Sparta opět nezvládá těžkou sérii. Plzeň ji odšoupla na čtvrté místo

Fanoušci tak se zármutkem vzpomínají na dlouhé roky před příchodem Priskeho, který naučil hráče vítězné mentalitě i v těch nejtěžších zápasech. Ta je ale pryč a na její návrat to nevypadá.

Tentokrát si na Spartu vyšlápla Plzeň, které notně pomohla reprezentační přestávka. Po jejím posledním zápase s Pardubicemi by na ni nevsadil snad nikdo. Odpočatí hráči si ale poradili s letenským celkem svým obvyklým způsobem. Nenechali se rozhodit první obdrženou brankou a tradiční nakopávanou za obranu soupeře rozhodli o vítězství 4:2, čímž Spartu odsoudili na čtvrté místo Chance ligy.

Když v posledním zápase s Libercem chyběl v sestavě Martin Vitík, řada fanoušků se právem obávala. Proti Plzni se do základní jedenáctky vrátil, což byla velká chyba. Díky svým posledním výkonům sráží svou cenovku na naprosté minimum a měl-li v létě nabídky atakující 20 milionů Euro, ty  se opakovat rozhodně nebudou. U první branky nedorozumění s Vindahlem, ke kterému se později také dostaneme, u druhého gólu chyba v rozehrávce a tak už se to s ním vezlo.

Abychom ale neplísnili jen Martina Vitíka, zbytek obrany nebyl o nic lepší. Druhá branka jde na vrub především Asgera Sorensena, který úplně vypustil souboj s Durosinmim. Ten už měl lehkou práci s doražením balónu do odkryté branky. Chyby se nevyhnuly ani třetímu do party. Filip Panák sice vstřelil branku, ale několik pokažených rozehrávek šlo za ním. Obrana nebyla ani trochu připravená na hru Plzně, kterou praktikuje už notnou řádku let.

Nabízí se otázka, zda není čas dát prostor nové krvi. Na co sedí na lavičce Ševínský nebo Uchenna? Ševínský není oblíbencem Friise nebo v čem je problém, že svou šanci nedostává? A Uchenna? Stavět ho na wingbacka, když je čistokrevný stoper vyšlo proti Slavii, ale nad otázkou jeho nenasazení na svém typické pozici v obraně. Obránci hrající proti Plzni v základu mají obrovský podíl na zisku dvou titulů, ale kvůli tomu nemohou mít zajištěné místo v sestavě, ať je jejich forma jakákoliv.

Sparta přestřílela Plzeň 15 ku 11. Na branku 10 ku 7. A přesto odchází jako poražená se skóre 2:4. Dlouhou dobu jsou kontroverzní výkony gólmanské jedničky (a vlastně jediného sparťanského gólmana) Petera Vindahla. Ten dokáže předvést zákrok či dva, které zachrání zápas, ale to se mu podaří tak jednou za deset zápasů. Kdyby tak chytal alespoň každý druhý zápas, asi by se to lépe kousalo, ale takhle potápí celý tým.

Ale jak to vyřešit? Sparta dlouhodobě preferuje Vindahla na pozici jedničky a tak se rozhodla pustit i dvojku a teď vlastně nemá kam sáhnout. Vždyť mu záda kryje Jakub Surovčík, který v rámci této sezóny odchytal deset zápasů za B tým. Vindahlova úspěšnost před zápasem s Plzní byla pod 70 procenty a Surovčík je na tom se 75 procenty v druhé lize velmi podobně.

Jestli Spartu za něco kritizovat (témat by se našlo víc), tak jednoznačně za absolutně nezvládnutou situaci v brankovišti. Vindahl celou dobu, co je ve Spartě předvádí výkony na úrovni krajského přeboru, ale že by se hledala náhrada či alespoň dvojka, to není na Letné téma. Tak hlavně, že je Tomáš Rosický a celý realizační tým spokojený se složením kádru. Kde nic není, ani smrt nebere a Friis není McGyver, ale udělal z ničeho bombu.

Pro samou kritiku (oprávněnou), bychom neměli zapomínat na světlé okamžiky. Tím hlavním je forma Jaroslava Zeleného. Žel bohu je jedním z minima hráčů, kteří nějakou formu mají. Přidává se tak k Lukáši Haraslínovi a částečně Janu Kuchtovi, který svou černou práci odvádí velmi obstojně. To je ale ke světlým zítřkům vše.

Daleko více bije do očí nemohoucnost některých a nezájem těch dalších. Zranění Kairinena připravilo Spartu o technický článek zálohy. Vydra není schopný nahradit technicky skvěle vybaveného Fina. Neměl tedy hrát od začátku Kofod Andersen, který přeci jen oplývá většími technickými dovednostmi? To že na Letné není alternativa za dlouhodobě zraněného Preciada, to je známý fakt. S tím jaký výkon ale podávají někteří, i výkon Tomáše Wiesnera můžeme hodnotit jako na jeho poměry nadprůměrný.

Když mluvíme o mizerném výkonu, musíme se zastavit u střídajících hráčů. Po odchodu Kuchty s Haraslínem se hra Sparty jednoduše rozpadla. Místo očekávaného tlaku přišla jen neschopnost střídajících borců, kteří navíc vypadali, jako by je ten zápas nezajímal. Sparta má na lavičce hráče za 5 milionů Euro a ten není schopný přejít jeden na jednoho. Birmančevičova touha po vítezství je ta tam a Olatunji je hlavou také již někde úplně jinde. Sparta bude muset sáhnout hluboko do kapsy, aby vybudovala nový tým, protože tenhle je v totálním rozkladu.

Autor textu: Petr Vikuk