Článek
Trend potvrdila i Na Stínadlech. Domácí si ovšem počínali podobně jako jejich soupeř, a tak diváci i přes pár slibných momentů gól neviděli.
Teplice opět zamíchaly sestavou, nadále tak platí, že na jaře sestava Sklářů nebyla ani jednou beze změn. Na hřiště se vrátil Auta, což potenciálně slibovalo větší nebezpečí pro branku Dukly. Ani on ovšem v tomto ohledu nijak nevynikal. Na polovině soupeře si připsal několik útočných faulů. Nejslibnější moment měl v prvním poločase, kdy se ocitl pro něj netradičně v dobré pozici pro zakončení hlavou.
Byli to ale Pražané, kteří na konci poločasu zapsali největší šanci, kdy se zhruba ze vzdálenosti penalty dostal do zakončení Gilbert. Vůbec ale netrefil branku. Dukla jinak měla v poločase pár nezakončených rohových kopů, a to bylo směrem dopředu vše. Teplice se hodně snažily roztahovat hřiště, oba krajní wingbeci svorně stáli u postranní čáry, Dukla ale bránila v užším postavení a na jednom z krajů vždy nechávala dost prostoru. Skláři díky tomu měli optickou převahu, pološance, nepřesné centry, ale určitě se nedá říct, že hosty mačkali.
Nervózní druhý poločas s řadou nepřesností a špatných řešení
Ve druhém poločase domácí jako kdyby znervózněli. Nepřesné přihrávky, katastrofální řešení protiútoků vedených nejdříve Pulkrabem, pak Švandou. Příliš té nepřesnosti na hřišti nepomohl ani hlavní rozhodčí Wulkan. Za celý zápas jsem nedokázal rozklíčovat jím nastavený metr. Zákroky na kartu nechával bez povšimnutí, zatímco situace, kde ani nedošlo ke střetu hráčů, pískal jako faul.
V 70. minutě přišel moment, kdy hostující Penxa z pozice stopera podkopl nohy Matyáši Kozákovi, který za něj hlavou posunul balón. Rozhočí ale na zákrok vůbec nereagoval. O faul na kartu se jednoznačně jednalo. Zřejmě ale podle VAR pouze na kartu žlutou, a proto videorozhodčí nezasahoval. O pár minut sejmul na hřišti čerstvý a presující Kevin P. Milla rozehrávajícího Denise Halinského. Vyfasoval za tvrdý zákrok žlutou kartu. Halinský nejdříve vypadal, že se sám ani nezvedne, nakonec však celý zápas dohrál.
Na tiskové konferenci se trenér Dukly ještě slovy k tomuto hráči vrátil. Říkal, že hned v pondělí za ním Milla přišel a řešili jeho poločasové střídání v utkání se Slavií i to, že o hráči prohlásil, že neběhá. Vypadalo to, že diskuze asi padla na úrodnou půdu a nešetrný zákrok pramenil právě z přemíry snahy.
„Tabulka sice vypadá hezky, ale herní projev je hroznej.“
Takto hodnotil utkání trenér domácí trenér Zdenko Frťala. Teplice na jaře z šesti zápasů uhrály pouze šest bodů. Pohled na tabulku ale i díky výsledkům ostatních celků nevypadá nijak hrozivě. Stále se drží na desáté příčce, která těsně zajišťuje prostřední skupinu. V neprospěch Sklářů ale hraje los. Nyní je čeká výjezd do Liberce, další výjezd do Plzně a doma Sparta.
Trenér Frťala často hovoří o nekvalitě
Trenér Frťala poměrně často hovoří o nekvalitě v ofenzivní fázi. Fanoušci jsou předváděnou hrou znechucení. Musím říct, že jednu věc jsem nepochopil. Za bezbrankového stavu střídajícího Kodeše v závěru zápasu nahradil stoper Jakub Jakubko. Hned se tam připletl do situace, kdy po jeho chybě šli Pražané do útoku. Moc jsem tenhle tah ve chvíli, kdy se ještě snažím zvrátit zápas na svou stranu, nepobral.
