Sporné momenty na Spartě i na Slavii. Kdy měl, nebo neměl zasahovat VAR?

Začneme v Olomouci, která hrála s pražskou Spartou. Na sociálních sítích se mluvilo o neodpískání jednoho ze zákroků, který za mě ovšem patřil k těm běžným. Podobné chybně i dobře neodpískané zákroky najdeme v každém zápase a je tak zbytečné to vlastně jen řešit.

Zajímavější situace za mě je při momentu, kdy se směrem k brance Sparty hnal Ghali. Surovčík mu skočil pod nohy, možná jen opravdu maličko škrtnul balón, za to ovšem podrazil útočícího hráče. Můžeme se bavit o tom, zda tohle neměla být penalta? Zřejmě by byla hodně přísná, ale zákrok jednoznačně byl minimálně sporný.

Podstatně více věcí se ovšem dělo na Slavii. Jak už je téměř pravidlem, fanoušci konkurenčního klubu řešili zejména Tomáše Chorého. Mluvilo se o tom, zda měl po zákroku na něj dostat Adam Gabriel žlutou kartu. Za mě jednoznačně, protože plzeňský hráč slávistického „naremploval“ aniž by mohl hrát míč. V tom je rozdíl od zákroků samotného Chorého, které byly vždy v souboji o míč. Toto byla poměrně zákeřná věc a není o čem.

Nejdůležitější události se ovšem odehrály v samotném závěru. Začneme u nastaveného času druhého poločasu, kde první výtky přišli už na to, že Tomáš Chorý dal gól z penalty až v 111 minutě. Ty samozřejmě musejí být od lidí, kteří zřejmě zápas vůbec neviděli. Nastavený čas druhé půle se začal hrát až v 93:20 po ošetřování plzeňského hráče. Následná první penalta byla odpískána v čase 93:50. Samozřejmě následovala kontrola VAR a posléze opakování penalty, proto byl konečný gól připsán až v tak pozdním čase.

Co se týče samotné penalty, ta byla za mě jasná. Ayaosi byl u míče dřív a Doski ho kopnul/přišlápl. Tohle prostě musel za mě VAR posoudit jako penaltu. A nezáleží na čase, stavu nebo pro jaký tým to bylo. Doski si mohl hráče v klidu odkrokovat a nemusela z toho být ani žádná velká šance. Obrovská chyba obránce Viktorky. Sám rozhodčí ostatně zhlédl video a bylo jasno.

První pokutový kop Tomáš Chorý neproměnil. Plzeňská radost ovšem byla náhle přerušena, protože opět šel do hry VAR. Ten si totiž všiml, že jeden z plzeňských hráčů vběhl do vápna dříve. Což by nebyl takový problém, kdyby se ovšem nezapojil do hry. A to se přesně stalo a penalta se musela opakovat. Oním nešťastníkem byl opět Doski, který si tak nevybral zrovna šťastné chvíle.

I v tomto případě je za mě situace jednoznačná a správně posouzená. Vše je vidět na zpomalených záběrech a není o čem. Jakékoliv jiné posouzení by bylo chybou VAR, potažmo prostě rozhodčích. Penalta se tedy opakovala a Tomáš Chorý ji napodruhé proměnil.

Následně se řešilo i drobné nechtěné přišlápnutí Červa Sadílkem. V tomto případě se ovšem o faul nejednalo. Míč byl zcela jinde a tohle by bylo na penaltu opravdu málo. Nechci plzeňskému hráči křivdit, ale i vzhledem k jeho po celých Vršovicích slyšitelnému křiku si myslím, že si chtěl penaltu hodně vymodlit. Ačkoliv vůbec netvrdím, že to nemohlo bolet a ani se mu nedivím. Tady jsou ovšem za mě jakékoliv nářky liché.

Jestli za mě někde udělali rozhodčí chybu, bylo to opravdu v možná až příliš dlouhém nastavení. Pravda, díky penaltám se dlouho nehrálo. Nakonec se ovšem zápas protáhl až téměř na 118 minut. Na konci už to vypadalo, jakoby chtěli dát Plzni ještě šanci na srovnání. Jako určitou kompenzaci za věci minulé. Jenže hrozilo tady zranění hráčů, protože ti museli být opravdu unavení. Šlo to za mě ukončit o chvíli dříve.

Rozhodčí tak jako komplet tým za mě vesměs utkání zvládli obstojně. Samozřejmě se můžeme bavit o nějakých odpískaných či neodpískaných drobnějších zákrocích, ale to je v každém zápase. Záleží vždy na metru rozhodčího. Hlavní situace ovšem za přispění VAR byly odpískány správně.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj statistických informací: livesport