Článek
Při losu předkola play-off Evropské ligy zcela jistě fanoušky Sparty polil pot. Jejich favoritům byla nalosována Galatasaray Istanbul, tým, který si nikdo z účastníků nepřál. Tým, který dokázal vyřadit slavný Manchester United v základní skupině ligy mistrů. To, co ale letenští předvedli na hřišti v prvním zápase ukázalo, že svěřenci trenéra Priskeho jsou jen krůček od toho, aby se mohli měřit s top týmy v Evropě. Jen si vzpomeňme, jak v prvním zápase s Betisem od šedesáté minuty tým šlapal vodu a nebyl schopný se na hřišti hýbat. Dnes ti samí hráči dokázali bojovat až do konce jako jeden muž a ukázali, že za velmi krátkou dobu ušli pořádný kus cesty.
Chyby Spartu potápí
Hráči hostujícího celku v zápase pálili jednu šanci za druhou. Mizerná efektivita v útočné fázi ale neměla vliv na jejich sebevědomí. Neustále se tlačili dopředu a snad až na výpadek v druhé polovině prvního poločasu byli aktivnějším a nebezpečnějším týmem. Odměnou jim byly dvě vstřelené branky a je velkou škodou, že už neplatí pravidlo o brankách na hřišti soupeře.
Co Spartu ale dělí od kvality evropských top týmů, je neustále se opakující série chyb, ze kterých se nedokáže poučit. První branka Galatasaraye přesně ukázala Achilovu patu současného týmu. Tím je pravá strana obrany, resp. defenzivní neschopnost Angela Preciada. Ten si vyklusává do obrany v okamžiku, kdy špatně rozehraje a Vitík už jen stěží mohl ubránit rozběhnutého Demirbaye. Do série nám ale něco chybí. To něco je totální zkrat Petera Vindahla.
Druhý gól a opět kiks, který se jen tak nevidí. Ladislav Krejčí udělá žákovskou chybu a před vlastním vápnem nahraje soupeři. Se vší úctou, tohle by mu neprošlo ani proti Českým Budějovicím, natož na takovéto úrovni. Krejčí patří mezi špičku naší ligy, ale jeho občasné zkraty bijí do očí. Snad jako trest za takovou nahrávku přišla teč do vlastní branky. Krejčí je bijec, chce vyhrávat a pro vítězství udělá vše. Z této přemíry snahy a přemotivovanosti potom pramení chyby, které se nevyplácí. Na rozdíl od Angela Preciada tady ale naštěstí nejde o kvalitu.
Galatasaray není nepřekonatelný problém
Turecký tým ukázal určitou kvalitu. Na druhou stranu ale ukázal také to, že odveta nemusí být neřešitelný problém. Útočná fáze je až ďábelská. Když se na vás řítí Icardi, Yilmaz , Mertens a další hráči, vůbec se nedivím obráncům, že couvají až na malé vápno. V jiném slova smyslu je ale děsivá i obrana. Ta dnes rozhodně nepůsobila jistým dojmem. Spartě umožňovala tolik šancí, že kdyby zápas skončil 5:5, asi bychom byli všichni spokojení. Naštěstí ale nemají v bráně Grabaru, který je noční můrou ofenzivních hráčů Sparty ještě dnes.
Co mě ale nejvíce překvapilo, byl styl hry, kterým Galatasaray hrála. Její hráči neustále polehávající na zemi při každém malém kontaktu. Při každé návštěvě sparťanského vápna křičí na rozhodčí, že se má pískat penalta. Má tohle tým takových kvalit zapotřebí?
Nutno dodat také to, že rozhodčí rozhodně nepomáhal, aby to tak nebylo. Však se na každý nasimulovaný pád hráčů Galatasaraye nachytal a jeho řízení zápasu, především v prvním poločase, rozhodně bylo fanouškům pražského celku proti srsti. Opravdu byl poměr faulů 1:8 po prvním poločase? Svou reputaci si rozhodčí napravil červenou kartou pro Nelssona za jasný faul, ale když o pár minut později opět vytáhne červenou pro Ryneše, který pohladil soupeře po tváři v zápalu boje, úplně se s jeho výkonem nedokáži ztotožnit.
Pro odvetu šance klesají
Výsledek 2:3 na hřišti soupeře vypadá výborně v kontextu toho, s jakým týmem Sparta hrála. Daleko horší pohled je ale na seznam držitelů žlutých a červených karet. Před zápasem byli v karetním ohrožení Krejčí a Birmančevič. A ano, přesně tito hráči vyfasovali žlutou i dnes a tím možná zpečetili svůj osud pro jarní Evropu. Připočítejme k tomu Ryneše s červenou a pro odvetu máme tři hráče základní sestavy mimo hru.
Asi největší ztráta je v podobě Birmančeviče. Velmi kvalitní hráč do ofenzívy Sparty bude chybět hodně. Pokud se na levou stranu vrátí plně uzdravený Haraslín, pravá strana zbyde pro Karabce a rozdíl v kvalitě mezi Birmančevičem a Karabcem je značný. Karabec není tak aktivní, tahový, urputný. Tyhle vlastnosti Birmančeviče budou chybě.
Ztráta Ryneše také představuje ztrátu velkou. Zelený, který se s ním na tomto postu střídá, nedisponuje ani zdaleka takovou kvalitou do úročné fáze. Ryneš patří mezi hráče, který se nebojí zkusit jeden na jednoho. Na hřišti působí jako buldog, který jde přes mrtvoly, zatímco Zelený je spíše neutrálním typem hráče, který pokryje svou část hřiště směrem dozadu, ale Sparta bude muset v odvetě především útočit.
O Ladislavu Krejčím asi nemá smysl ani psát. Ten na hřišti bude chybět už jen tím, jakým je lídrem celého týmu. Sparta tak zažije hned z kraje jara vynucenou rotaci a nezbývá než doufat, že Panák, Karabec a Zelený předvedou životní výkon a Spartě se přes všechna očekávání podaří vyřadit první velkoklub na cestě za vysněným postupem.