Na druhou stranu mám celkem pochopení pro to, jakou hrou se Teplice prezentují. Ten kádr není složený na kombinační hru, je složený na boj, na válku. V každém zápase drží míč soupeř, žluto-modří pozorně brání a vyráží do protiútoků, nebo se o to minimálně snaží. V tomto zápase ovšem drželi míč více na kopačkách právě oni. Na tohle ten tým zkrátka není zvyklý. Držet míč, postupně kombinovat. Proto jsme často viděli nákopy podél lajny někam do prostoru, kde by mohli být Auta s Radostou. Velké množství soubojů svedl Matěj Pulkrab, u kterého mám vždy pocit, že se vyždíme úplně na maximum. Když pak ale dojde na situace, kde se láme chleba, jako například při protiútoku ve druhém poločase, situaci úplně zazdí.
Pořád to samé dokola
Ještě před startem tiskové konference jsme se s přítomnými novináři shodli, že se tyto situace v Teplicích dokolečka opakují. Stále se opakuje to, že tým není nebezpečný dopředu, neproměňuje šance a má malý počet střel na branku. S postupným odchodem útočníků Filly, Gninga i Yassera se tato krize jen prohloubila.
Pak se opět dostáváme k tomu, o čem jsem psal už v létě. Když přivedete útočníky jako Kozák, Pulkrab, Nyarko, můžete od nich očekávat, že budou jezdit po zadku, ale nemůžete očekávat deset i více gólů za sezónu. V Teplicích po právu mohou být spokojeni s tím, jaká je situace v tabulce.
Pokud Milan Kratina v minulosti hovořil o tom, že je potřeba na stadion lákat stále více a více fanoušků, tak ale potom se celé vedení klubu musí zamyslet nad tím, jaký kádr skládá, na jakých principech a systému je hra Teplic založená. Otázkou je, jestli by diváky přivedl na stadion raději fotbal, kterým se prezentuje Karviná. Ta ovšem na jaře v lize nedala gól a prohrála pět z pěti zápasů. Na druhou stranu, všichni experti se shodují, že fotbal hrají krásný. Nemyslím, že by se s tímto teplický fanoušek spokojil.
Dojde v Teplicích ke změně? Nemyslím si
Rád bych do toho vnesl nějaké rozuzlení, ale nemyslím, že existuje. Buď by se muselo sáhnout do kasy a přivést třeba v létě pět hotových hráčů, při dnešních cenách tak za 150 milionů, aby se obraz hry proměnil. Nebo by musel teplický realizák začít hráčům vštěpovat úplně jiný systém a principy. Nemyslím, že ani jedno je reálné.
Zkrátka vždy to bude založené na poctivé obraně, která zápas s Duklou zvládla bez větších obtíží. Co se týká útoku, je to vždy velká neznámá. Nejdříve v tom, kdo nastoupí, a dále také v tom, jak to celé bude vypadat a působit. Zápas, kde na Sklářích bylo jasně vidět, jak chtějí vést útoky a jak se chtějí směrem do ofenzívy prezentovat, pamatuji naposledy 2. 8. minulého roku v domácím utkání proti Bohemians.
Průnikové přihrávky a pasy na nabíhající hráče za obranu. Bylo to evidentní. V těch jarních zápasech mi ale takový plán úplně chybí. Netuším, jestli chtějí hodně centrovat, střílet z dálky, hrát průnikově, pasy za obranu, postupné útoky. Při pohledu na hřiště to působí spíše jako taková hra na náhodu. „Nakopni to na Pulkraba, nebo podél lajny, a třeba z toho něco bude.“ Třeba penalta, nebo standardka.
Divák to samozřejmě identifikuje a bouří se. Dostávám se ale zpět k původní myšlence. Nemyslím, že dlouhodobý herní systém, návyky hráčů a složení kádru umožňuje Teplicím hrát něco výrazně odlišného. Jsem přesvědčený o tom, že toto je realita, kterou s občasnými výjimkami a světlými momenty bude divák v Teplicích sledovat i nadále. Buď si zvykne, nebo přestane na zápasy chodit. Jisté však je, že mnoho nových fanoušků tahle hra do ochozů nepřiláká, i kdyby se marketingové oddělení na hlavu stavělo.
Autor článku: Daniel Dolejší
