Článek
Letošní sezóna je pro fanoušky pražského celku jako z říše snů. Postup do jarní části Evropské ligy, postup do čtvrtfinále MOL Cupu a průběžné první místo v lize s náskokem 5 bodů na Slavii. Ta má zápas k dobru a během nedělního odpoledne vedení svého rivala stáhla na 2 body díky vítězství na Bazalech. Před Spartou tak byl jednoduchý úkol. Porazit Teplice balancující na hraně skupiny o udržení, které navíc nejsou zrovna v ideální kondici po porážce od Jablonce a remíze s Bohemians. Za to domácí jedoucí na vítězné vlně měli být v laufu.
I ten nejlepší někdy chybuje
Při pohledu na soupisky sparťanští fanoušci počítali s dalším zápasem, kdy v první poločase jejich soupeř padne na kolena za stavu 0:3 a druhá půle se tak ponese ve znamení poklidné vánoční atmosféry. Hned z kraje zápasu ale bylo zaděláno na velmi zajímavou zápletku. Běžela teprve čtvrtá minuta a domácí zahrávali standardní situaci. Co ale přišlo v následujících vteřinách, přivodilo velké části fandů menší srdeční příhodu. Lukáš Sadílek viděl červenou kartu a každému bylo jasné, že je zle.
Nutno říci, že Lukáš Sadílek jen hasil to, co způsobil Peter Vindahl svým ne příliš povedeným vyběhnutím. Vindahl je gólman, který svou kvalitou vysoce převyšuje ostatní brankáře ve Fortuna lize, ale svými chybami občas připomíná zkraty Andrého Onany. Na Betisu to Spartu stálo body a musela tak bojovat do posledního kola Evropské ligy o pokračování v jarní části soutěže. Proti Teplicím to stálo „pouze“ červenou kartu pro Sadílka. Před domácími fotbalisty tak bylo 86 minut v deseti. A pro jejich fanoušky 86 minut strachu, co se stane. Však hrát celý zápas o jednoho méně, to není pro slabé povahy.
Hřebíček do rakve přidal egyptský forward Mohamed Yasser, který poslal po šťastném odrazu od domácích míč za záda Petera Vindahla. V očích fanoušků už se v tu chvíli rozjížděli šílené myšlenky o zkratu za výborným podzimem. Myšlenky o tom, jak je sešívaní v případě vítězství v odloženém zápase předskakují na čele Fortuna ligy. Celý první poločas byl poznamenaný okamžikem ze čtvrté minuty a Sparta v oslabení nedokázala najít sílu vzdorovat snad i díky tomu, že na rozdíl od soupeře hrála poslední zápas ve čtvrtek. Díky obrovskému štěstí, kdy hráči Teplic nebyli schopni proměnit své šance, odcházeli domácí do šaten za stavu pouze 0:1.
Vzpoura titánů
Snad jen trenér a hráči vědí, co se stalo o přestávce v kabině, ale do druhé půle vyběhl zcela jiný mančaft. Byť v deseti, Sparta začala Teplice tlačit a dařilo se jí i eliminovat nebezpečné protiútoky. Veškeré své síly, které ji zbyly po zápase na Kypru, vrhla do útoku. Hráči táhli za jeden provaz, hecovali se navzájem a hecovali i diváky na tribunách. Druhý poločas byl plný emocí, které zcela chyběli v první půli a na hřišti se odehrávalo něco, co ještě dlouho zůstane v paměti sparťanských fanoušků.
Výsledkem zlepšeného výkonu bylo otočení zápasu na 2:1. Vyrovnáním v 72. minutě se v srdcích sparťanů rozhostil pocit neskutečné síly, který z hráčů na hřišti vyzařoval. A když v 90. minutě odepisovaný Victor Olatunji vstřelil branku na 2:1, stadion propukl v jásot a nadšení. Nic na tom nezměnilo osmi minutové nastavení, ve kterém se Teplice sice snažili hnát za vyrovnáním, ale zkušenost hráčů domácích jim veškeré snahy hatila již v počátcích. Sparťané tak dali svým fanouškům krásný předvánoční dárek a ti si mohou Vánoce užívat se svými blízkými a s hřejivým pocitem náskoku na svého největšího rivala.
Síla, kterou Sparta dlouho neměla
Poslední ligový zápas podzimu ukázal to, že současná Sparta, ač nemá nejkvalitnější lavičku, disponuje silou, která z ní dělá monstrum. Sparta už není jen skupinou individualistů. Byť kvalitních, ale netýmových. Současný kádr je unikátní svým týmovým duchem. Hráči se navzájem podporují, pomáhají si, povzbuzují se. Tým individualit jsme na Letné viděli již za krátké éry Stramaccioniho, který si přivedl zvučné posily, ale nedokázal z nich udělat partu. Fotbal je týmovým sportem a často týmový duch předčí jakékoliv individuální schopnosti.
Ač často kritizovaný hrdina z Belmonda, je Honza Kuchta neskutečným tahounem, což ukázal v nedělním střetnutí. Byl to on, kdo hecoval tribuny, kdo hecoval své spoluhráče. Byl to on, kdo sváděl tvrdé souboje s obránci Teplic, kdo neustále napadal jejich rozehrávku. A nakonec byl i asistentem u vítězné branky. Jeho fyzická kondice je až neuvěřitelná. Hrajete celý zápas v deseti a on lítá na hřišti v devadesáté minutě stejně jako v té první. Ano, od útočníka bychom si představovali góly jako na běžícím pásu. Dokud ale Spartě budou fungovat křídla v podobě Birmančeviče s Haraslínem, kteří ho v zakončení zastoupí, potom ať dál hraje to, co hraje. Však i trenér ho v tom podporuje a jeho přínos pro tým vidí.
Zápas s Teplicemi byl ukázkovým příkladem, kam právě trenér Brian Priske, spolu se svými kolegy, Spartu posunul. Otáčení zápasů za jeho předchůdců bylo často nad jejich síly. Hra v deseti jakbysmet. A přitom ten tým není tak odlišný od týmů, které měli k dispozici předchozí trenéři. Přibylo několik málo jmen, ale jeho hlavní zásluha je právě v tom, že on z těch jmen udělal tým. Tým, který svým fanouškům dělá radost a na který se můžeme těšit zase za dva měsíce.
