Článek
Já chápu, že je to spojení, které se často objevuje i u mě v článcích, ale nepřišel jsem s tím já. Takhle výkony svého týmu po zápasech hodnotil trenér Zdenko Frťala. Samozřejmě ta někdy až nemohoucnost směrem do útoku byla z pohledu Teplic až do očí bijící.
Trenér Frťala hraje v Teplicích systém z Mistrovství světa 2014
Když trenér Frťala v Teplicích začínal, několikrát od něj zaznělo, že v kádru úplně chybí rychlí hráči, přesněji křídla. Logicky tak styl hry musel dané situaci přizpůsobit. Minulý rok mi ve velkém letním rozhovoru prozradil, že systém se třemi stopery a wingbeky, který ve většině zápasů používal i v uplynulé sezóně, okoukal od týmu Kostariky na Mistrovství světa 2014.
Tehdy se jednalo o velmi nestandardní systém a rozestavení, které ale papírově slabšímu týmu dobře fungovalo. Trenér ho pak úspěšně vyzkoušel v tehdy druholigovém Varnsdorfu a od té doby se ho drží. Ovšem nutno dodat, že nejen on. Rozestavení na tři stopery je (pro mě bohužel) v současném fotbale naprosto běžné.
Trenéři jako Hyský, Jarolím či Majer trojku vzadu nehrají
Dokud se v českém prvoligovém fotbale neobjevili trenéři jako Martin Hyský, Marek Jarolím či Aleš Majer, tento systém naprosto dominoval i u nás. Všimněte si, že se tady bavíme o koučích, kteří mají pod taktovkou týmy, které na hřišti působí velmi fotbalovým dojmem a rády drží míč. Dost presují a sází spíše na kratší přihrávky než na dlouhé nákopy.
Například rozestavení 4-2-3-1, které často zmínění trenéři aplikují, nabízí daleko širší paletu možností přihrávek. Také díky rovnoměrnému pokrytí hřiště nabízí výrazně lepší možnost aplikování presingu po ztrátě míče. Když se na to rozestavení podíváte detailněji, vidíte mezi hráči mnoho trojúhelníků. To přirozeně nabízí daleko větší potenciál ke vzájemné spolupráci na hřišti.
Zvolené rozestavení přispívá k ofenzivní nekvalitě
Oproti tomu 5-2-1-2, nebo chcete-li 3-4-1-2, které velmi často vídáme v podání Sklářů, tyhle varianty ze své podstaty nenabízí. Výsledkem potom je nakopávání míčů na osamocené hráče v útoku, v průběhu celé sezóny druhé nejnižší držení míče v lize, extrémně nízký počet přihrávek, potažmo přesných přihrávek. Celý systém stojí a padá na wingbecích. Pokud mají proti sobě těžkého soupeře a nemohou si dovolit tolik ofenzivních výletů, celá strana hřiště pak zůstává prakticky neškodná.
Další problém, kterého si můžeme v zápasech Teplic všimnout, je absolutní ignorace středu hřiště při zakládání útoků. Proto hra plyne hlavně přes wingbeky, nebo skrze nákopy na hrot útoku. To je také důvod, proč jsem v náčrtku úplně vynechal propojení obrany s defenzivními záložníky. Skláři tuto variantu totiž využívají pouze sporadicky. Upřímně si ale nemyslím, že by v Teplicích byli horší fotbalisté než třeba v Boleslavi či Karviné.
Ovšem, zatímco v těchto klubech mají hráči šanci ukázat, že umí hrát fotbal a dokážou si vyměnit více než dvě přihrávky, na severu Čech dominuje hrubá síla a souboje o odražené míče nakopnuté dopředu. Chtěl bych vám ale ukázat, že už v tuto chvíli mají Teplice kádr poskládaný tak, že by nemusely hrát tiki-taka jako Barcelona, ale mohly by kombinovat krátké přihrávky s rychlými protiútoky.
Zároveň by také změna systému dala možnost řadě hráčů fotbalově vyrůst a hrát na pozicích, kde by mohli ukázat nejen silnou morálku a vůli v osobních soubojích, ale také něco málo z fotbalových dovedností. Když se nad tím zamyslíte, není žádným překvapením, že v současném systému hry fotbalově rostou skoro výhradně jen stopeři.
Jak se na hřišti mohou poskládat současné Teplice?
Troufám si tvrdit, že v podobném rozestavení jako na obrázku má řada hráčů pozici, která jim bude sedět daleko lépe než v současném systému. Také se otevírá možnost silné spolupráce na křídlech, kde krajní obránce proti systému s wingbeky před sebou vždycky najde ještě dalšího parťáka. Zároveň bych rád zdůraznil, že samozřejmě rozestavení neznamená automatický úspěch. Však vzpomeňme, kolik gólů na podzim inkasovala Boleslav a jakou šňůru proher za sebou na jaře táhla Karviná.
Nicméně, kdyby se trenérskému štábu podařilo najít nějaký zlatý střed, který by kombinoval ucházející výsledky se solidním herním projevem, nikdo z fanoušků nejen Teplic, ale českého fotbalu obecně, by se jistě nezlobil. V Teplicích je totiž dlouhodobě napříč trenéry a historií zakořeněný takový přístup, že to, jestli se fanouškům fotbal líbí, je až na posledním místě.
Je potřeba to chápat ve chvíli, kdy každou sezónu bojujete o holý život s kádrem plným mladíků na hostování. Pokud ale chce nový majitel postavit nový stadion, přitáhnout na něj nové fanoušky (včetně těch z přilehlého Německa, jak mi na jaře potvrdil) a lákat mladé talenty do akademie, tak se zkrátka Teplice už nemohou prezentovat takovým fotbalem jako dosud.
Autor článku: Daniel Dolejší
