Článek
Ne, opravdu tohle se Hradci nepovedlo. Hrát proti deseti a nepodívat se pomalu na balón? Běhat sem tam jako utržená vráteň, nekopnout si a ještě k tomu mizerně bránit? To se hradeckým poštěstilo právě v neděli na domácím stadiónu. Však byl po zápase trenér Kotal řádně načuřený a snad poprvé ve své trenérské kariéře se lehce opřel do svého kolegy, bývalého hradeckého trenéra Webera. Za co? Asi za nečinnost.
Sparta na cestách, Hradec doma. Výhoda domácích?
Po nešťastné prohře v Seville s místním Betisem, přes výborný výkon především v prvním poločase, se na Letné muselo přepnout do ligového módu. Ne že by Hradec nějak strašil, má svých problémů dost, ale „outsideři“ mají oproti favoritům většinou více času na odpočinek i regeneraci a necestují po Evropě jako Greta Thunberg, nýbrž sedí doma na zadku (ale zase nezatěžují klima). Sparta naopak ještě v pátek byla ve Španělsku a neděli od 15 hodin už honila míč po hradeckém trávníku. Proti ní stál soupeř, který mohl jen získat, protože prohře by se nikdo nedivil. Sparta je v laufu.
Bravurní ukázka, jak zvládnout zápas v deseti hráčích
Utkání v Hradci, kde musela Sparta už od 19. minuty hrát bez vyloučeného Olatunjiho, by mohlo sloužit jako mustr toho, jak odehrát zápas v oslabení. Přiznám se, že ve mně malinko hrklo, když šel útočník Sparty do sprch. „Malé“ týmy v takovém případě získají nejen početní výhodu, ale osvítí je i duch sebevědomí. Vědomi si převahy v počtu kusů na hřišti, narostou jim křídla a v duchu hrají ne za Hradec, ale minimálně za Real Madrid. Jenže…
Jenže Sparta hráčům Hradce ukázala, že se mýlí, když si myslí, že mají letenské „na talíři“ (zdravíme pana Pilaře) jenom proto, že jich je o jednoho hráče v poli více. Sparta zvolila ukázkovou taktiku, nenechala Hradec ani v deseti hrát, držela míč na svých kopačkách a byla i v menším počtu nebezpečná směrem dopředu. Domácí hráči tak ani na malou chvíli (dobrá, možná na pět minut) neměli utkání pod kontrolou. Naopak, museli se bránit výpadům Sparty a míče si moc neužili. Proto se nedostali do žádného souvislejšího tlaku a nevypracovali si prakticky žádnou šanci. A ještě k tomu naivně bránili. Tedy jestli se hradecké parodii na bránění tak říkat dá. Mohou být v Hradci rádi, že to pan Kotal přežil. Zřejmě by zase byli bez trenéra.
Rozhodčí opět na pranýři. A změní se něco? Spíše ne
Druhou žlutou kartu pro Olatunjiho komise rozhodčích označila jako chybu. Fajn, děkujeme za info. Ale to jsme všichni věděli už v neděli. A dál? Řekne-li KR á, měla by říci i bé. A kde je z toho nějaký výstup? Rozhodčí Hocek, oblíbenec (nebo snad jen poslušňák) pana Berbra, nebo lépe: nic se mu neprokázalo, udělal v zápase zásadní chybu a poslal neoprávněně hosty z Prahy do oslabení. Červeno-žlutou vytáhl skoro okamžitě a bez jakékoliv konzultace s VARem. Asi nemusí, ale kdyby si pustil záznam, viděl by, že Olatunji nefauloval! A když, tak ne na žlutou. Rozhodčí tak ovlivnil zápas! Trest? Cha cha, cho cho, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji. Máme přece fevoluci!
Už jsem psal, že její bývalý předseda Příhoda s fevolucí už nepeče a v čele KR teď stojí Libor Kovařík. Bývalý rozhodčí. Tedy pro funkci kovaný kádr. Ale v podstatě je to jedno, kdo komisi vede. Rozhodující je, že pokud rozhodčí rozhodujícím způsobem ovlivní zápas a poškodí jednu či druhou stranu, je trest pro něj většinou v řádech smíchu. Pár zápasů si nepískne, půjde dělat VAR, půjde na lajnu do třetí ligy, nebo si prostě odpočine. Rozhodčích je nedostatek a pak, co byste chtěli? Popravy rozhodčích? No to by asi o víkendech na Pankráci nestíhali.
Zeptejte v Liberci, co to je penalta za ruku. Nabančí vám!
Podobný „kousek“ předvedl rozhodčí Pechanec v dalším nedělním zápase. Liberec v něm, i přes dvoubrankové vedení, nestačil na Slávii a prohrál 2:3. Na 2:2 srovnávala Slávia z penalty, kterou rozhodčí Pechanec nařídil po ruce Preislera. Takové ruce, které se v Liberci ještě dodnes diví. To by si Preisler musel amputovat obě ruce, aby se v takové situaci míči vyhnul. Liberecký hráč nešel aktivně rukou proti míči, nýbrž byl slávistickým hráčem z velmi malé vzdálenosti nastřelen! Přesto zasáhl VAR a Pechanec penaltu posléze posvětil. Tedy penalta, jakou svět neviděl. Ačkoliv možná: Letná, Plzeň, Hejda, ruka a penalta. Vzpomínáte?
Pravidlo o hraní rukou ve vápně je gumové jako ženský vibrátor
Čili, máme tu jen za neděli dvě rozhodnutí pánů rozhodčích, která zásadně ovlivnila zápasy. Copak Sparta, té to bylo jaksi v Hradci jedno, ale Liberec možná (?) přišel o výhru. Tedy čistě teoreticky, Slávia by zřejmě vyhrála i bez penalty. Ale Pechanec evidentně poškodil tým Liberce! I komise rozhodčích to uznala. Hm, opět, za mě fajn. Ale dá KR práci trenéru Kozlovi, až ho pan Karl vyhodí? Taková šuškanda už před zápasem v Liberci letěla éterem. Co si mančaft koupí za to, že KR ohlásí, že to, a to byla jasná chyba a… a nic, Kozel bude bez práce a Liberec se bude topit v sestupových vodách. Třeba. Ale rozhodčí už příští kolo (nebo přespříští) vyběhne na plac, jako by se nechumelilo a vydělá si svých pár tisíc. To, že rozhodčí, stejně tak jako politici, nejsou zodpovědní za své chyby, mě vážně štve. No tak jsem se upískl, no bóže.
I pravidlo o hraní rukou v trestném území je vážně hodno nobelovky. Je tak „přepracované“, že pokaždé uslyšíte názor: „tohle si rozhodčí obhájí.“ Takže ne, jestli ruka byla a nebo ne. Jde o to, si to „obhájit“. A k tomu pravidlo poskytuje širokou paletu možností. Bravo! Myslím, že i páni advokáti mohou rozhodčím tiše závidět.
A teď vzhůru do Albánie. Myslím, že ve Spartě se určitě nestrachují, že by se nějaký její reprezentant zranil. Trénuje totiž pan Šilhavý a ten už má vybráno. Chcete se vsadit? Já říkám, Masopust v základu. Ale vážně, když vyhrají, bude mi to asi jedno.
