Článek
Nevraživost mezi oběma tábory je znatelná už řadu týdnů před takovým zápasem a to vystavuje enormnímu tlaku především sudí, kteří pod tíhou okamžiku mají tendence chybovat. Chyby rozhodčích se objevují v každém zápase, ale v derby jsou o to viditelnější a diskutovanější.
I ve středečním derby ve čtvrtfinále poháru se tým rozhodčích chybám nevyhnul a diskutovat se o nich opět bude ještě dlouho. Nasazení Karla Roučka však nebylo úplnou chybou a dalo by se říci, že bylo spíše trefou do černého. Poté, co poslední tři derby loňského roku pískal Dalibor Černý, dostal v pohárovém zápase důvěru právě Karel Rouček. Jeho výkon byl vysoko nad poměry toho, na co jsme z ligy zvyklí.
Karetní mariáš a neodpískané penalty
První minely se sudí dopustil už v prvním poločase, kdy udělil žlutou kartu Angelu Preciadovi za došlápnutí na soupeře. Ten, s vědomím, že nemůže míč zasáhnout, nadskočil, aby netrefil soupeře, který mu skluzem zajel pod nohy. Ve výskoku a snaze vyhnout se střetu dopadl Preciado na slávistického beka a Rouček bez váhání vytasil žlutý kartónek. Nezaviněný střet, kterému nešlo zabránit, navíc přímo před očima pomezního sudího, který faul ani nesignalizoval.
Když začátkem druhé půle prodloužení vytasil Rouček další žlutou kartu, všichni čekali, že ji obdržel Jan Kuchta. I proto bylo s podivem, když o pár minut později Kuchta viděl další žlutou kartu. Možná i sám útočník Sparty byl překvapen tím, že nenásledovala červená a odchod do šaten. Zmatení byli fanoušci, sami hráči i komentátoři v televizním přenosu. V zápise z utkání však vyplynul fakt, že ta první byla udělena Michalu Tomičovi.
Asi nejkontroverznější situace ale nastali v obou vápnech. V prvním případě Holeš dostal úder loktem do obličeje v šestnáctce Sparty. Sudí Rouček však na tuto situaci nereflektoval a hra pokračovala dále. Stejná situace se opakovala v prodloužení na druhé straně hřiště, kdy byl do obličeje zasažen loktem Victor Olatunji. A opět bez povšimnutí hlavního rozhodčího. Při srovnání obou zákroků byl ten na Olatunjiho veden jednoznačně větší intenzitou, ale pokud Karel Rouček nezapískal první zákrok, je pochopitelné, že v principu rovného přístupu nedošlo k odpískání ani tohoto pokutového kopu.
Penalta a reakce na ní
Když pár minut před koncem prodloužení Rouček běžel k videu na základě upozornění VAR, aby si prohlédl zásah slávistického obránce Vlčka rukou ve vápně, do té doby emočně klidné derby začalo gradovat. Po zhlédnutí záznamu nařídil penaltu ve prospěch Sparty a bylo hotovo. Reakce slávistů na sebe nenechali dlouho čekat. Ani ne tak na hřišti, jako na lavičce. Není překvapením, že hráčem, který tíhu tohoto rozhodnutí neunesl, byl Jan Bořil. Hned po rozehrávce po proměněném pokutovém kopu vytvořil faul, za který viděl žlutou kartu. Zatím v pořádku. Po obdržení karty ale vystartoval na sudího Roučka takovým způsobem, že jakýkoliv zkušenější rozhodčí by neváhal udělit druhou žlutou a tím i červenou. A ta přijít skutečně měla.
Třetí derby v řadě a třetí penalta pro Spartu, která rozhodla o osudu utkání. V předchozích dvou zápasech zařídil pokutový kop Igoh Ogbu, ve středu Tomáš Vlček. To neunesl ani trenér Trpišovský, který si po zápase stěžoval, že Slavia proti Spartě neuspěla potřetí díky penaltě v závěru utkání. Stejně tak to neunesla řada příznivců sešívaných, kteří si své emoce uvolňovali na sociálních sítích. Výrok trenéra Trpišovského, že „tohle se nemá pískat“, je však naprosto nepochopitelný a alibistický. Jakou jinou ruku ve vápně pískat, když ne tu, kdy hráč změní směr střely nebo centru, který by šel na volného spoluhráče a mohl by znamenat branku? To bychom nemuseli hrát fotbal, ale házenou.
Je trochu s podivem, že jak trenér Slavie, tak fanoušci na sociálních sítích žehrají na penalty pro Spartu v závěru utkání, než aby si uvědomili a přiznali, že hra Sparty byla v derby na vyšší úrovni. Současně pokud vedu v zápase nad svým rivalem, kvalitní tým by si výsledek pohlídal, ale to by nesměl mít v týmu Igoha Ogbua, který svými chybami už potřetí v řadě obral svůj vlastní tým na úkor konkurenta.
Rouček své kvality ukázal
I přes několik chyb, které jsme si vyčetli výše, lze říci, že Karel Rouček utkání zvládl velmi slušně. Hru nechal plynout a pro obě strany nastavil stejný a akceptovatelný metr. Hráči mu práci ulehčovali tím, že se vyhýbali zbytečným zákrokům a diskusím s ním. Například Ladislav Krejčí, který je svými útoky na rozhodčí známý, svým chováním jednoznačně překvapil, když se diskusím vyhýbal. Po Daliboru Černém nám tak v české kotlině roste další kvalitní sudí právě v podobě Karla Roučka.
