Článek
Skláři soupeře stejně jako v minulém kole přestříleli, ale opět vyšli střelecky naprázdno. Velké gólové příležitosti si ale vytvořili i hosté z Brna.
Jak z toho ven? Variant momentálně mnoho není
Ačkoliv máme po zápase s Artisem, připadám si, jako kdybych psal o předchozím zápase Teplic s Mladou Boleslaví. Proti brněnskému celku byli domácí ještě aktivnější, z 22 střel však vstřelit branku nedokázali. Nemám rád, když se absenci jednoho hráče přisuzuje neúspěch celého týmu. Opět se však prokázalo, že při absenci zraněného Matěje Pulkraba chybí útočník, který je schopný alespoň každou druhou, třetí příležitost proměnit.
Přitom v základní sestavě startující Matyáš Kozák se do několika slibných situací dostal. Vždy však následoval dotyk navíc, nebo jiné zbrzdění situace. Co na začátku vypadalo jako gólovka, tak ve výsledku ani tak obrovská šance nebyla. Pozitivní zprávou pro Teplice je fakt, že dle slov trenéra Frťaly už by měl Pulkrab dostat nějaké minuty v pohárovém utkání proti Liberci, které je na programu již v úterý 27. 10. Z toho mi vychází, že pokud vše půjde dobře, v následujícím venkovním utkání na Slovácku už by se Pulkrab mohl objevit i v základní sestavě.
Nicméně poslední tři utkání krásně ukázala, že Teplice musí v zimním přestupním období doplnit kádr na hrotu útoku. Přitom čistě na počty mají útočníků dost. Téměř bez výjimky nastupují s jedním útočníkem, přitom kromě již zmiňovaného Pulkraba jsou v kádru Kozák, Zlatohlávek a na konci přestupního období se k týmu připojil i vytáhlý mladý útočník Badamosi. Pokud ale z této čtveřice je schopný góly střílet jen jeden, máte při jeho absenci vážný problém.
Vrátí se ještě někdy Vachoušek do Teplic?
Teplice jednoho takového dalšího střelce a nahrávače na góly v jednom vlastní. Řeč je samozřejmě o Tadeáši Vachouškovi. Ten však momentálně působí na hostování ve Zbrojovce Brno. Po jeho návratu řada fanoušků volala už během léta. Pokud se nepletu, sportovní ředitel a zároveň jeho otec Štěpán Vachoušek v jednom z rozhovorů potvrdil, že hostování bylo postavené tak, že v případě postupu Zbrojovky do první ligy bude Tadeáš v hostování pokračovat.
Další otázkou, kterou si kladu, je pozice, na které by v současných Teplicích nastupoval. Ještě když hrál na severu Čech, nastupoval skoro výhradně na pozici útočníka, či pod hrotem. Teplice v té době hrály dlouhodobě systém, který s křídly nepočítal. Právě to je ale pozice, na které Vachoušek v Brně rozkvetl. V současném systému trenéra Frťaly by se mu podobná pozice na hřišti už najít dala. Točí se na ní ovšem pravidelně trio Radosta, Auta a Hopi. Ještě bych tam potenciálně přidal Náprstka, který však momentálně v A-týmu mnoho prostoru nedostává.
Nakonec velkou neznámou je pro mě také to, co by si přál samotný Tadeáš. Pokud porovná své fotbalové působení v Teplicích a v Brně, rozhodně se dá říct, že více mu sedl fotbal pod trenérem Svědíkem. V kádru Zbrojovky si vybudoval silnou pozici. Server inFotbal přišel v týdnu s informací, že si jej Teplice cení na 2,5 milionu EUR, což je v současných reáliích českého fotbalu suma, která za dvaadvacetiletého ofenzivního hráče není nikterak přemrštěná. Zároveň v možnostech Zbrojovky určitě je si takového hráče pořídit.
Odejde v zimě Radosta?
Stejný server také přišel s informací, že Viktorii Plzeň, která měla vyjádřit zájem o čerstvého reprezentanta Matěje Radostu, si Teplice řekly o 5 milionů EUR. To je pro porovnání o milion víc, než za kolik přestupoval Matyáš Vojta do Sparty a o milion méně, než kolik tým z Letné zaplatil za útočníka Brunese. Poměrně bych se divil, kdyby nabídka v takové výši Na Stínadla dorazila. Pracovat se samozřejmě dá například s variantou hráčské náhrady a doplatku.
Může se tak klidně stát, že Teplice v zimě přijdou jak o Radostu, tak o jeho potenciální náhradu v podobě Vachouška. Do toho jsem si téměř jistý, že nabídka dorazí i na Mateje Rizniče, který svou druhou sezónu v dresu Sklářů odvádí stabilně kvalitní výkony. Je všeobecně známo, že na pozici levého beka či wingbeka tlačí bota řadu týmů nejen v Česku.
Dvě výrazné postavy zápasu Teplic s Artisem
Ještě u dvou jmen bych se po zápase Sklářů s Artisem zastavil. Pozitivně bych určitě hodnotil výkon osmnáctiletého studenta gymnázia Richarda Kašíka. Ten svými sedmi zákroky výraznou měrou přispěl k bezbrankové remíze. Na tiskové konferenci se vyjadřoval věcně a obsáhle. Z jeho celkového vystupování mám pocit, že nám tu roste další gólman s potenciálem pro Premier League. Samozřejmě, že cestou se ještě může pokazit kde co, ale našlápnuto má skvěle a je evidentní, že to má dobře srovnané i v hlavě.
Druhou postavou zápasu, která mě zaujala ovšem v duchu negativním, byl hlavní rozhodčí Vít Zaoral. Nemohu říct, že bych si vybavil jeden moment, kde špatným rozhodnutím naprosto ovlivnil výsledek celého zápasu. Ovšem styl, jakým celé utkání vedl, byl naprosto katastrofální. Úzkostlivě pískal jakýkoliv kontakt i nekontakt hráče s protihráčem. Systém udělování žlutých karet mi absolutně nedával smysl. Zatímco zákroky na kartu zůstávaly jen se slovním napomenutím, karty v některých případech rozdával za daleko drobnější zákroky. Působilo to na mě tak, že zápas byl každou chvíli přerušený, a tak se hráči nedostali do souvislého tempa, které by se mohlo stupňovat. Určitě tomu ani na začátku zápasu nepřispěl fakt, že dvě situace krátce po sobě zkoumal VAR.
Autor článku: Daniel Dolejší
