Sparta změnila systém, aby se ztrapnila na Dukle

Nastoupila na hřišti předposlední Dukly, která prohrála poslední čtyři duely. Nevyhrát na Julisce je pro letenské skutečným vrcholem její krize.

Trenér letenských se snaží dělat první poslední, a tak změnil pro zápas rozestavení. Hra na tři útočníky (která Spartu zdobila poslední dvě sezóny) už delší dobu nefungovala, a tak byla změna na místě. Změna rozestavení přinesla třicet minut zlepšeného výkonu, aby se tým následně vrátil na notu rozkladu mentality. Výsledkem tak je další ztráta v podobě remízy 1:1.

Brian Priske naordinoval Spartě jasnou cestu a do té patřil i systém rozestavení. S taktikou 3-4-3 slavil úspěchy. Dvakrát titul a jednou double. Lars Friis chtěl v tomto rozestavení pokračovat. Bodejť by ne, když ten systém fungoval jeho předchůdci. Priske měl ale oproti Friisovi jednu obrovskou výhodu. Měl permanentně k dispozici kvalitní útočníky.

Systém sám o sobě není špatný. Produkuje atraktivní útočný fotbal, ale musíte na něj mít vhodný typ fotbalistů. A to je problém současné Sparty. Birmančevič s Haraslínem jsou na dlouhém seznamu zraněných a na křídelní útočníky neexistuje kvalitní alternativa. Ať už tam Friis nasadil Tuciho, Krasniqiho, Peška, Daňka nebo Rrahmaniho, nikdo nedisponuje takovou kvalitou jako duo Haraslín, Birmančevič.

A nyní vyvstává otázka. Opravdu trvalo trenérovi tak dlouho pochopit, že nemá dostatečně kvalitní hráče na tento post? Nebo byl tak tvrdošíjný v tom, že systém za žádnou cenu nezmění? Slepá důvěra v kvalitu svých svěřenců stála letenské možnost bojovat o titul, ale i možný postup v Lize mistrů. Uvědomit si to o dva měsíce dříve a nebýt zaslepený slovy Tomáše Rosického o kvalitě a šíři kádru, nemusel Friis řešit problémy, ve kterých je Sparta teď.

Letenský celek nastoupil do zápasu s rozestavením 3-4-1-2. Z původní taktiky tak zůstala stoperská trojice. V ní se představil opět Panák s Vitíkem, které doplnil Ross. Ten je evidentně volbou z nouze, aby nemusel Lars Friis povolávat někoho z B-týmu, protože jeho kvality jsou hluboko pod průměrem ligových stoperů.

Do tohoto zápasu Sparta v Chance lize inkasovala už devatenáctkrát. To je celkem slušná nadílka na to, že se hraje teprve sedmnácté kolo. Navíc čisté konto dokázali sparťané udržet pouze ve třech zápasech, což už svědčí o tom, že směrem dozadu chybí jakýkoliv náznak kvality. Méně branek obdržel například i Hradec Králové, který se pohybuje v jiných patrech tabulky.

Proč Sparta dostává tolik branek nám stoperská trojice ukázala i v zápase s Duklou. Dělá totiž naprosto zbytečné a nevynucené chyby. V zápase s Atléticem byl hlavním zdrojem chyb Matěj Ryneš, který namazal soupeři na dvě branky. Proti Dukle si své chvilky vybral Filip Panák. Když čtvrt hodiny před koncem prvního poločasu namazal naprosto volnému soupeři, který najednou mohl jít sám na Petera Vindahla, nejednomu fanouškovi zatrnulo. Naštěstí pro letenské svou chybu stihl napravit, ale neustálé chyby, diskomunikace a naivita obrany i gólmana jsou velkým problémem, který nezachrání ani změna rozestavení.

Marodka Sparty je nekonečná, a tak se na hřiště dostávají hráči, kteří by měli ukázat svou kvalitu a zkusit zabojovat o základní sestavu. Proti Dukle to byl například Tuci se Suchomelem. Že by na těch dvou ale bylo vidět, že chtějí do základu, to se říci nedá. A dost možná je to tím, co praktikuje Friis od začátku sezóny. Pravidelná rotace. Ta totiž na hráče působí tak, že mají své jisté a zahrají si každý druhý zápas. Tím se dokáží uspokojit a v kádru mizí motivace předvést lepší výkon než můj konkurent na stejné pozici.

Kdo na Julisce vyčníval, to byl Victor Olatunji. Parťák Tuciho na hrotu. Na jeho hře byla znát chuť vyhrát a po hříchu byl jediným střelcem Sparty. Druhý hrot ale předvedl, že je naprosto zbytečným hráčem. Po hřišti se ploužil a balónu se víceméně vyhýbal. Snad žádný z hráčů neměl méně doteků s balónem než právě Tuci. Jestli tohle měla být alternativa za Birmančeviče nebo přímo za Kuchtu, potom se to hrubě nepovedlo.

Dalším hráčem, který byl na hřišti jen do počtu, to byl Suchomel. Ten ukazuje už pěknou řádku zápasů, že na úroveň Sparty zatím nemá. Osobně nechápu, co vede Friise k tomu, aby toho hráče nasazoval. Ale tak Priske také neustále nasazoval Wiesnera, který zkazil, co mohl.

Tomáš Rosický se nechal slyšet, že Spartu čeká v zimě rapidní proměna. Na Letné tak vypukne výprodej jako v Mountfieldu a s trochou nadsázky se dá mluvit i o kole štěstí kdo odejde. Že to s přestavbou myslí Sparta vážně, lehce naznačil i zápas na Dukle. Do hry se dostali mladé pušky Šiler s Horákem. Lze reálně předpokládat, že motivací je zjistit, jestli je jejich kvalita dostatečná, aby zalepili nějakou tu díru nebo bude potřeba větších investic.

Za Priskeho Sparta nastolila trend kupování hotových hráčů, kteří mohou rovnou nastoupit v základní sestavě. A s celou řadou z nich se to podařilo. Ať už mluvíme o Birmančevičovi, Lacim, Kairinenovi nebo Sorensenovi. V poslední době jsou ale takové přestupy velkým průšvihem. Každý si sám dokáže udělat představu o výkonech hráčů jako je Tuci, Rrahmani nebo Krasniqi.

Český trh je ovládaný Slavií, a tak se cesta kterou Sparta zvolila, jeví jako správná, nicméně problémem je jak kvalita, tak kvantita. Mladí hráči Spartu nespasí, jejich kvalita ještě není taková. Musí přijít hráči, kteří skutečně mohou naskočit do základu. Především jich ale musí přijít dost. Pokud nebude mít Sparta na každém postu dva stejně kvalitní hráče, z krize se nevymaní. Pak už jen určit jasnou hierarchii a nechat hráče si konkurovat.

Autor text: Petr Vikuk