze označit jako zmar. Liberec byl jasně lepším celkem. Jen za první půli nastřelil břevno a Surovčík zachránil další tři branky. Naproti tomu domácí nebyli nebezpeční vůbec. Nebýt rohového kopu, nedočkali by se branky, ani kdyby se hrálo dva dny. O nějaké nebezpečnosti nemůže být řeč. A zas a znovu to je o individuálních chybách hráčů.
Mannsverk, který dostává naprosto nepochopitelně nadbytek prostoru na hřišti, běží s balónem u nohy dvacet metrů a nechá se o něj obrat jako žáček. Už tak namistrovaný Alcócer, podpořený slovy reprezentačního trenéra, si ani neškrtl a jeho výkon z úvodu sezóny je již hudbou minulosti. Na druhé straně hřiště Kayondo vymazal Mercada. Sparťanští příznivci vzývají jeho příchod do rudého dresu, ale místo toho vyjde v týdnu spekulace o jeho možném přestupu do Slavie. A to je Kania sparťan a s Rosickým by se dohodl. Sparta má ale priority zřejmě jinde.
Když se k tomu přidá nedůraz Guddala a bezradnost Zeleného podtržená nefotbalovostí Suchomela, máme z toho perfektní koktejl, který dává předznamenat nelehké časy na Spartě. Snad jediným, kdo by snesl přísnější měřítko v zápase, byl Irwing. Proč je ale jeho nasazování tak minimální, to je další z mnoha otázek na Briana Priskeho.
Progres 0, sebevědomí 100
Jednotlivé celky reprezentační přestávky využívají k dopilování detailů, k tvorbě nových strategií, ke zlepšení individuálních výkonů. Na Spartě je ale po několikáté v řadě posun spíše do záporných hodnot. Co se vlastně v kádru děje během reprezentačních zápasů? Zápas s Libercem ukázal, že ať je to cokoliv, rozhodně to není práce na herním progresu. Když si porovnáme zápas Sparty s Plzní a s Libercem, nula změn, nulový posun vpřed.
Sparta napumpovala do kádru před sezónou obrovské peníze, hráči mají individuální kvalitu, ale nefungují jako tým. Na hřišti si nevyhoví, nepomohou si. Guddal odstaví soupeře a v domnění, že ho Mbe Soh zajistí ho vypustí a pak se horko těžko vrací do souboje s dalším soupeřem. Jihoameričtí hráči se vidí po dvou týdnech v rudém dresu minimálně v Realu Madrid a nějaká spolupráce jim je slušně řečeno u zadku. Navíc se nikdo neumí poučit z individuálních chyb.
Těžko ale můžete něco zlepšovat, když vám vaše vlastní vedení tvrdí, že je spokojeno s tím, že dominujete většině statistik Chance Ligy. Tomáš Rosický odehrál ve své kariéře dost, aby věděl, že fotbal se hraje na branky a body a ne na držení balónu, naběhané kilometry, vytvořené šance nebo doteky ve vápně. Sparta dělá všechno proto, aby si fanoušky ještě víc poštvala proti sobě.
Zle nedobře je na Letné
Sparťanští fanoušci dali už v předcházejících zápasech jasně najevo, že nejsou spokojeni s výsledky a především s výkony svého týmu. Pro zápas s Libercem vyhlásili bojkot na prvních dvanáct minut zápasu, kdy nefandili a ze stadionu odešli, aby svou nespokojenost dali jasně najevo. Po oznámení tohoto kroku odpovědělo marketingové oddělení Sparty slevou na zápas s Alkmaarem pro držitele permanentek.
Sparťanští fanoušci si žádají hlavu Briana Priskeho i Tomáše Rosického. Jejich přání už se nelze divit. Z jedné strany stále se opakující sázky na průměrné až podprůměrné fotbalisty, neschopnost reagovat na vývoj zápasu a tendenční opakující se střídání ve snaze udělat alespoň nějakou změnu. Na druhé straně mediálně propagovaná spokojenost s týmem, který ztrácí na vedoucí Slavii již třináct bodů a aktuálně má čtvrté místo v tabulce Chance Ligy.
Na hráčích leží deka, to se pochopit dá. Co je ale těžší, to je právě ta propagace spokojenosti sportovního ředitele, neschopnost motivovat tým k lepším výkonům stejně jako reagovat na průběh zápasu ze strany Briana Priskeho. Sparta měla k dispozici dostatek prostoru pro vybudování konkurenceschopného týmu. Nyní je na čase dát prostor někomu jinému. Fanoušci svou nespokojenost dávají najevo dostatečně. Sparta ale svým fanouškům nenaslouchá dlouhodobě. Patová situace tak pokračuje a výhled na lepší zítřky je v nedohlednu.
Autor textu: Petr Vikuk
Zdroj statistických informací: Livesport





