Článek
Opět se ale ukázala výborná taktická schopnost trenéra Priskeho, který to nejlepší šetřil do druhého poločasu, ve kterém letenští zlomili odpor houževnatého a výborně hrajícího týmu Slovácka.
Jak si již fanoušci zvykají, Sparta nasazuje nejlepší sestavu do rozhodujících zápasů a do soubojů v lize tak zasahuje čím dál více hráčů širšího kádru. Ani nedělní zápas se Slováckem nebyl jiný. V obraně Vydra, v záloze Wiesner, Solbakken, Sadílek a Zelený a do útoku Karabec s Tucim. To, jak si tito hráči v ostrých zápasech vedou, je značně diskutabilní. Na druhou stranu, Spartě nic jiného nezbývá s programem, který má za sebou a především před sebou.
Obrana jako cedník
Patrik Vydra patří k vyvoleným dle trenéra Briana Priskeho, který v přípravě testoval i další stopery, ale pouze Vydra se dokázal prosadit do širšího kádru a dostat se na hřiště v ligových zápasech. Obrana tak ve složení Krejčí – Vitík – Vydra na papíře rozhodně nevypadala před zápasem špatně. Realita ale byla úplně jiná.
Slovácku stačilo deset minut, aby se dvakrát dostali její útočníci sami před Petera Vindahla. Patrik Vydra působil na hřišti jako žáček, který se sice snaží, ale na co sáhne, to zkazí. Nutno říci, že v tomto složení, ale nepůsobili jistým dojmem ani ostatní obránci. Vitík sice vstřelil první branku utkání, ale obranná fáze nebyla z těch nejlepších. A dokonce i ten nejzkušenější, Ladislav Krejčí v obraně chyboval pod tlakem útočících hráčů soupeře.
Asger Sorensen nevypadá zdravotně nejlépe a téměř celou sezonu laboruje na hraně dlouhodobějšího zranění. Nevydrží odehrát dva zápasy v jednom týdnu a stejně tak i Filip Panák. K rotaci v obraně Sparty tak bude muset docházet stále častěji a bylo by záhodno, aby na sobě Patrik Vydra zapracoval, protože pokud jeden článek obrany není stoprocentní, odráží se to ve výsledcích celého týmu.
Rozdíl poločasů? Střídání
Do druhé poločasu nastoupil místo Partika Vydry Filip Panák a obrana najednou začala fungovat. Získala na jistotě co do obranné fáze, tak do rozehrávky. Právě Panák byl základním stavebním kamenem zlepšeného výkonu ve druhém poločase. Ten pomohla zlepšit ale i další střídání v útočné části hřiště.
Výkon letenských doznal největších změn po příchodu Ryneše, Haraslína a Olatunjiho. Poslední jmenovaný do osudu zápasu tedy moc nepromluvil, ale nahradil do té doby matně hrajícího Tuciho. Po výkonu Tuciho v zápase s Galatasaray, jsem se těšil na jeho výkon od první minuty, ale ať na něj koukám z jakékoliv perspektivy, nemastný, neslaný. A stejně tak můžeme mluvit o Adamu Karabcovi. Hráč, který by mohl pravidelně nastupovat v základní sestavě, ale jeho nasazení je oproti očekávání poloviční.
Rozdíl mezi základní jedenáctkou a střídajícími hráči je enormní a viditelný na první pohled. Když na hřiště nastoupí trojice Kuchta – Haraslín – Birmančevič, neustále napadají rozehrávku soupeře. Létají z jedné strany hřiště na druhou a jsou extrémně nebezpeční a urputní. Od Tuciho, ani Karabce jsme se toho v zápase se Slováckem nedočkali, a pokud nezmění své myšlení, asi ani nedočkáme. Jejich snaha dostat se do základní sestavy úplně nekoresponduje s jejich sebevědomím.
Sparta má za sebou i před sebou velmi náročný program a rotace bude potřeba, ale na hřišti se začíná prohlubovat rozdíl mezi jednotlivými hráči, který už je opravdu značný. Šířka současného kádru tak může být hybatelem jazýčku na misce vah v otázce titulu. Pokud ale budou i nadále hráči širšího kádru hrát na udržení přijatelného skóre, aby na druhou půli nastoupili ti nejlepší a rozhodli, potom situace nemusí být úplně černá.
Špatná disciplína, nebo jen náhoda?
Zajímavostí tohoto zápasu je také počet udělených žlutých karet. Sudí Szikszay v zápase rozehrál vlastní partičku pokeru a udělil celkem 11 žlutých karet. Řada z nich ale byla na straně Sparty zcela zbytečných a tyto karty budou promlouvat do dalších zápasů a tedy i do boje o titul.
Před zápasem byli v karetním ohrožení, a tedy v ohrožení, že si nezahrají derby hned 4 hráči hostujícího celku. I z tohoto důvodu ani jeden z nich nezasáhl do utkání v základní sestavě a podařilo se tak ochránit to nejcennější na ligový zápas jara. Ale je otázkou, zda další zápas s Plzní bude jednodušší a zda tito hráči nebudou chybět tam, pokud se vykartují právě proti Slavii.
Nejstupidnější žlutou kartu zápasu si zasloužil Veljko Birmančevič. Ten v zápalu boje při oslavě branky sundal dres a rozhodčí nemohl jinak. Celkem sedm žlutých karet pro hráče plus jedna pro trenéra Priskeho nám ještě s dalšími zápasy pořádně zamíchají.
