Tři důvody, proč Sparta nedotáhne Slavii a přijde o titul

Mimo to podzimní část ukázala, že kvalitních týmů v letošním ročníku máme více. Jablonec hraje v historické fazóně. Liberec nebezpečně kouše. Do popředí se ale tlačí atraktivně hrající Karviná či dlouhodobě úspěšná Plzeň.

Hlavní favorité na zisk titulu jsou sešívaní, kterým měla Sparta zdárně sekundovat v boji o titul mistra české ligy. Ta ale ukazuje, že se potýká s problémy pramenícími v její nedávné minulosti, se kterými se nedokáže popasovat už druhou sezónu v řadě. Pojďme se tedy na ty důvody podívat trochu detailněji.

V minulé sezóně se Sparta trápila v hluboké a nekonečné krizi. Příchodem Briana Priskeho se zdálo, že problémy jsou tytam. Začátek sezóny byl jako z jiného vesmíru. Tým, který v minulé sezóně skončil ostudně až na čtvrtém místě najednou začal vyhrávat. Přehrál Plzeň a nepropadl se Slavií. Vše se zdálo jako na obláčku. Sparta vedla před první reprezentační přestávkou ligu o dva body a její situace byla sluncem zalitá.

Zvlášť, když po první reprezentační přestávce začali ztrácet její hlavní konkurent body jak na běžícím pásu. Sparťané se ale z reprezentačního srazu vrátili v naprosto nepochopitelném rozpoložení. Místo využití ztrát Slavie začali ztrácet také a v sedmi soutěžních zápasech dokázali uhrát jediné vítězství. Jejich černá můra o pokračování herní i výsledkové krize se zhmotnila v naprostou realitu. Než přišlo vystřízlivění a zlepšení, uřízli si letenští nejednu ostudu a místo zvyšování bodového rozdílu šli do mínusu.

Poslední zápasy podzimní části ukázali určitý herní progres, který je ale více než křehký. Sparťanští hráči se nechávají unést negativními emocemi a propadají depresím z neúspěšných výsledků. A bodejť by ne, vždyť Brian Priske hraje se stejným týmem, se kterým hrál jeho předchůdce Lars Friis. Hráči si velmi dobře pamatují loňskou sezónu a nejsou mentálně nastaveni na potenciální sérii neúspěšných zápasů.

Letní řez kádrem byl jen zdánlivou útěchou pro fanoušky. Nově příchozí hráči se nedokáží prosadit do základní sestavy a nahradit tak hráče, kteří jsou psychicky na dně. V tom má Slavia jednoznačně navrch. Když někdo vypadne, Jindřich Trpišovský má kam sáhnout pro stejnou kvalitu a nejen pro záplatu jako tomu je na sparťanské lavičce. Každý týmový sport je nejen o kvalitě technické, ale také psychické, a právě v těchto atributech Slavia Spartu jasně válcuje.

O Peteru Vindahlovi jsme psali mockrát. Jeho nekvalita je do očí bijící a při porovnání brankářského postu obou zmiňovaných rivalů jde o rozdíl několika tříd. Když Jindřich Staněk přicházel do Slavie, mnozí si klepali na čelo. On však ukázal, že je brankářem světové extratřídy. A dokazuje to dál. Jeho vystoupení v zápasech Ligy mistrů je fenomenální a celá Slavie mu může děkovat, že sešívaní mají v současné době tři body za tři remízy a že zápasy nekončí stejným skóre jako loňské duely Sparty s věhlasnými soupeři.

Záda mu navíc kryje neméně kvalitní dvojka. Jakub Markovič vzbudil rozruch, když prohlásil, že se chce poprat o místo jedničky v Edenu. Mnozí jej odepisovali, že se přes Staňka nemůže do branky dostat. On ale neustoupil a když dostal šanci, ukázal, že zdatně může sekundovat a do budoucna převzít pozici slávistické jedničky.

Oproti tomu složení sparťanských brankářů je spíše k smíchu. Petera Vindahla můžeme jednoznačně označit jako nejslabší jedničku Chance ligy. Jeho statistiky dosahují i brankáři ve druhé lize. Záda mu nemá kdo krýt, protože pozice dvojky de facto neexistuje. Jakub Surovčík předvedl v MOL Cupu, že ani on není bezchybný, když týmu zavařil obrovskou minelou. Navíc jeho výkony v B týmu odpovídají zhruba výkonům Vindahla v soutěži o třídu vyšší.

Sparta významně podcenila řešení této pozice a zcela slepě uvěřila tomu, že Peter Vindahl představuje, byť jen náznak kvality. V minulosti Sparta předvedla řadu špatných nákupů. Schválně, jestli si někdo vzpomene na jména jako Lustrinelli, Gill nebo Golgol Mebrahtu. Petera Vindahla z paměti nevymažete. Gólmana, který dvě ze tří sezón odepsal jeden z nejlepších týmů Chance ligy prostě zapomenout nejde.

Každý tým potřebuje ve svém kádru takového toho „hajzlíka“. Hráče, kterého všichni nenávidí, často i vlastní fanoušci. „Šmejda“, který se bude hádat s rozhodčími, který nejde daleko pro nefér zákrok nebo až nad hranici únosnosti přitvrdí hru. Takový hráč dokáže svým chováním na hřišti spoluhráče pobláznit. Odchodem Ladislava Krejčího ztratila Sparta posledního zástupce této sorty hráčů. Od té doby udělala několik velmi špatných rozhodnutí, díky kterým všichni tyto hráči skončili u jejích konkurentů a dnes už není kde brát.

Slavia má svého Chorého nebo Bořila. Hráče, kterým nemůže přijít na jméno ani řada vlastních příznivců. Soft verzí takového hráče je ale i Kušej nebo Douděra. Hráči vyvolávající emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Když byl k mání Kušej, Sparta se o něj ani nepokusila, ač věděla, že tenhle typ hráče by jí seděl. A zatímco ve Slavii občas sedí na lavici, kde si mnou ruce, že ho nenechali do Sparty jít, na Letné by byl za hvězdu právě díky jeho charakterovým vlastnostem.

Příběh sám o sobě je potom nedotažení nákupu Lukáše Červa. Už předjednaný nákup zastavil příchod Solbakkena, kterého si vydupal Brian Priske. O jak velkou chybu se jednalo ukázala hned následující sezóna po odchodu Ladislava Krejčího. Sparta měla nadosah dva hráče, kteří by její hru pozvedli na úplně jinou úroveň, ale špatné vyhodnocení situace ji dovedla tam, kde je dnes. Na pozici toho druhého. Pokud tedy budeme uvažovat, že to letenští dotáhnou alespoň na druhé místo v lize.

Sparta má v zimní přestávce další šanci na otočení kormidlem. Několik takových už promarnila a nechce-li zapadnout do průměru a bojovat o mistrovskou skupinu, měla by začít smýšlet tak, jako většina jejích fanoušků, kteří často tyto chyby vidí. Vedení si je ale pod tíhou vlastní nabubřelosti nechce přiznat. Tahat do týmu žoldáky, kteří vidí Spartu jako přestupní stanici do velkého fotbalu není tím správným směrem. Ano, mluvíme o hráčích jako je Mercado, Preciado, Rrahmani, Birmančevič a další. Sparta potřebuje hráče, kteří chtějí za Spartu položit živost, kteří jsou hrdí, že nosí na srdci S a kteří jsou pokorní jako tomu je kupříkladu u hráčů Plzně. Ve Slavii jich ještě takových pár je (ano, nemluvím o Douděrovi).

Autor textu: Petr Vikuk

Zdroj statistických informací: Livesport