Článek
Žádná ze strategií se jí ale neosvědčila tak jako severská cesta. A proto není divu, že do Prahy míří další posila právě z drsného severu.
Už od poloviny prosince se hovoří o potenciálním příchodu Markuse Solbakkena. Hráče, kterého si vyhlédl trenér Brian Priske již před delší dobou. Jeho transfer je ale tak složitý, že přidělal vrásky řadě fanoušků a hlavně funkcionářů klubu. Přijde, nepřijde, přijde, nepřijde. Jako na houpačce si museli připadat fanoušci letenských při sledování nepravidelných informací o průběhu vyjednávání. Norský Viking Stavanger šrouboval cenu, v jednání byl neústupný, ale přesto se zdá, že se Spartě nakonec podaří tento talent ulovit.
Afrika? Ne. Balkán? Ne. Sever!
Sparta v posledních letech zkoušela mnoho hráčů z Balkánského poloostrova či z Afriky. Ač se řada těchto hráčů adaptovala na české prostředí v horších klubech a dalo se od nich očekávat, že zapadnou i do letenského týmu, opak byl povětšinou pravdou. Jen vzpomeňme na Mandjecka. Ten se sice neadaptoval u nás, ale s pověstí, se kterou přicházel, zůstal daleko za očekáváním a většinu svého sparťanského angažmá strávil po hostováních. Poslední posila z černého kontinentu, Victor Olatunji, také zrovna nezáří, ač v Liberci předváděl velmi sympatické výkony. Sparťané tak marně vzpomínají na časy Costy, Wilfrieda či Kweukeho.
Ani balkánská cesta se pro Pražany neukázala jako ta správná. Asi nejzářivějším příkladem, že tato destinace není pro Spartu to pravé ořechové, je Martin Minčev. Tak neschopného fotbalistu jsme v české lize dlouho neviděli a snad ještě dlouho neuvidíme. To ale není jediný případ balkánského přehmatu. Eldar Civič, další z hráčů, kteří ve Spartě díru do světa neudělali, a takových bychom našli ještě mnoho. Světlou výjimkou je snad jen Qazim Laci. V jakém světle se ukáže Indrid Tuci, to se teprve uvidí. Přejme si ale, aby navázal na Qazima.
Afrika nefunguje, Balkán nefunguje, české hráče si rozebírá Slavia a Plzeň a tak kudy jít? To zřejmě byla otázka Sparty před několika lety. Zkusila tak sáhnout na sever Evropy. Pro české fanoušky neprobádaný svět fotbalu. Každý měl v té době severské ligy za podprůměrné. Zdání ale klame, jen vzpomeňme na neúspěšná předkola evropských pohárů, kde Sparta téměř rok co rok vypadla s někým ze severu. Z těchto lig vzešli hvězdy jako Haaland, Hojlund či dokonce nepřekonatelný Zlatan Ibrahimovič. Nového Zlatana teď letenští zřejmě zkouší najít.
Ze severu přichází řád, výherní mentalita i psychická odolnost
Když Sparta přivedla v roce 2018 Davida Moberga Karlssona, kde kdo si klepal na čelo. Co bude dělat hráč ze švédské ligy v Čechách? Jeho odchod po čtyřech letech ale řada sparťanů obrečela. Spartě se dlouhodobě nedařilo vystoupat k výšinám, na které byla zvyklá, a tak Tomáš Rosický zkoušel všechno možné. Karlsson se osvědčil, a tak přišel na řadu pokus číslo dva v podobě Andrease Vindheima. Pravda, tenhle hráč se nikdy neprosadil a jeho kvality ani zdaleka nedosahovali kvalit Karlssona. Ještě že se tehdy vedení pražského celku nenechalo odradit a stálo si za tím, že tahle cesta je ta správná.
Po sérii neúspěchů a marných pokusů s trenéry i hráči to se Spartou vypadalo víc než zle. Vedení ale stále věřilo, že je na dobré cestě. Že sever přinese úspěch. Tamní hráči nejsou okoukaní, jsou mentálně odolnější, jsou zvyklí na tvrdší hru, jaká se hraje u nás. A tak Tomáš Rosický opět zariskoval. Angažoval severského trenéra. A ejhle, ono se to ukázalo jako trefa do černého.
Brian Priske si ukázal na celou řadu fotbalistů, na kterých chce stavět a které má, na rozdíl od českých koučů či skautů, vyzkoušené. Není divu, že přišel Asger Sorensen, Kaan Kairinen, či Peter Vindahl. Ty hráči přišli a ukázali, že se v naší lize dokáží v klidu prosadit. A co víc, oni dokáží zastínit řadu českých fotbalistů a přitom nejsou nikterak drazí. Snad nikdy jsem neviděl u těchto hráčů svěšené hlavy, když se v zápase prohrávalo. A tak se snad podaří dotáhnout i přestup Markuse Solbakkena a ten bude jen dalším důkazem, že tahle cesta je ta správná.
